9.

Poslední sluneční paprsky zlatily hladinu jezírka a Kal se díval na svou celodenní práci. Rituál spárování musel proběhnout za jasných podmínek.

První podmínkou byl úplněk. Kal zvedl oči k nebi a našel kulatý Měsíc, který přebíral vládu nad nocí.

Druhou podmínkou byla přítomnost obou partnerů. Tak to splnil aspoň z jedné poloviny, neboť stál na plochém kameni nad kouřící vodou sám, oděn v rituální zelené roucho, vyšívané zlatou nití. Výšivky zobrazovaly medvědí páry, kolem nichž se v kruzích nacházely symboly. Jejich přesný význam si už nepamatoval, ale měly symbolizovat podstatu nekonečna. V lásce, partnerství i smrti.

Jak se víc a víc stmívalo, Kal se zdál nervóznější a popuzenější. Už tak ztratili s Lizzie jeden den a on na těch dvou konkrétních trval. Když už nic jiného, alespoň toto mu mohla splnit. Pak se dohodli na tom, že si Lizzie zase může dělat, co bude chtít. Nechtěl jí v ničem bránit nebo jí rozkazovat. Sama všem už dokázala, že se postará o sebe i své bezpečí, že si s ní nikdo nebude jen tak zahrávat.

Začal rozsvěcet strategicky rozmístěné lucerny. Rituál spárování byl dobrovolnou záležitostí, takže Kal prostě usoudil, že si na Lizzie bude muset počkat. Mrzelo ho však, že dnes byla jedna z nejkouzelnějších nocí a pokud by ji Lizzie promeškala, museli by rituál odložit o jeden měsíc. Nechtělo se mu čekat. Chtěl ji mít tady a teď!

Jak vycházely hvězdy a Měsíc se začal zhlížet v hladině jezírka, pára, stoupající vzhůru, tomu místu propůjčila další dávku kouzla. Díky teplu se začaly rojit světlušky a jejich houfy poskytovaly další magické rozptýlení.

Teď! Právě teď by tu měla Lizzie být. Vzal by ji do náruče a slíbil ji věčnou ochranu, péči a lásku od teď až do konce jejich dní. A ještě déle! Tak si to přál. Tak o tom snil. Tak to pro ni chtěl.

Posadil se na teplou skálu a povzdechl si.

Musel být nějaký důvod, proč se zdržela. Jediný, který ho napadal, byli chlapci. Ale ti byli v bezpečné péči Yuriho a Anny. A Lizzie snad neměla už nic jiného…

Les kolem byl tichý a krásný jako sen. Ten mír přerušil jen něčí tichý, zrychlený dech a Kal zpozorněl. Po větru se k němu nesla ta nejsladší a ta nejvíce vzrušující vůně na světě a srdce i zbytek jeho těla na ni reagovaly prudkým tepáním.

Kal vyskočil na nohy těsně před tím, než se skrze křoví prohnala Lizzie a v jediném pohybu položila na zem košík a skočila mu do náruče. Její drobné tělo rozehnalo houf světlušek a Kalovi to připadalo, jakoby z nich měla najednou křídla. Narazila do něj, objala ho pažemi kolem krku a nohy mu omotala kolem těla. Přitiskla se mu ústy k překvapením otevřeným rtům a líbala ho jako o život.

Kal zavrávoral. Její vůně i teplo ho obklopily jako přikrývka. Nic nebylo sladší, nic mu neposkytlo větší štestí.

„Lizzie,“ zamumlal a ona od něj odtrhla své šťavnaté vlhké rty.

„Promiň,“ zašeptala tiše. „Mám dobrý důvod, proč jdu pozdě. Nejprve jsme nemohli najít roucho. Pak jsem zjistila, že je mi velké. Musely jsme ho s mámou upravit a vyprat. Odvezla jsem chlapce k Yurimu, a když jsem se připravovala za tebou, volala Anna, že děti nejsou k utišení. Jela jsem za nimi. Trvalo mi skoro tři hodiny, než byli kluci zase v pohodě. Spěchala jsem zase domů, připravila se, oblékla se, zabalila jsem nám košík a spěchala jsem za tebou. Vidíš? Už jsem tady.“

Kal ji opatrně postavil a prohlédl si ji.

