29)  danje (19.11.2013 19:56)

28)  Lia (07.01.2012 00:11)

vážně nádherná kapitolka musím na další.

27)  Carlie (12.10.2011 18:58)

ambruško! Proč Tvoje próza často zní jako poezie? Umíš tam narvat tolik emocí! Z psychologie vztahů bych Ti udělila z fleku čestnej doktorát, protože jsi to opět vystihla!
Dančina mamča byla formát , Tom vtipnej , Daniela krásně osudově mimo...
A ta snová představa v posledním řádku... jo... a ach jo. Vzlyk, škyt

26)  blotik (07.10.2011 17:11)

Krása je to. Nevím, ale líbilo se mi to. Hezký fotodenník. Jdu se asi juknout na další, je to super.

25)  Janeba (06.10.2011 00:51)

Ambřičko , nádherně jsi namíchala koktejl plný emocí!! Bolesti, ale i naděje, kdy "máma" podá pomocnou ruku a hladí! Zoufalství a beznaděje, kdy kamení vytlačuje kolibříky a vše se v nás pere!!! Páni, teď zažívám první lásku se svou dcerou! Od vznášení se na obláčku, pětek v žákovský, poznámek za zapomenuté úkoly a znovu zase ten všeříkající nepřítomný výraz! I mě nutí tahle nádherná povídka znovuprožívat svoji první lásku!A ikdyž přišla druhá a třetí, PRVNÍ je přece jenom jediná!!! Přála bych každé, najít takového kluka, který se nebojí otevřeně, byť prostřednictvím deníčku, dokázat pravdivost svých slov a vyznání!! Krásné!!!
Děkuji!!!

24)  eMuska (04.10.2011 21:28)

musím sa priznať, najprv ma mrzelo, že nebudem plakať (cha, vyšlo mi to, povedala som, že nebudem plakať, a neplakala som!) ale nakoniec si mi to dvakrát tak vynahradila! fotodenník, jááj!

23)  ambra (02.10.2011 23:00)

kyti

22)  kytka (02.10.2011 20:48)

Zlatíčko, já si tady áchám, vzpomínám na svoji první lásku, která taky nebyla první a poslední. Spolu s písničkou dokonalá souhra a symfonie. Děkuji za krásné čtení.

21)  ambra (02.10.2011 12:25)

Dívky, moc děkuju, měla jsem z toho nerva, abych tady nevyrobila kýčovitý drámo a nepokazila to ostatním autorkám, ale podle vašich reakcí to vypadá, že jsem to jakž takž ustála. Ještě jednou veliký díkanec.

20)  Lenka326 (02.10.2011 09:34)

Krásně bolavé, každá jsme si to prožila, takže to důvěrně známe. Moc děkuju za Danielinu maminku, kéž by každá takto dokázala podržet svou dceru. A pak Kubův foto deník. Dokonalé. I kdyby to měl být definitivní konec, ona bude vždycky vědět, že v tom byli oba dva, že ji miloval.
Díky Ambři, nádnerné vzpomínání na roky dávno dávno minulé, ale díky tobě nesmutním, je mi docela hezky.

19)  zuzka88 (01.10.2011 21:05)

Nádherné, i když smutné, ale takový to je. Ten deník mě dostal. Snad ji m to nějak vyjde

18)  Silvaren (01.10.2011 17:32)

Ambří, to bylo tak Daniela má skvělou mamku, díky bohu za ni, i když je jasné, že to kvůli ní nebude bolet míň. A ten Kubovo deník... normálně se rozplývám. Tohle bylo neředěné pochopení, prostě nádhera!

17)  jeanine (01.10.2011 15:28)

Páni, bolelo to, ale ten jeho deník se mi strašně líbil. Nejspíš bych se pak sebrala a běžela za ním, být na jejím místě a nejspíš bych počkala i ten dlouhej rok. Držím Daniele palce a stejně tak i Jakubovi.

16)  SarkaS (01.10.2011 13:55)

Přenádherné AMbři, probouzíš ve mně ty zašité vzpomínky na první lásku. Teď se tu námahavě snažím vybavit si každý nepatrný detail. Dokonce vím, že se usmívám tak, jako už několik let ne. Protože jak píšeš, první láska je jedinečná a neopakovatelká, ale vždycky po ní přijde další...

15)  Adél (01.10.2011 13:54)

všechny kapitoly jsem přečetla jedním dechem.. takže se omlouvám že koment píšu až ted ale nemohla jsem se soustředit...takže smekám klobouk za ty krásný kapitoly .....možná jsem citlivka ale u téhle kapitoly jsem se rozbrečela jako malá nejdřív jsem měla pocit že bych za tohle Kubu neradši zabila ale potom posledním jak napsal jsem změnila názor měl pravdu asi bych tohle taky oddalovala..... už se mooooc těším na další jsem naprutá jak kšandy jak to dopadne a věřím že dobře

14)  Amisha (01.10.2011 13:08)

Co ti na to mám říct. Zebe mě a hřeje a topím se a přesto dokážu s nadějí hledět ke světlejším zítřkům...
Děkuju Maruško

13)  Abera (01.10.2011 03:03)

12)  Paja (01.10.2011 00:14)

Nemám slov. Zase jsi mě zavalila takovou smrští pocitů, bylo to absolutně dokonalé...Danielina maminka, Tomášek - pro děti je prostě všechno tak jednoduché Danieliny pocity, rozervané srdce a duše, zrazená důvěra a přesto láska z celého srdce Ale dostal mě Kubův poslední mail, jeho originální a úžasný deník
Dokonalost sama

11)  Bye (30.09.2011 22:59)

Achjo, je to jako včera, co jsem se svíjela doma na gauči v slzách a máma mě utěšovala, že to přebolí... Jasně, že to přebolelo, ale ten pocit, že druhý den, a vlastně ani žádný další den v existenci naší galaxie, už Slunce na planetě Zemi nevyjde... tak ten si pamatuju dodnes. To bezcílné bloudění bytem, pohledy do zrcadla, snaha utopit se ve vaně...
No, ale dnes, po tolika letech, krásný slunný den, vedle mě můj muž a dvě děti... Čeče, ta máma měla asi pravdu.

Ty se prostě dokážeš vžít do čehokoliv, co? Je to silné a je to šíleně skutečné.

10)  leelee (30.09.2011 21:27)

krásný (a ještě, žádnej mrtvej a kapesníky se nepočítaj)