6.

Ráno pošimraly Casey na nose sluneční paprsky. Otevřela oči a zamrkala. Chvíli si užívala ticho a klid a nechtělo se jí ani pohnout. Věděla, kde je. Věděla to celou noc. Ne, že by špatně spala, ale sny, které její podvědomí bombardovaly, jí neumožnily odpočinout si tak, jak potřebovala.

Collin.

Kdo by to byl řekl, že se odváží dotknout se jí tak, jak to udělal včera těsně před tím, než nadusal do domečku Lucien, s jejími rodiči v patách.

Casey si povzdechla. Collinův polibek byl prudký, spontánní a nečekaný. Jeden z mála, které ve svém životě dostala, ale jediný, na který do smrti nezapomene. Ještě stále měla jeho chuti plná ústa, ještě stále ji brněly rty, i když už uplynula celá noc od okamžiku, kdy se od ní s donucením odtrhl a s obrovským sebezapřením odešel.

Jestli bylo něco, co Casey věděla určitě, pak to byla touha, kterou k ní cítil. Vnímala tu sílu všemi svými smysly. Chutnala ji, mohla si ji ovonět a mohla se v ní koupat celým svým tělem. Srdce se jí rozbušilo při vzpomínce, jak pro něj rozevřela nohy a přitáhla si ho blíž. Tiskla se k jeho pevným svalům, tak tvrdým proti jejím měkkým křivkám. V Collinově teple se rozpalovala tak jistě, jako když podpálí zápalnou šňůru k soudku se střelným prachem.

Jen vybuchnout…

A pak nastoupila matka!

Měla námitky proti tomu, jak tam spolu budou Collin a Casey žít.

Jen jedna ložnice! Jen jedna koupelna?!

Koukáš, mami? Neměla jsi s tím souhlasit!

Přesně tím pohledem jí Casey odpovídala, zatímco se otec tvářil, že si nevšiml dceřiných opuchlých rtů a vlhkých očí. Jestli měl nějaké podezření, byl Caseyin rozdrchaný stav jediná stopa, které se mohl chytit. Dost dobře to však mohl svést na její vztek, že ji tak snadno nechali v Collinově péči, a vůni Collina, linoucí se z Caseyina těla, třeba na to, že ji celou cestu nesl.

Zato Collin se tvářil, jako beránek boží!

Trpělivě matce vysvětlil, že ložnice i koupelna jsou Caseyiny, on se spokojí s gaučem a jezírkem, načež Lucien při slově gauč podivně zakňoural, do očí mu vhrkly slzy, obě ruce si přitiskl na ústa a vyběhl ven, jakoby mu za patama hořelo.

Dwane i Jackie se za ním starostlivě podívali, a tak jim Collin vysvětlil, že tu byl Lucien zvyklý občas přespat a právě onen gauč býval jeho spacím místem, ale protože je tu teď Casey, tak pokud se Lucien ukáže a zdrží, bude muset k sobě domů, ať bude jakkoliv pozdě.

Zdálo se, že to její rodiče uklidnilo. Matka pak poznamenala něco jako Ubohý chlapec! Copak nemá nikoho jiného než tebe, Colline?

A Collin zavrtěl hlavou, čímž si vysloužil matčino pochvalné poplácání po zádech ukončené pohlazením po rameni a průpovídkou Ty jsi tááák hodný!

Do hodiny bylo všude ticho jak v kostele. Caseyiny věci byly ve skříni, kosmetika v koupelně, stejně jako masti a léky.

Než se osprchovala, přinesl jí Collin do ložnice sendvič a džus a zmizel z domu, aniž by jí řekl, kdy se vrátí. Ne, že by na tom záleželo, ale Casey měla za to, že jako její ochránce, by ji měl informovat, kam jde, kde bude a kdy se vrátí, aby si byla jistá, že se jí nic nestane.

Už klímala, když zaslechla otevřít dveře ložnice. Zavřela oči a dělala, že spí. Slyšela Collina jít do koupelny, a stejně tiše jako přišel, tak i odešel a zase za sebou zavřel.