Rudé roucho, vyšívané stejnými obrazy a symboly jako jeho, jí neuvěřitelně slušelo. Zalapal po dechu jen nad tím, jak si upravila vlasy. Pryč byly nepoddajné kudrlinky. Hladce vyžehlené prameny jí sahaly téměř pod lopatky. Lizzie si je rozdělila pěšinkou a sepnula po stranách hlavy zlatými hřebínky ve tvaru otisku medvědích pacek. Stejně vypracované spony zdobily na jejích ramenou i látku róby, čímž mu Lizzie připomínala řeckou bohyni. Byla bosá a přešlapovala z jedné drobné nožky na druhou, jak byla nervózní.

„Jsi nádherná,“ řekl jí tiše a Lizzie se trošku pousmála.

„Ty taky.“ Její hlas do něj vysílal lehoučké chvění.

Vzal Lizzie za drobné ruce. Její prsty se propletly s jeho.

„Zvolila jsem si tebe,“ pronesla tiše, „jakože je Měsíc nade mnou a v záři hvězd se koupe. Zvolila jsem si tebe, neboť není nikdo jiný, komu chci patřit více, koho chci chránit a milovat. Jen tvé je moje srdce, moje duše a můj život. Od teď a navždy. Dokud nás smrt nerozdělí.“

Kal se jí díval do očí. Byly vlhké dojetím. Jako každá žena měla dokonale zmapováno, co všechno pro ni připravil. A pronesla svůj slib jako první, i když měla počkat, dokud se jí nezaslíbí on. Milovala ho však tolik, že ho chtěla ujistit o svých citech jako první, aby o ní nemohl pochybovat.

Nikdy nebude!

Přitáhl si její ruce na hruď. Srdce mu bilo jako zvon a byl si jistý, že i ona to bušení cítí. Plaše se usmála a přistoupila k němu ještě blíž.

„Zvolil jsem si tebe,“ začal potichu a cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Rychle zamrkal a nadechl se, aby mohl dokončit svůj slib. „Jakože je Měsíc nade mnou a v záři hvězd se koupe, slibuji ti svou věrnost, ochranu a lásku od teď a navždy. Ty jsi mým srdcem, mou duší a mým životem jako jsem já jen tvým. Dokud nás smrt nerozdělí.“

Pára nad jezírkem se rozvířila. V kruzích změnila svůj tvar z přízračných obláčků do jediné spirály. Nejprve obkroužila jezírko, pak Kala a Lizzie, než se ovinula kolem celého místa a vystoupala k Měsíci. Dávní Bohové jim požehnali a stříbřitá pára se prudce, jako šíp, vrátila z Nebes do jezírka a rozčeřila hladinu v kruzích, jakoby do něj spadl kamínek. Stříbro z Hvězd rozzářilo všechno pod hladinou.

Dokud se Kal a Lizzie nespojí v prvním párovacím milování, budou kameny i písek pod hladinou zářit posvátným nebeským světlem.

Kal se k Lizzie sklonil a zajal její ústa prvním požehnaným polibkem. Okouzleně sledoval její temné oči, jimž Měsíc propůjčil své svaté světlo. Věděl, že i jeho oči září stejně. Lizzie mu polibek oplatila a začala ho svlékat.

Stál před ní nahý a nechal její jemné ruce bloudit po svém těle. Přišla ta horší část. Musel nechat Lizzie, aby jeho tělo poznamenala doteky a polibky, dokud sama neuzná, že je čas, aby mu dovolila totéž. Obrnil se královskou trpělivostí, i když si přál popadnout ji do náruče, pít z jejích úst a ponořit se s ní do jezírka. Věděl, že by je jediným silným a jistým pohybem spojil v jednu dokonalou bytost, ale tohle bylo jen na ní.

Lizzie se ho měla dotýkat jako první, Lizzie ho musela svléknout a poznávat, než svlékne i sebe a vezme ho s sebou do vody. Pak teprve se mu sama nabídne a bude na něm, jak si s ní bude hrát, než se k němu otočí zády a jen jedinkrát se mu nabídne v pozici, kterou ho uzná jako své jediného druha, ochránce a milence.

Kal věděl, že tohle všechno ho bude stát kus zdravého rozumu. Už teď šílel, když ho Lizzie hladila po celém těle a ústy hodovala na jeho rozpálené pokožce, až zatínal ruce do pěstí. Každý její polibek nebo pohlazení jazykem v něm vyvolávaly pekelnou odezvu z ní všechno servat a vzít si ji tak rychle a prudce, jak jen to půjde.

