14.

 

 

 

Ona:

 

 

Ráno jsem se probrala za svítání, ale bylo dost světla, abych kolem sebe dokonale viděla. Byl podle všeho pátek, jak jsem pochopila z toho, co mi Krysák vyprávěl mezi tím, kdy předčítal z komiksu o Snoopym a Charlie Brownovi.

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Pokus se protáhnout, v jakémsi polo sedu- polo lehu, selhal škubnutím v levém stehně. Bebíčko se hlásilo po svém. Kruciš!

Vrtalo mi hlavou, proč Tian trval na tom, že musím ležet v posteli, ale jako doktorovi jsem mu holt musela věřit.

Nezvyklý tlak na pravou nohu mě překvapil. Zkusila jsem s ní pohnout a zabručení, které se ozvalo, mě rozladilo.

To neudělal!

Vytáhla jsem zpod polštáře brýle a nasadila si je.

Krysák!

Nechápu, jak se mu to povedlo. Z části seděl na židli a z části ležel v předklonu na posteli, s mým pravým stehnem jako polštářem. Aby toho nebylo málo, ještě mě kolem té nohy objímal.

Jak jsem tak na něj koukala, nebylo to asi moc pohodlné.

To ale nebyl můj problém, že?

Můj problém byl, že jsem mu viděla do obličeje.

Dvakrát kruciš!

Vypadal tak klidně. Vlasy mu trčely na všechny strany a lákalo mě se jimi prohrábnout, pohladit ho po čele. Teď víc než kdy jindy vypadal jako ten chlapeček z fotografií. Jenže už byl dospělý.

Zavrtěl se a já jsem téměř přestala dýchat. Podle chvějících se víček a lehkého třepotání řas- Bože to není fér! Žena takových dlouhých vějířků dosáhne jen pomocí kosmetiky! A Krysák je má od přírody?!

Zhluboka si povzdechl, ale spal dál. Pevněji mě objal kolem nohy a hlavou se posunul kousek výš. Teď se tím dlouhým nosem téměř dotýkal spodní části mého břicha. Na někom jiném by ten čumák vypadal směšně, ale Krysák byl dost velký, aby se k němu ten nos prostě hodil.

Na tvářích mu rašilo strniště a škrábalo a píchalo mě do jemné kůže mého stehna. A ty rty…

Polévalo mě horko.

Polibek, který mi dal, se připomněl na mých rtech, jakoby se odehrál před chvílí a ne téměř před týdnem.

Třikrát kruciš!

Schoval jsem brýle pod polštář, udělala jsem si pohodlí, zavřela jsem oči a silně jsem trhla nohou.

Měla jsem co dělat, abych zůstala klidná, když se Krysák s heknutím narovnal.

Mrtvý brouk hadr! Mohla bych hrát ve filmech mrtvoly, jak jsem téměř nedýchala!

Pak jsem zaslechla: „Au!“ a „Sakra!“

Pak se tak nějak zmátožil, sesbíral a vyšoural se z pokoje ven.

Když všechno ztichlo, odvážila jsem se otevřít oči a vylovit brýle. Rychle jsem se rozhlédla. Nikde nikdo!

Pak bouchly dveře a ozvalo se šumění.

Krysák byl nejspíš v koupelně.

Ten má ale štěstí! Co bych dala za pořádnou sprchu?!

Za chvíli vyšel z koupelny a domem se linula vůně jako blázen.

Bože! Za co mě tretáš?!

Když jsem zaslechla rachot z kuchyně, pokusila jsem se narovnat. Potřebovala jsem nutně na záchod. Já vím, že Tian říkal, že nesmím chodit, ale TOHLE bylo něco, o co jsem se starala sama a představa, že bych prosila Krysáka o pomoc…

No tak to teda ne!

Dával jsem si obrovský pozor, když jsem vstávala. Nebyl to až takový problém. S trochou opatrnosti jsem se odbelhala až na záchod a zase zpátky do postele.

