8)  Mata (08.09.2013 00:42)

Větší dobro... už název povídky vypovídá, že tato myšlenka se jí táhne od začátku do konce, jako červená nit protkaná vším, jako dilema co je vlastně dobro a pro koho.
Mám stejný pocit, že v lidské společnosti by fungovat nemohlo, protože pod myšlenkou většího dobra je obvykle skryto něco úplně jiného. Cokoli, jen ne to, co všeobecně nazýváme dobrem, až i to je pojem velmi abstraktní a relativní, vyložitelný jakkoliv. No začínám se do toho nějak zamotávat. Ono odpovídat na takové otázky není jednoduché a není vždy možné najít jednoznačné odpovědi (a proto je pokládám), vyvstávají z nich jen a jen další otázky a myslím že je to tak dobře.
Děkuji za zamyšlení.

7)  DarkMoon (08.09.2013 00:13)

Tak co se týče prvního dotazu s Arianou souhlasím, tohle je otázka, kterou řeším celkem často a užívám stejnou odpověď, jako ona. Dobro i to špatné má v sobě podle mě každý a záleží na tom, k čemu se sám chce přiklonit, i když uznávám, že okolnosti někdy jednoho nejspíš dost ovlivní...
A s řešením druhé otázky se taky docela setkávám (co to čtu a na co to koukám, že spousta těch autorů se na to zaměřuje? )
Nemohla jsem si pomoct a při čtení se mi vybavil spor templářů versus asasínů (ta pc hra, nebij mě ) kde jedni právě zastávají názor, že musí lidi ovládnout a velet jim, aby "všichni byli v pořádku" a druzí, že si lidé musí zachovat svobodu, i když kvůli tomu půjdou skočit ze skály - to je velice neumně řečeno a sděleno v kostce Názory tam padají velice zajímavé, dokonce až tak, že si jeden někdy začne říkat, že vlastně neví, ale stejně když se to vezme kolem a kolem, tak vyšší dobro podle mě prostě fungovat správně nemůže, když se pro něj musí něco obětovat a oběť sama o sobě není správná. Navíc to tím pádem neznamená dobro pro všechny, když se toho někteří nedožijí, že. A svobodná vůle padá, co bez ní pak vlastně jsme? Z utopie se nám rázem stává antiutopie a iluze štěstí a to tedy nevím, jestli stojí za to Plus víme, jak to dopadá, když se někdo snaží udělat třeba i správnou věc a dostane do ruky moc...

6)  Mata (06.08.2013 09:10)

Fanny moc děkuji za komentář
Ještě k těm tyranům, ano v šachách je uměním získat figuru bez vlastní ztráty, ovšem jsou-li hráči vyrovnáni, nelze ztrátám zabránit, ani na jedné straně. A i hráč, který přišel o více figur a jeví se jako slabší může obrátit hru ve svůj prospěch, ovšem oběti jsou nutné vždy, bohužel. Jde sesadit tyrana bez boje?
Děkuji, velmi si tvých komentářů vážím i tvého zamyšlení

5)  Fanny (05.08.2013 22:32)

Myšlení člověka má tolik rovin, že těžko říct, kdy temné/světlé stránky vyplouvají na povrch... Ale že každý nějakou má? Ano, souhlasím s Arianou. Nikdo není jen dobrý nebo špatný. Vždyť černá nikdy není černou a bílá není bílou.

Pro větší dobro. Otázka s mnoha odpověďmi. Jsou lidé, kteří žijí pro větší dobro. Jsou lidé, kteří tak žít chtějí. A občas se někdo snaží prorazit názor s elegantním heslem "pro větší dobro" a většinou to skončí katastrofou. Souhlasím: Nejlepším vůdcem bývá ten, který vést vůbec nechce. I když... Výjimky potvrzují pravidla.

A k tvému komentáři... Když chceme svrhnout Tyrana opravdu se jím musíme stát taky? Bohužel se často stává... Ale přirovnala bych to šachům. Výměnou figury za figuru možná něčeho docílíme, ale více méně jsme na to pořád stejně. Je pak jedině otázkou, který z hráčů se bez dané figury obejde... Ale není umění v tom získat figuru bez vlastní ztráty? Sesadit Tyrana a získat mír bez toho, abychom se my jím stali...?

