Čas ubíhal jako voda. Dnes to bylo přesně měsíc ode dne, kdy Jessica nastoupila do Bradavického expresu. Za tu dobu už si tu stihla celkem zvyknout a zjistila, jak to ve škole chodí. Několikrát jí pomocnou ruku, samozřejmě jen obrazně řečeno, podala Šedá dáma a párkrát profesor Kratiknot. Její havraspárské spolužáky, kterých bylo v jejím ročníku celkem sedm, moc neznala. Seznámila se s Kevinem, o kterém zjistila, že je to takový stydlivý podivín, co má hrůzu už jen ze slovního spojení černá magie. Pak tu byl vtipálek Eddie, jehož vtipy ale bohužel občas moc zábavné nebyly. Občas často. Všechny ostatní kluky tím pěkně štval, ale kupodivu se bál holek, takže když mu druhačky pohrozily, že ho nastěhují k Jessice a Rose, zmlkl. Jessicu to trochu urazilo, ale raději nic neřekla. Patrik byl poslední a asi nejnormálnější z těch, které znala. Občas jí poradil nebo pomohl s úkolem, ale většinu času spíš trávil se svým dvojčetem, které bylo zařazeno do Mrzimoru.

Pořád byla jednou z nejlepších v přeměňování. Strašně se jí líbila schopnost ředitelky McGonagalové měnit se v kočku. Nakonec si od ní vyprosila nějaký studijní materiál o zvěromázích. Musela jí však slíbit, že se o praktické přeměny pokusí nejdřív ve třetím ročníku, protože to prý dalece přesahuje její kouzelnickou úroveň. Ve zbytku předmětů už Jessica bohužel tak nezářila. Oficiálně nesnášela teorii obrany proti černé magii, ani ne tak kvůli předmětu samotnému, jako spíš kvůli profesoru Snapeovi. A taky hodiny létání. Na rozdíl od Lily, Roxy a Huga v nich byla naprosto marná. V ostatních předmětech byla aspoň průměrná, ale létání jí opravdu nešlo. Byla zkrátka z Havraspáru, a tak získávala body pro svou kolej za vědomosti, které se naučila nebo si je někde přečetla. Co se týče praxe, v té za ostatními dost zaostávala. Jessica byla chytrá a uměla si poradit i bez spousty věcí, které jinak ostatní zvládali, nicméně ta její občasná neschopnost byla jediná věc, která jí kazila radost z pobytu v Bradavicích. Takže když z toho měla zrovna splín, byla o samotě na pokoji a do toho se jí začalo stýskat po tátovi a babičce, mívala občas až hysterické záchvaty pláče.

Ale přes všechny odlišnosti se z ní, Lily, Roxy a Huga stali velmi dobří přátelé a jejich partička si už dokonce musela vyslechnout kázání od samotné ředitelky McGonagalové. Ta sice nakonec zoufale pronesla cosi o rodinných genech, ale ztráta několika bodů a týden školního trestu je neminul. A také všichni sborově dostali jednoho huláka od Ginny, která se to rozhodla vzít do vlastních rukou. V tu chvíli na tom byla ale Jessica ze všech nejlíp, protože seděla o jeden stůl dál a tak to neschytala přímo. Jí přišly zatím dopisy jen dva a oba byly od babičky, která alespoň v nich projevovala nadšení a pýchu nad úspěchy své vnučky. Jessicu strašně mrzelo, že jí nenapsal táta. Sice jí po babičce v dopisech vždy něco vzkázal, ale nebylo to ono.

Kromě Jessičiny party tu byly ale i další. V čele stála ta s Lauressou Goylovou, která se ovšem s oblibou schovávala za svého bratra Tobijaha. Rose byla ve svém volném čase pořád s Alem a Scorpiusem a Jamesovi, který byl pro každou špatnost, zase naprosto vyhovoval jako parťák Fred, s nímž přiváděli školníka Filche k šílenství. To jim také zajistilo přízeň Protivy. Jo, toho už Jessica taky stihla potkat, ale byla by ráda, kdyby to bylo zároveň i poslední setkání.

