8)  RoseMarketaBelikov (13.01.2011 19:37)

strašně smutný,ale jinak krásný

7)  krista81 (25.08.2010 00:15)

strašlivě smutný, běhal mi mráz po zádech
ale krásně napsaný

6)  piskot94 (23.08.2010 19:12)

tak... ze začátku jsem se tupě usmívala a těšila se z toho, že maminka má krásné miminko
pak přišel manžel a říkala jsem si, že je o nějaký tupec, který se nezajímá o své dítě! ale pak mě trklo, když jsem si přečetla že se dveře daly otevřít jen pomocí klíče... a skončilo to téměř tak, jak jsem si myslela, akorát že místo polštáře jsem si představovala panenku
chudák John... je mi ho líto, já bych se asi zbláznila, být na jeho místě...
tísíckrát tleskám

5)  Mystery (23.08.2010 16:54)

Tak jo...
Přiznávám - po celou dobu, co jsem četla první část, která trvala do doby, než vstoupil Cathyin manžel, mi bylo krásně. Před očima se mi vybavil ten můj malej pepík a celá jsem se rozněžnila. Vzpomněla jsem si, jak mě poprvé kopnul - dokonce i nad těma nevolnostma jsem se pousmála.
Pak ale přišla ta druhá část. A já jsem se najednou zarazila. Tedy ne, že by to bylo nějak špatně napsané. Právě naopak! Všechno bylo tak strašně moc tíživý a bolavý, až jsem se nakonec rozbrečela. Tahle situace je mi povědomá - něco podobného jsme měli v rodině - jen s tím rozdílem, že díťátko bylo vlastní a nepřežilo...
Bylo to... smutný. Moc.
Ale sepsaný krásně.

4)  Silvaren (23.08.2010 15:48)

Páni, ten vztah k dítěti jsi popsala naprosto přesně. Působilo to na mě o to víc, že mám taky malou šmudlinku. Nedokážu si představit ženu, kterou by tohle náhradní rodičovství nepoznamenalo.

3)  Ivanka (23.08.2010 14:49)

Tak to je síla. Já nemám slov, nemám co bych ti tady napsala. Bylo to úžasně napsané a to co jsem přitom pociťovala, no nedá se to popsat...

2)  eMuska (22.08.2010 20:58)

To bolo neuveriteľné. Temer hmatateľne som cítila jej lásku k dieťatku. Mrzí ma, že sa to tak zvrtlo... Ale musí to byť krásny pocit, keď je niekde vo mne nový život...

1)  Evelyn (22.08.2010 20:20)

Že něco není v pořádku, jsem tušila od vstupu lékaře s manželem, ale tohle mě dostalo... Náhradní mateřství je aktuální a současné téma. Hodně se o něm mluví. A tohle je přesně to, proč se tolika odborníkům nelíbí. Sice to děťátko není biologicky jeho "živého inkubátoru", jak se náhradním matkám říkává, ale koho by zajímala genetika, když devět mesíců miminko cítí ve svém těle a přivede ho naa svět? Nehledě na hormony, které nerozlišují, jestli má roustoucí miminko polovinu alel jako jeho matka. To pouto se asi musí vytvořit a když se pak předáním biologickým rodičům zpřetrhá, dopadá to špatně. I tak moc špatně jakk ve Tvé povídce. Běhal mi z ní mráz po zádech...
Snad ani jedno písmenko v ní nebylo navíc. Je až neuvěřitelné, jak nějakým 1 500 slov dokáže na člověka zapůsobit.