5)  Ivanka (29.09.2012 10:23)

Děkuji moc, hrozně moc, Světlušky. Zažívám lehký zásek s Michelle, navíc se do toho přidal naprostý nedostatek času způsobený školou. Ale už koumám, jak to všechno skloubit dohromady.
Šárko, tobě se líbila víc část s Gidou a Anežkou než ta s Michelle? Myslím, že se jdu opít, věk, nevěk, zrak, nezrak. A pak už i k tomu červenání budu mít alespoň nějakou výmluvu.
Fanny, jestli ti už teď Ferri leží v hlavě, tak mě asi dvě kapitoly dopředu praštíš palicí. A uhlíky byly způsobené momentální tísní, žádnou recepturou. Já asi nemám slov po tvé chvále.
Bye... Bye... Já... teču. Nemám slov. Děkuju. Děti země jsem nečetla, takže nevím, na co sis při čtení kapitoly vzpomněla, ale stejně děkuju.

4)  Bye (28.09.2012 19:33)

"On byl nepředstavitelnou silou... Takovou, kterou pro uchování zdravého rozumu nikdy nesmíte vidět takhle." Úchvatná myšlenka!
"Bez nánosu krve se najednou zdála ještě neživější než předtím."
"křeslo se najednou stalo magnetem a já kovem." Co dodat, to je prostě lahoda!
Připomněla jsi mi knižní pentalogii Děti země. Hodně zdařilé dílko z lidské prehistorie. Taky se tam hojně vařilo z bylinek. Vzpomínám si, jak mě ty pasáže kolikrát pohltily a podnítily ve mně zájem o bylinkářství
Z toho oslovení: čarodějko, mě taky zamrazilo. Příjemně.
Jak už jsem řekla, těším se, až si tuhle knihu přečtu pěkně v kuse a budu si moct dávat souvislosti dohromady v kratším čase. I tak jsem si to dnešní detektivní pátrání převelice užila!!! Máš to náramně vymazlený!

3)  HMR (16.09.2012 01:40)

2)  Fanny (14.09.2012 19:41)

Uzdravování Gidy. I ta část o kocourovi. Ferrari mi vážně leží v hlavě... Ten kocour není ani za mák obyčejný a tohle to jen potvrdilo.
Víš, až do včerejšího večera jsem si nevšiml, jak umí být hvězdy děsivé. Září z nich takový chlad a klam. Jsou od sebe vzdáleny miliony kilometrů, přesto si hrají na blízké příbuzné. Vlastně se chovají jako lidé. Nějak se tváří, a jinak opravdu vypadají. A pak se mezi těmi miliardami od sebe nerozeznatelných bodů objeví jeden, který tě, ač už si myslíš, že to není možné, zaujme. A ty se díváš podrobněji, hledáš a nacházíš všechny odpovědi. A najednou je pozdě. Světlo totiž může být klamavé a tvoje hvězda už tisíce let neexistuje. A i kdyby existovala, tak víš, že je pro tebe natolik vzdálená, že vše, co můžeš dělat, je hřát se v jejím světle

Teď už vím a uhlíky... Dva vyhaslé uhlíky? Už se ani neptám, kam na to chodíš... To je nějaká tvoje tajná receptura...
A ty tvoje/jejich dedukce... Básničky... Kdybych jsem měla zkopírovat vše, co mě tentokrát uchvátilo, měla bys tu opravdu celou kapitolu. I s tím nejposlednějším písmenkem.
Nemám slov!!!

1)  SarkaS (14.09.2012 00:24)

Pátrání a luštění je sice zajímavé, ale popravdě to nepřebilo dojem z první části s Gidou a Anežkou (pořád mi to jméno přijde strašné ). Ty tvoje neskutečné popisy mě dostávaly do kolen. Nebo dostávaly by mě, kdybych neseděla. Nějak jsem celou tu dobu nemohla uvěřit, že je ti tolik, kolik ti je. Uhlíky, hvězdy, to všechno bych čekala od někoho mnohem... já nevím, chtěla jsem napsat vyspělejšího, ale to by byla hloupost, ty jsi dle všeho vyspělá víc, než většina lidí co znám. Úžasný talent se v tobě skrývá, opravdu!