4)  Mata (19.02.2013 23:31)

Twilly moc děkuji za názor a postoj k nastíněným problémům.
V podstatě se shodujeme. Také mě děsí lidé, kteří mají potřebu druhé vést. A děsí mě Gellert hlavně to co jsem z něj stvořila v roce 45. A možná proto mě tak bavil. Nejlepším vůdcem bývá ten, kdo vést vůbec nechce... kde jsem to asi slyšela

Myslím, že otázky obětování se pro dobro společnosti a konání zla ve jménu dobra je jedno z největších dilemat lidské společnosti vůbec. Příkladů v dějinách najdeme mnoho. Jak by dopadla lidská společnost, kdyby se nikdo nepostavil tyranům?

3)  Twilly (19.02.2013 22:34)

Dneska jsem si dala zase dávku z mobilu, ale komentovat přes něj je opravdu na pendrek. Nejsem sice zastánce odležených komentářů, ale někdy mám pocit, že jsem jako čtenář povinna zanechat "otisk".

Co se týče děje. Otázky a názory jsou to pěkně ožehavé. Já jsem se už vlastně vyjádřila, jak je to se mnou a s čímkoliv, co je masové. Pokud to nejsou výrobky z masny ... ale teď vážně. Číst tohle pro mě znamená mít velice smíšené pocity. Z hlediska leterárního mám pocit, že ti musím tleskat ve stylu standig ovation a co se týče samotných názorů, mám neuvěřitelnou husinu. Nechápu, kde lidi berou nejenom pocit, ale taky tu drzost, myslet si, že mají právo někoho vést. Už jenom ta myšlenka mi příjde ne jenom hříšná, ale taky úplně scestná. Mám z takových názorů upřímný děs. Co se týče toho, jestli máme všichno v sobě i špatnou stránku? Ovšem, že ano! Jinak by takové názory vůbec neexistovaly. Formování toho, jací jsme a jakými se zdáme být či jakými se projevujeme navenek, započíná už v dětství a já usuzuju, že rodinné prostředí a vazby (nezáleží na tom zda se jedná o jejich přemíru, nebo naopak, nedostatek) mají na tom veliký podíl. Povaha taky hraje svou roli, ale stále si trvám na tom, že v každém z nás je temno.

Co se týče otázky většího dobra, obětování se ve jménu společnost, nebo zavírání očí před menším zlem, říkám rozhodně ne. Více individualizmu by opravdu nezaškodilo.

2)  Mata (19.02.2013 07:02)

AnneCullen děkuji za komentář, moc mě těší, že se nad kapitolami zamýšlíš.
To indiánské přirovnání s vlky je naprosto geniální, už jsem ho slyšela. Ostatně, v příbězích původních obyvatel Ameriky se dá celkově najít hodně moudra.
Souhlasím s tebou, že myšlenka vyššího dobra je utopií, dokud budou lidé lidmi. Pak zjišťujeme, že veškeré mírumilovné cesty jsou vlastně utopií, což je na tom asi to nejděsivější.
A zlo nelze porazit dobrem, už samotný boj není dobrý. Chceme li svrhnout tyrana, musíme používat jeho metod. Nestáváme se pak ale sami tyranem? Kde pak zůstává naše svědomí?
Díky moc za zamyšlení.

1)  AnneCullen (14.02.2013 19:37)

Zase neskutečně povedený díl a já ráda, ostatně jako vždy, se zamyslím a odpovím na tvé otázky Skutečně jsem přesvědčená, že v každém z nás je světlá a stinná stránka, ale je už jen na nás, kterou se necháme ovládnout. Na tohle by se hodil jeden příběh, který mi vyprávěla maminka. Pochází z indiánských legend a praví se v něm o souboji svou vlků, bílého a černého uvnitř nás. Ti vlci vedou neustálý a odvěký boj a nikdy nedojdou úplného klidu. A který vyhrává? Přeci ten, kterého krmíš. Myslím, že v tomhle příběhu je dost na zamyšlení a také dost pravdy. I když teď mě tak napadá, občas se stává, že hodím kus masa bílému vlkovi a ten černý si ji sebere pro sebe. Nikdo není bílý nebo černý a i v těch nejhorších kriminálnících se dá najít ten bílý utrápený vlk.

Pokud jde o otázku vyššího dobra, stále více jsem toho názoru, že to je utopie. I kdyby se objevil někdo takových schopností, že by dokázal i za cenu nějaké ztráty nastolit mír, jak dlouho by trvalo, než by se i z něj stal tyran? Lidé dokážou leccos, ale i titána otráví ten největší jed - lidská podlézavost - přesvědč spravedlivého a moudrého člověka, že je lepší než ostatní a on se tak začne chovat. Před tím není úniku... a vždycky budou mezi námi takové hyeny, které se poníží pro vlastní prospěch. Nastolení většího dobra za cenu malého zla? Hezká myšlenka, ale je a ještě dlouho bude naprosto nereálná.