Stihla jsem to tak tak, protože Krysák dupal po schodech nahoru. Vpadl do pokoje k Tianovi a bylo slyšet, jak mu oznamuje, že je sedm a že chtěl buzení.

„Už jsi viděl Marrisu?“ ptal se Tian Krysáka.

„Ne,“ zalhal ten proklatý hlodavec.

A na noze mi chrápal kdo?

„Tak na co čekáš?“ V Tianově hlase byla jemná výčitka.

„Napadlo mě udělat nejprve snídani a pak se jít kouknout, jak na tom je,“ omlouval se Krysák.

Jo, hlad jsem měla a jídlo fakt nebyl špatný nápad.

Zazvonila jsem.

„Á!“ zvolal Tian. „Zdá se, že je tvoje pacientka vzhůru, Chrisi!“

Krysák se objevil hned nato.

„A zdá se, že našla svoje brýle!“ poznamenal s úšklebkem.

Tian nakoukl. „Jo, měla je pod polštářem, aby byly po ruce, kdyby je potřebovala.“ Pak se na mě usmál. „Ahoj, Marri. Jak je?“

Jo, zastyděla jsem se, ale myslím, že Krysák pochopil, co jsem udělala a proč.

„Je mi fajn, Tiane. Dobré ráno,“ pozdravila jsem a viděla jsem, jak Krysák vyklidil pole.

Che!

Tian se za ním ohlédl a pak se na mě přísně podíval. „Co jsi mu udělala?“

„Nic,“ zalhala jsem. „Copak já můžu za to, že je protivný? Třeba špatně spal!“

„Nezvonila jsi na něj celou noc, že ne?“

„Ne. Jen jednou.“

To byla pravda. Pak už stačilo mít jen námitky a běhal tam a zpátky, dokud jsem si neřekla, že by mu to mohlo stačit.

Pecka byla, když přinesl ten komiks! Miluji Snoopyho! A Krysák asi taky, podle toho jak se při čtení chechtal!

Tian přikývl a odešel.

 

 

 

On:

 

 

„Ahoj, já jsem Mariana, sestřenice Marrisy,“ řekla mi neznámá mladá žena, když jsem otevřel dveře. Drobná, vysoká, hubená jak lunt, úplný opak Marri.

„Chris.“ Koukal jsem na ni.

Ona na mě.

„Můžu dál?“ zeptala se a s úsměvem zvedla ruku, ve které nesla krabičku s koláčem.

„Jestli je ořechový, můžeš zůstat tak dlouho, dokud ho nesním,“ poznamenal jsem, ale ona zavrtěla hlavou.

„Je třešňový. Pro Marri, od mámy a tet.“

„To, neva, o to déle tu můžeš zůstat,“ poznamenal jsem suše.

„Tak jo,“ zvedla druhou ruku. „Tenhle je pro tebe. Prý potřebuješ hodně cukrů, abys měl energii!“

Mrkala na mě modrýma očima za jemnými brýlemi. Vypadala jak ženská verze Harryho Pottera. Jen vlasy měla světlé, střapaté, takové oškubané…

„Na, mlsoune,“ vrazila mi můj podíl a obešla mě. Uvnitř se rozhlédla. „Je v patře?“ zeptala se a ukázala palcem ke schodišti.

„Jo,“ odpověděl jsem a dobýval jsem se ke koláči.

Shora zazvonil zvoneček. Mariana se ušklíbla a řekla: „Já si ji najdu.“

Neurčitě jsem přikývl.

Dělej si, co chceš! Já mám teď jiné povinnosti!

Posadil jsem se na verandě a pustil jsem se do lahůdky.

Mňááám!

V puse mi explodovalo nebe.

Ládoval jsem se jak nezavřený, ani jsem nevnímal smích z patra, který ke mně proudil otevřeným oknem, dokud jsem neměl dojedeno.

Jo, to bodlo!

Spokojeně jsem se rozvalil a užíval jsem si klidu, kdy jsem nemusel běhat nahoru a dolů na každé cinknutí jak cvičená… krysa!