O Lucy a Molly toho Jessica moc nevěděla. Byly k zahlédnutí jenom při společných snídaních a večeřích. Molly věčně vysedávala v knihovně nebo peskovala Jamese s Fredem a Lucy prý taková byla od přírody. I když nejspíš jen zdánlivě, protože Jess někde zaslechla, že prý na tréninku předváděla tak vehementně odrážeče, až zlomila kapitánovi mrzimorského týmu nos. Naštěstí je jako chytačka nepostradatelná, takže ji za to nijak nepotrestal.

A Dominique, jakožto kapitánka Nebelvírského famfrpálového týmu, zase strávila první školní týdny plánováním a skládáním sestavy, ale nakonec to vzdala a vypsala konkurz, který se konal právě dnes.

„Přijdeš teda?“ hučela do ní Lily a probrala ji tak z vlastních myšlenek. Měli právě hodinu historie, a jelikož už asi třetí hodinu stále probírali nejstarší čarodějnické rody, nevěnovala Jessica výkladu příliš pozornosti. Navíc má za přátele Potterovy a Weasleyovy a kdo jiný by jí mohl lépe vyprávět o nejstarších kouzelnických rodinách, že?

„Co? Kam?“ zeptala se, když si konečně uvědomila, kde je. Lily obrátila oči v sloup.

„Na trénink přece. Podívat se na mě. U Merlina, Jessico! Dávej trochu pozor, pak se divíš, že si nemůžeš zapamatovat pravidla famfrpálu!“ odsekla uraženě Lily. No jasně, ten konkurz do týmu. Jessica na něj úplně zapomněla. Lily o tom mluvila asi před týdnem. Dokonce napsala svým rodičům a ti jí slíbili, že pokud se do týmu dostane, přijedou se podívat na úvodní zápas Nebelvíru se Zmijozelem. Mohli by se tak podívat na všechny své ratolesti v akci.

„Promiň, Lily, nezapomněla jsem, jen jsem teď myslela na něco jiného. Určitě dnes přijdu, to si přece nemůžu nechat ujít!“ vypálila okamžitě Jessica. Lily se s tím zdála být spokojená a s úsměvem se vrátila k čmárání do učebnice historie. Celý zbytek dne se pak vlekl v podobném duchu. Lily neustále žvanila o famfrpálu a Jessica tentokrát neměla žádnou oporu ani v Roxy nebo Hugovi, protože všichni společně řešili rodinné famfrpálové úspěchy a prohry, kterých samozřejmě moc nebylo. Nakonec však bylo konečně odpoledne a Lily společně s dalšími nadšenci zmizeli v šatně.

„Jestli se moje sestra dostane do týmu, budou tam dva Potterové a dva Weasleyové. To se na ten pohár můžeme rovnou vykašlat. Ještěže Roxy s Hugem nejsou zatím ve famfrpálu dost dobří, aby mohli hrát taky,“ ozvalo se těsně za Jessičiným uchem. Nutno podotknout, že s větší dávkou sarkasmu, než by od té osoby kdy čekala.

„Albe? Scorpiusi?“ otočila se. Jen se na ni místo pozdravu usmáli a pak se všichni otočili zpátky ke hřišti. Ačkoliv si toho Jessica z pravidel moc nepamatovala, jednu věc si vštípila dokonale. Sleduj, co se děje, jinak tě to bude bolet, protože ten potlouk vážně nezajímá, že jsi jen divák.

„Kde máte Rose?“ nadhodila po chvíli Jessica, aby řeč nestála. Famfrpál ji zas tolik neuchvátil. Navíc už začínalo být chladno, zima se kvapem blížila a od severu sebou přinášela i studený vítr. Třela si ruce, aby se alespoň trochu zahřála, a Lily mezitím všem hrdě dokazovala, že opravdu zdědila matčiny schopnosti střelce. Ono vůbec všichni členové téhle propojené rodiny jasně dominovali. Dominique dala všem velmi jasně najevo, že přes ni projde opravdu jen málokterý camrál. A když už se to konečně někomu povedlo, byla to právě Lily, kdo ránu vystřelil. Fred ji jistil před potlouky na pozici odrážeče a James to prostě jen sledoval zpovzdálí. Ten měl totiž své chytačské místo jisté a byl si toho náležitě vědom. Po jeho otci a dědovi tu byl už jeden jediný chytač lepší než on. A nutno říct, že ho to dost štvalo. Obzvlášť, když to byl jeho mladší bratr. Albus. Sice jen o jeden jediný vzájemný zápas, ale i tak. Byl to prostě mladší bratr a měl se podle toho i chovat. Vlastně hrát.