Slyšela ho vedle chodit, slyšela, jak se uložil a pak už nic.

Teď, ráno, bylo stejné ticho. Casey se protáhla a posadila. Pomalu vstala a kulhala ke dveřím. Potichu otevřela a nakoukla do velkého pokoje, který byl jídelnou, obývákem a kuchyní, zároveň. Pokud Collin ještě spal, nechtěla ho vzbudit. Gauč byl však prázdný. Jediné, co nasvědčovalo tomu, že tam spal, byl polštář a přikrývka.

Casey došla až do kuchyňského koutku a postavila vodu na kávu. Začala plenit lednici a skříňky. Nebyla zvyklá snídat, ale napadlo ji, že snídaně je minimální poděkování za to, že si ji Collin pověsil na krk, a taky mu chtěla oplatit, že jí připravil skromnou, zato vydatnou, večeři.

Konvice s e vypnula a Casey připravila hrnky. Neměla představu, jakou kávu Collin vlastně pije, tak mu připravila černou. Cukr a smetanu může přidat později, až se ho zeptá, co má vlastně rád.

Sklonila se do lednice pro mléko, když za ní vrzly dveře. Narovnala se a ohlédla se, aby toho, kdo přišel, pozdravila. Počítala i s tím, že by to mohl být Lucien.

Nebesa!

Jestli někdy viděla něco, co její tep vystřelilo do takové frekvence, že prodělávala infarkt, právě teď prodělala absolutní zástavu srdce.

Collin stál ve dveřích prakticky nahý a bosý, až na osušku kolem boků a batoh v ruce, a stále měl mokré vlasy.

Casey měla sucho v puse, jak lapala po dechu. Jen tak jí hlavou ještě prolétlo, že spíše než vlk, byla asi ryba. Vzápětí však slintala tak, že musela rychle polykat, aby nepocintala podlahu. Z vlasů mu totiž odkapávala voda a kapky tvořily na jeho hladkém vyrýsovaném těle teninké mokré kresby. Sledovala ty cestičky očima až k pasu, kde je vsákla osuška.

Chtěla je slízat?!

Ó, ano, ano, ano, ano, ano, ano!!!

„Jak ses vyspala? Nechtěl jsem tě večer rušit, tak jsem si zašel do koupelny pro mýdlo a holení, až když jsi spala. Byl jsem u jezírka. Všude je klid. Ani Lucien v noci nic nezaznamenal.“

Casey rudla. Jeho suché a stručné hlášení bylo v rozporu s jejím šíleným stavem mysli i těla.

„Jasně,“ šeptla.

„Půjdu se obléknout. Něco ze svých věcí mám v ložnici ve skříni. Můžu?“

Ne! Sundej to tady! Ukaž se mi!

„Jasně!“

Collin se na ni starostlivě podíval. „Nebolí tě něco?“

Kdybys jen věděl…

„Ne!“

„Casey, já vím, že tohle není nic pro tebe…“

Ha! Všechno je to pro mě! To bys koukal, co bych s tím dokázala!

„To, je v pořádku, Colline. Oblékni se. Ještě mi jen řekni, jakou máš rád kávu.“ Zvládla to říct bez jediného zaváhání, nebo aniž by se zajíkla.

Pomalu se usmál. „Jsi moc hodná. Černou a tři cukry.“

Dveře se za ním zavřely a Casey cítila, jak jí povolily kolena.

Jestli tohle byl nějaký trest…

Lokty se opřela o linku a zhluboka oddechovala.

Klid, Casey, to jsou jen nervy! Je toho strááášně moc! Jen klid! To dáš!!!

Collin se opřel o dveře.

Pak teprve sám sobě dovolil se oklepat. Ne odporem. Úlevou!!!

Celou noc nespal. Lucien nekecal, ten gauč byl otřesný! A navíc ho sužovaly sny s Casey v hlavní roli.