Rozesmál jsem se a zavrtěl hlavou. Koule měla dobrý nápad s tou přezdívkou.

Od rána byla nabroušená. Nechala si ošetřit nohu, snědla léky i snídani, aniž by mi hodila něco na hlavu, ale cítil jsem jak je napjatá. Nedívala se na mě. Vždycky si našla něco zajímavějšího. Koberec, strop, lustr, lampu, okno, přikrývku…

Co už!

Aspoň po mně nechtěla, abych skočil do toho rododendronu!

Bylo to takové moje malé vítězství.

Dveřmi prošla Mariana.

„Tak jsem jí snad spravila náladu,“ poznamenala.

„Slyšel jsem.“

Ušklíbla se.

„Ty si mě asi moc nepamatuješ, že?“ zeptala se najednou.

„Měl bych?“ prohlédl jsem si ji pořádně a zauvažoval jsem.

„Asi ne. Byla jsem moc malinká, když jsem tu byla naposledy. Byly mi dva roky.“

„Tak to je možné,“ vstal jsem. „Už odcházíš?“

„To záleží na tom, jestli sis trochu odpočinul,“ řekla Mariana.

„No, koláč už jsem zprášil, tak snad jo.“

Vykulila oči a otevřela pusu: „Vážně?“

„Hm, ano.“

„Tak já jdu. Měj se, Chrisi,“ rozloučila se a jsem se za ní díval. U branky se zastavila a otočila hlavu.

???

Měl jsem infarkt!

Tohle…

Ona…

Nudle a žížala…

Richardova teorie byla pravdivá!

Nevšímala si mého mrtvičného stavu a zavolala: „Něco Marri přinesu. Požádala mě o to. Ještě se zastavím!“ Zamávala mi a odešla.

Ze stavu absolutní ztuhlosti mě probral zvoneček.

Vyšel jsem po schodech a vstoupil jsem do Marrisina pokoje.

„Co to bude, princezno?“

„Měla jsem nehodu,“ zabrblala Marri a snažila se držet si tílko víc od těla.

Až teď jsem si všiml, že má na něm velký červený flek.

„Copak jsi dělala?“

„Snažila jsem se sníst si koláč, ale kousek mi spadl.“

Udělal jsem jedinou možnou věc.

Přešel jsem k posteli a odkryl jsem Marrise zdravou nohu. Vypískla, když tenoučká přikrývka zmizela.

„Co to děláš?“ zeptala se mě vysokým hláskem.

„Nejprve tě umyjeme. Musíš být celá lepkavá. A pak ti dáme čisté věci,“ prohlásil jsem klidně, sklonil jsem se a vzal jsem ji do náruče tak, že se o mě opírala zdravou nohou a tu nemocnou jsem jí chytil pod kolenem, abych jí neublížil. Ruce jí vystřelily do vzduchu a objala mě kolem krku.

„V žádném případě,“ protestovala, ale to už jsem ji nesl chodbou do koupelny.

„Nedá se nic dělat. Umýt se musíš. A převléknout taky,“ oznámil jsem jí nezúčastněně.

„Chci počkat na Tiana,“ protestovala. „Je to doktor.“

„Jo. A taky homosexuál, takže bys s ním byla víc v bezpečí, co? Jenže Tian tu teď není, takže ti budu muset stačit já,“ nenechal jsem se vyvést z míry.

V koupelně jsem ji posadil na židli. V umyvadle jsem vymáchal žínku a podal jsem jí ji.

„Tak. Tady máš. Jdu ti pro čisté tílko, tak se hezky svlékni a umyj. Hned jsem zpátky.“

Nečekal jsem na její reakci a vrátil jsem se do jejího pokoje. Zalovil jsem v komodě, do které jí Anette naskládala prádlo a jiné osobní věci.

A nestačil jsem se divit!

Moje Marri byla vysazená na satén a krajky!

Usmál jsem se.

Já mám krajky taky moc rád!