„Říkala něco o knihovně,“ odpověděl po hodné době Al. Málem už by zapomněla, že se na něco ptala.

„Ze začátku jsme se divili, co tam furt dělá, ale pak nám strejda Ron vyprávěl, že teta Hermiona byla úplně stejná. Až na to, že neuměla chytat ve famfrpálu. Tak jsme to přestali řešit.“ Přikývla na srozuměnou a pozorovala dění na hřišti. Schylovalo se totiž už ke konci tréninku, kde se mělo rozhodnout, kdo bude přijat a kdo ne. Ale ještě než byly známy výsledky, Al se otočil k odchodu.

„Zdá se, že mamka s tátou asi vážně přijedou,“ řekl. To, že se Lily do týmu dostane, bylo v podstatě jasné už v prvních minutách. Nepotřebovala čekat na oficiální potvrzení.

„Jdeš nebo se tu chystáš umrznout? Uvidíš se s Lily na večeři, ta teď stejně bude mít jiné myšlenky,“ zavolal na ni Scorpius od schodů z tribuny. Jessice opět naskočily na tvářích jemné ruměnce, když ji oslovil, ale už to na ní nebylo zdaleka tolik znát, jako tenkrát ve vlaku.

„Jo, už jdu,“ zamumlala a doběhla je. Společně se pak vydali do hradu na večeři.

„Jak je v Havraspáru? Všechno v pohodě? Nemučí tě Rose moc?“ vyptával se cestou Al.

„Spíš mi připadá, že si ze všech těch knih staví oddělený pokoj,“ zabručela Jessica odpověď a kluci vybuchli smíchy.

„Jo, to je naše Rose. Nic si z toho nedělej, po nás ty knihy rovnou hází,“ utěšoval ji Scorpius.

„Tak důvěrný vztah asi zatím nemáme,“ prskla ironicky a kluci se znovu rozřehtali. Mezitím už došli do vyhřáté Vstupní haly a s úlevou si sundali šály a čepice.

„To přijde, ale nejdřív musíš projít fází poučování,“ vysvětloval Al. Jessica zavrtěla hlavou.

„Ne, díky, na to mi stačí Lily,“ zazubila se. „A když zrovna nedělá tohle, neustále do mě hustí školní drby. Občas je to vážně na palici,“ povzdychla si.

„Jo, Lily poví i to, co neví,“ přitakala Al. „Fascinuje mě, jak rychle a hlavně kde dokáže sehnat všechny ty informace.“

„Ani mi nemluv,“ skočil jim do řeči Scorpius. „Pořád nechápu, jak je možný, že se zjevila v naší společenské místnosti jen proto, aby ti sdělila, že Molly zrovna začala chodit s tím Mrzimorem z posledního ročníku. I když vynechám fakt, že to byla naprosto nepodstatná informace, tak by mě vážně zajímalo, jak to zjistila. Nehledě na to, že se dostala dovnitř,“ zamyslel se Scorpius. Jessica na něj vyvalila oči.

„Dostala se do vaší společenský místnosti? Jak to dokázala?“

„Nejspíš si díky té své rozvědce dokázala zjistit heslo. Jeden by řekl, že ty její schopnosti snad i přesahují magii. Doteď děkuju Merlinovi, že jsme tam byli sami a nikdo z našich ji neviděl. Nejspíš by to způsobilo pěkný poprask. A u Zmijozelů obzvlášť,“ protočil oči a Scorpius si odfrknul.

„Studenti ani většinou neznají přesnou polohu ostatních kolejí, natož hesla.“

„Jo, většinou,“ ušklíbl se jeho nejlepší přítel.

