Tohle všechno jsme tu napsaly
03.11.2012 [17:45], Ivanka, ze série Tajemství syna války, komentováno 4×, zobrazeno 1559×
29. kapitola – kartáček v růžovém kelímku, příběh počátku a kovový lesk blond vlasů
Omlouvám se za er-formu v závěrečné části kapitoly, ale vzhledem k té další jsem musela přistoupit k tomuto kompromisu.
3) Ivanka (12.11.2012 17:39)
Šárko, jediná věc, kterou ti smím říci: nová kapča už je v administraci.
Fanny, já vždy všechno myslím vážně... Možná, že v této situaci je to spíš bohužel.
Děkuji za komentáře!
2) Fanny (04.11.2012 15:44)
Iv, nečekej vůbec nic nového...
„Já, a nebo Jerome,“
Cože???! To ne! V pravdě mi chvíli trvalo, než mi to došlo. Než mi došel význam těch slov. Které snad nemyslíš vážně!?
Překvapení narůstající s každým dalším slovem. S každou myšlenkou Anežky.
Záblesk pohledu mně neznámého mě vyděsil. Bez zdání jeho totožnosti jsou ty písmenka špatně.
Šok. Šok mnou projel ve chvíli, kdy mi došlo, že oni k otci nedojedou. Že se nacházejí v autě v lese a že se jim právě teď něco stalo s autem. A že to znamená něco moc zlého.
„I sebevražda se dá považovat za konec.“
Iv!!! Za konec možná, ale „žili šťastně až do smrti“ to není ani omylem!!!
„A on by zůstal.“
K čertu s dobrem a zlem! S obětováním a soškou!
Zbraň proti zbrani! On sám to říkal, tak jak se vůbec opovažuje?
1) SarkaS (03.11.2012 21:14)
Já už prostě nemám slov. Došly mi výrazy obdivu a jen zírám, už abych se konečně dozvěděla, jak to dopadne
4) Bye (25.01.2013 22:36)
Páni, první dějství jsem ani nedýchala!
Zrzavý záblesk? Že by kocour? My ale ještě nevíme, co je zač, že?
Ježkovy oči, a on hned...?! Jaký bojeschopný tělo? Tyvogo a První ho sejmul, jen jsem ho poznala
Naprosto strhující závěr, Ivanko!!!