11)  DarkMoon (30.05.2017 19:34)

Alenko, super! Nevadí, že až teď, hlavně, že vůbec jsem ráda, že se stále líbí Snad to tak zůstane
Nooo... Uvidíš zatím to tak je, ne?
Na Chrise jdeme zrovna tenhle týden. Takže se to dozvíš Děkujeme

10)  Alenka (30.05.2017 14:12)

Konečně komentuji...!
To přirovnání k sekeře bylo dokonalé! "Sekera dopadla." Taky jsem se zachvěla, protože jsem měla pocit, že je to definitivní "ne, nechci". A ono ne - Mike to přijal. Ale jo, neočekávala jsem, že by dal ruce pryč, přece jen má to být příběh "s jednorožci".
Po Bosorčině komentáři u minulé kapitoly mám pocit, že je to jenom med kolem huby, a pak mě sejme nějaký zvrat. Že jo?!
A copak vymyslíte s tím Chrisem...?
Díky za následující dvě kapitoly, teď už si je konečně budu moct přečíst! Zatím.

9)  DarkMoon (18.05.2017 18:56)

Pokud někdo vyhlíží, omlouvám se. Je dost možný, ze to dneska už nestihnu

8)  DarkMoon (18.05.2017 06:27)

Siruko, my děkujeme za komentář!

7)  siruka (17.05.2017 20:37)

Oi tak to je mazec jsem zvedava jak se stim Jess popere a jak to zvladnou ti dva. Diky za dalsi dil mam moc rada Jess a kluky

6)  DarkMoon (13.05.2017 10:02)

Jop, díky, pomohlo Já jsem teda co se hudby týče zastánce toho, že současný trend "nedáme tam hudbu, ať je to věrohodnější" je úplná blbost, protože přes všechno souznění s postavou jí člověk není a nedokáže se až tak naladit, hudba v tom pomáhá, přibližuje, a naopak to dělá reálnějším. Ale souhlas s tím, že scéna sama o sobě nejdřív musí dávat smysl, jinak to nemá cenu. Já jsem podobně rozladěná z filmů (a her), kde je nelogičnost taky dost často. Uznávám, že ke změně reakce tak, aby dávala smysl, stačí třeba i jen pár slov, jenže tyhle věci většinou skončí ve střižně nebo nejsou dotažený a ten film/hru to strašně sráží. Takže tak nějak snad chápu, co jsi tím chtěla říct. Snad se nám to někdy nechtěně nepovede
A klidně se rozkecávej

5)  Phobos (12.05.2017 20:56)

Je to něco, co se mi stává u populárních knížek často, jako když sleduješ film a podkreslení hudbou tě nutí cítit se smutně, i když ve skutečnosti to třeba tak hrozné není. Čteš a cítíš, jak drama přechází do patosu, pár otřepaných frází a emocionální slinty, které jsou víc výlevem autora a ne hlavní postavy, ke které to vlastně ani nesedí. Chtějí mě třeba rozplakat, nebo ve mě vyvolat pocit ukřivdění, kdy soucítím se svou oblíbenou postavou, aniž by mi dávali prostor se nad situací zamyslet, nebo ji vidět s větším nadhledem. Přitom najednou psychologie postav k tomu ani nesedí, nebo celá situace není ani zdaleka tak hrozná, jak se mě o tom snaží přesvědčit. Neumím to líp vysvětlit. Je to věc důvěryhodnosti příběhu, chci opravdovost, ne falešné emoce na křeč.
Pomohlo?
Já vím, trochu jsem se asi moc rozkecala, ale poslední dobou jsem přečetla až příliš knížek, které mě zklamaly.

4)  DarkMoon (12.05.2017 19:37)

Phobos, moc děkujeme Jsme moc rády, že se ti to celé líbí. Jen tak nějak tápeme, jak to myslíš s těmi emocemi - tedy, respektive, nějak nevíme, jak se vůbec můžou emoce podsouvat

3)  Phobos (12.05.2017 18:59)

Tuhle sérii mám fakt ráda. Líbí se mi ten nenucený styl, kterým je napsaná. Působí to lehce příjemně, necítím se do ničeho manipulovaná a vím, že emoce, které cítím, jsou moje a autor mi je nepodsouvá a za to je u mě velký palec nahoru.
A jsem i spokojená i s tím, jak a kam se ubírá děj.
Jen tak dál, tomuhle prostě fandím.

2)  DarkMoon (11.05.2017 12:03)

Klid, duha a jednorožci přece...
Děkujeme za komentář

1)  Czistoslava (11.05.2017 11:43)

Teda pořád jsem v očekávání nějakého maléru a čekám kdy něco praskne