A když se Lizzie dotkla jeho nejcitlivější partie a sevřela ho v hebkých dlaních, zavrčel Kal silně potlačovanou vášní. Nechal ji si hrát a zkoumat všechno kým byl, čím byl a co jí nabízel, i když se dostával do takového varu, v jakém se nacházel jen tehdy, když si ji poprvé vzal. Ústy oždibovala jeho bradavky a vysílala do jeho těla záchvěvy podobné elektřině. Jeho penis sebou škubal a prosil ji tak o odezvu.Lizzie ji vyslyšela a, s úsměvem tajemným jako první hřích a měsíčníma očima, zvedla ruce k sponám a spustila k zemi své roucho. Třpyt výšivek, hříšná barva a nádhera její odhalené nahé pokožky, přivedly Kala na okraj sebeovládání. Říkal si a jako motlitbu si dokolečka opakoval: Vydrž to!, ačkoliv věděl jak je jeho vlastní přesvědčení křehké.

Lizzie ho vzala za ruku a vedla ho za sebou do vody. Jak se nořili do její teplé náruče, přijímali do sebe hvězdný prach a jejich pokožka se rozzářila. Vzal Lizzie kolem pasu a ona se k němu přivinula od hrudi až po špičky prstů. Políbila ho na ústa, přijala divoké výpady jeho jazyka a oplácela mu je se stejnou vášní. Třela se o něj a stupňovala tak jejich vzrušení. Kal ji hladil po celém těle. Konečně mohl dělat víc než jen držet a čekat. Konečně jí mohl všechno oplácet a ukazovat jí, jak moc ji miluje, jak moc mu chyběla a jak moc ji chce potěšit.

Za chvíli už oba sténali, bez dechu a bez zábran si dávali i brali vše, co od sebe potřebovali.

Lizzie se trošku odtáhla a Kal ji pustil po svém těle, dokud nedosáhla na dno jezírka. Otočila se k němu zády a dala si jeho ruce kolem pasu.

„Kale!“ V tom jediném vydechnutí jeho jména byla potřeba tak silná a jasná, že si nedovolil ji neuposlechnout.

Posouval Lizzie před sebou. Dokud se nedostali víc ke břehu, kde pod hladinou ležel oblý velký kámen. Na ten ji opatrně uložil, podebral její ňadra a boky, aby se náhodou neodřela. Naleznout svým vzrušeným penisem její vlhkou horkou jeskyňku už byla otázka vteřin. Oba vykřikli, když se spojení stalo absolutně neodvolatelným. Lizzie se pod ním posunula, zatlačila svůj zadeček hlouběji do jeho břicha a narovnávala se, dokud se zády neopřela o Kalovu hruď. Zvedla paže, objala ho kolem krku a políbila ho tak úžasně, že je oba opálila ke hvězdám.

Nic se nikdy nevyrovná tomuhle okamžiku, kdy bylo spojení dokončeno, kdy se Lizzieina jeskyňka svírala kolem jeho penisu a ždímala ho do poslední kapky, zatímco hvězdný prach z jezírka prostoupil jejích chvějící se těla a stoupal ve spirále zpět k nebesům.

„Miluji tě, Lizzie,“ sténal Kal do jejích rtů.

„A já tebe,“ šeptala trhaně Lizzie.

Epilog

O rok později…

Lizzie se jen tak tak vyhnula ve dveřích Apatyky Collinovi. V náručí svírala malou Delight a poplašeně se dívala za navztekaným vlkem.

„Nebesa, Malá Liško, co jsi mu řekla?“

Malá Liška se ušklíbla. „Pravdu.“

„A o čem?“

„O jeho osudu!“

„Vypadal jako by měl umřít!“ zvolala Lizzie starostlivě a znovu se ohlédla k proskleným dveřím. Collina už nezahlédla.

Malá Liška se zachechtala. „Někdo tomu říká Smrt někdo Láska, zlatíčko. Collin vypadá na ten první případ!"“

Lizzie se překvapeně usmála a vykulila oči. „Kdo…?“

Liška pokrčila rameny. „Duchové říkají, že na sobě ponese znamení Velké Medvědice!“

KONEC