Snad, jednou, možná.... to taky poznám

Ponořila jsem se do toho snu a byla jeho součástí

S úsměvem na rtu a slzou na tváři

S myšlenkou na tebe dívám se do dáli

Cítím vánek, co pluje mi po skráni

Vítr mě pohladí, cítí tebe

Horkou ruku, co už jen zebe

Láska, cos prožil dnes, se již nevidí

To, co jsi zažil, jiní závidí

Léta sluncem a rosou provoněná

Láska, co vždycky byla chtěná

Ten čistý obraz nosím jen v sobě

Fotka, co zastaví čas mě, ale ne tobě

Tebe a Ji vidím stále mladé

Krásný chlap v kvádru a rdící se cudná děva

Pohyby měli jste vždy ladné

Společně žít, smát se s vámi navždy bych chtěla

Tvořili jste to, co nazývám pravou láskou

Krásný, nerozlučný pár duší souznících

Šli jste spolu cestou dnem i tmou

Cestou rovnou i cestou růží trnových

Byli jste šťastní v mládí, kdy běhali jste po loukách

I když zešedl vám vlas a ztratil se hlasu jas

Polibek, co Jí jsi vždycky dal, i když nestačil ti dech

I když ses o židli opíral a v rukou měl jsi třas

Vztah, co už jen v knihách se hledá

Já měla ho každý den na očích

Teď tu je jen Její tvář bledá

Oči, co hledají a nejít nemohou

Z tvé postavy zbyl jen ve vzpomínkách stín

A na jazyku cítím hořký blín

Ten pocit ztráty, co nás všechny naplnil

Překlenou bolest a smutek stojí spoustu sil