„Ale i ty musíš uznat, Scorpe, že se všechny koleje se už dávno změnily. A Nebelvír asi nejvíc. Jo, kdysi to bylo přísné a koleje striktně oddělené, ale sám víš, že dneska už to tak úplně není. Zmijozel už taky není tak upjatý, jako býval. A v Nebelvíru to prostě berou jinak, nemají problém si tam zvát návštěvy a klidně mění heslo třikrát do týdne. Vždyť snad všichni z nás ví, kde mají vstup. Myslím, že asi proto nepřišlo Lily divné, když za námi přišla. A už vůbec nedokázala pochopit, proč jsme ji vyhnali ven. Zkoušela jít i za tebou, Jess, ale nepovedlo se jí to,“ zasmál se Al.

„Prý dostala jen stupidní otázku pro šprty.“ Jessica se rozesmála a hřálo ji vědomí, že díky havraspárskému orlovi je před ní alespoň někde v bezpečí.

Ale malinko se jí ani nedivila. Jí se taky už dvakrát stalo, že musela počkat na některého ze svých spolužáků, aby se dostala dovnitř. Jestli se jí to jednou nepovede před večerkou, asi bude muset jít spát k nebelvírským. Opravdu to byla jediná kolej, o které věděla, kde je vchod. Orlovy otázky byly občas velmi zrádné, poprvé jich tam takhle čekalo hned pět prváků. Možná to taky bylo tím, že byli všichni z mudlovských rodin. I učitelé se podivovali nad tím, že v havraspárském prvním ročníku byli letos z osmi žáků čistokrevní kouzelníci pouze dva. A ačkoliv byli všichni chytří a bystří, některé souvislosti jim prostě unikaly, stejně jako odpovědi na některé hádanky. V takové chvíli už i Jessica nadávala Merlinovi, což pochytila právě od Albuse se Scorpiem.

Když vešli do Velké síně, Rose už seděla u stolu a zrovna se o něčem hádala s Molly. Louis zase seděl schlíple mezi nimi. Proč to sakra pořád dělá, jeden by řekl, že už se poučí. Ve chvíli, kdy ve dveřích spatřil Jessicu, vrhl na ni zoufalý pohled s jasnou prosbou o pomoc. Trojice se znovu hlasitě rozesmála, ale nakonec se Jessica smilovala, zamávala klukům a běžela poskytnout chudáku Louisovi první pomoc.

„Holky, já vím, že to, co řešíte, je určitě životně důležité, ale ještě chvíli a Louise to bude stát život. Za to by vám Dominique asi nepoděkovala.“

Ta se zrovna vracela z tréninku a velmi hlasitě dávala najevo svou nespokojenost s nedostatkem Potterů a Weasleyů, které by mohla obsadit do týmu. Jen víc jak polovina prý nestačí.

Jessica jim přerušila jejich vášnivou debatu o složení mnoholičného lektvaru a na chvíli měla pocit, že tu fázi poučování přeskočí, protože přejde rovnou do fáze házení knih. Rose totiž vypadala skutečně děsivě. S trucovitým odfrknutím se ale trochu posunula a propustila tak Louise z jeho vězení. Ovšem hned vzápětí se vrátila k nedořešenému tématu.

„Díky, zachránilas mi život,“ vydechnul si úlevou Louis, když si pro jistotu sedli od holek o pořádný kus dál a vesele se pustili do večeře.

„To nic, musíme si pomáhat, jinak nás pohltí Mollyino šílenství nebo Roseina láska ke všemu, co je z papíru a popsané jakýmikoliv klikyháky,“ mrkla na něj povzbudivě Jessica.

„Jo, to máš asi pravdu. Je sice pravda, že Havraspár má být chytrý, bystrý a sečtělý, ale u nich je to už vážně nemoc,“ vyprsknul Louis a přitom sledoval svou starší sestru, která právě předváděla nově sestavený Nebelvírský tým. Lily stála hrdě vedle svého staršího bratra a zářila přitom štěstím na celou místnost.