Když odešla Casey do koupelny, nechal jí v ložnici večeři a sešel se s Lucienem. Stáli spolu nedaleko chaty a probírali, jak se nejlépe postarat o rajón i o Casey. Když pak usoudil, že je dost pozdě, aby se bezpečně vrátil domů, musel si od Luciena vyslechnout hromadu připomínek o vzájemném soužití muže a ženy, o tom jaká je přitažlivost prevít a o tom, že se vsadí, že Collin stráví na gauči maximálně tři noci.

Collin to nekomentoval. Byl si jistý, že na tom proklatém kusu nábytku nejspíše umře! Nad ránem už to nevydržel a upaloval k jezírku, aby se naložil do teplé vody a uvolnil si bolavé svalstvo. Celý se vydrhl, oholil a pak už si jen užíval cvrlikání ptáčků a pohodu nastávajícího dne.

Ovšem to, co ho čekalo po návratu, předčilo všechny jeho erotické představy.

Nejen že nedoufal, že ji najde v kuchyni vzhůru připravujíc snídani, ale póza, ve které se nacházela, v předklonu a s vyšpuleným zadečkem, kdy jí čouhaly zpod trička krajkové lemy kalhotek, nutila vlka v něm zavýt, vypláznout jazyk a zrychleně dýchat s očima na šťopkách.

Byl to špatný nápad, brát ji k sobě! Moc špatný!

Když se k němu obrátila a sjela ho pohledem, měl co dělat, aby neodhodil batoh, neserval ze sebe osušku a okamžitě nešel po ní. Cítil horkou vlnu jejího vzrušení, která pulsovala místností směrem k němu. Vnímal její horkou vůni, která mu signalizovala, že by ho snad přijala, kdyby se pokusil si ji nárokovat, ale…

V očích měla šok a srdce jí bilo bouřlivě, že dostal strach se jen pohnout. Všiml si, že se jí třesou nohy. Snad to bylo tím, že dlouho stála, kdo ví…

Nejraději by zalezl do koupelny a pustil na sebe proud ledové vody, aby otupil své smysly natolik, aby vůbec vylezl ven.

Položil batoh, který až doteď pevně svíral a přistoupil ke skříni. Otevřel její dvířka a udeřila do něj vůně Caseyina oblečení.

To bylo už fakt moc!

Jsi v prdeli, Colline!

Jo! Byl! V životě by ho nenapadlo, že bude na Casey takto reagovat. Zchladila ho však vzpomínka na šamančino prohlášení, že na něj někde čeká děvče se znamením Velké Medvědice. Kdyby to byla Casey, šamanka by mu to nejspíše řekla. Připravila by ho na to. Takže si okamžitě zakázal myslet na Casey jinak, než jako na kamarádku a spolubydlící.

Dočasnou spolubydlící!

S výhodami?

Podvědomí se mu posmívalo. Sakra!

Bez výhod, ty sprostá, nadržená šelmo!

Vlk se uvnitř kroutil a téměř fňukal, jako když vezmete štěněti oblíbenou hračku. Collin se ho snažil ukonejšit tím, že mu slíbil tu pravou a hodně brzy.

Šamanka to přece musela vědět nejlépe!

Nebo ne?!

Natáhnul na sebe rychle kalhoty a ponožky. Pak si přetáhl přes hlavu tričko a vstoupil do místnosti, kde na něj čekala Casey.

Vzal si od ní hrneček s kávou a s díky se napil.

Její úsměv však rázem způsobil, že se mu krev nahrnula směrem na jih a vlk v něm zavyl na zteč! Byl vděčný za delší spodní lem trika a vzal zavděk nejbližší židlí, protože by se jí jinak složil k nohám.

Jizvy, nejizvy – byl to ten nejsladší úsměv jaký kdy od ženy dostal, a v kombinaci se vzpomínkou na Caseyina sladká ústa a polibek, který si jí neodpustil včera dát, v něm rázem vřela krev a rozhodl se vykašlat se na osud.

Přál si zjistit, co s ním Casey udělala a kdy to stihla, protože on i šelma stáli jen o ni a žádnou jinou na světě.