5)  DarkMoon (10.09.2013 23:16)

4)  Mata (08.08.2013 15:13)

nezbývá než poděkovat. Děkuji.

3)  Fanny (07.08.2013 23:06)

Těžko něco podotknout, když všechno je řečeno. Téměř.
Nepředvídatelná zpověď Abeforthovi. Nečekala jsem ji. Ano, bratry přeci jen jsou, byli a budou.
Pohled na přírodu bez starostí, všedních i nevšedních problémů. Cit jen pro teď a tady. Skromně, ale nádherně jsi to popsala.

2)  Mata (10.07.2013 20:35)

AnneCullen zdravím a mávám a jsem moc ráda, že jsi zůstala Albusovi věrná
Děkuji, velmi si vážím tvé pochvaly. Je mi velkou ctí, že to tak hluboce vnímáš. Máš pravdu, nastavuji zrcadlo, nejen lidstvu, ale i sama sobě, nám všem.
Těším se u další kapitoly

1)  AnneCullen (10.07.2013 20:07)

Moc povedený díl, tuhle tvoji povídku jsem si opravdu oblíbila, je plná postřehů a pravd o lidech, dokážu se snadno ztotožňovat s tvými názory, které vkládáš mezi řádky, převážně dnešní díl, Albusova touha nebýt člověk, nepociťovat tu zatracenou touhu po moci, která v nás je snad zakódovaná, necítit... prostě jen žít, v rovnováze s přírodou, neničit ji, ale přijmout ji jakou součást sebe... mluvila jsi o zrcadlech... a touhle povídkou nastavuješ ty sama zrcadlo lidstvu... jen kdyby se lépe podívalo