1.

Berenika sklopila prkýnko a posadila se.

Kdo si ten chlap myslí, že je?!

Prý večeře!

Ha!

Sexy?!

Ona?!

Ani náhodou!

Beztak nechal doma brýle! Stoprocentně nosí takové ty popelníky jako úchyl Průša!

Ať si namaluje!

Hladila se nepřítomně po dlani, ještě zarudlé, jak mu jednu natáhla.

Tohle byl tak báječný den.

Andělína s Honzou se dnes vzali. V dubnu budou mít dcerku a Bery malou neteřinku. Všechno šlo jako na drátkách, budoucnost nalajnovaná…

Mirka slíbila, že vypomůže s obchůdkem,  Bery se nabídla jako hlídací tetička a babičky se budou určitě boxovat, která je na řadě v drandění s kočárkem…

A teď na závěr svatební oslavy si to přihasí Honzův nadřízený a začne dělat chlupaté návrhy…

Zvrhlík jeden!

Berenika si dupla nožkou a pak vstala. Vyšla z kabinky, umyla si ruce a zkontrolovala make-up. Upravila si prsty střapatý účes a urovnala si oblečení.

Několikrát se zhluboka nadechla a pak konečně vyšla z toalet.

Neudělala ani dva celé kroky a kolem zápěstí se jí sevřely horké prsty a někdo ji otočil čelem vzad…

Nadechla se…

A narazila do Tomášovy hrudi!

„Co si, sakra, myslíte, že děláte?“ cedila přes zuby a sjela ho- jak doufala pořádně přesvědčivým- vražedným pohledem…

A zakláněla se někam nahoru, až jí luplo za krkem!

Dokud seděla, tak se tak vysoký nezdál. Téměř to neregistrovala, když odcházela z baru…

Teď měla temeno někde na úrovni jeho brady…

…za ten rok, co ho znala, na to zapomněla.

A to stála na osmicentimetrových podpatcích!

Usmál se, stisk kolem jejího zápěstí povolil, ale nepustil ji.

„Tak nějak doufám, že vás na tu večeři ukecám,“ prohlásil tiše a usmál se.

Bery v ten moment vzplála…

Vzteky!

„Řekla jsem NE! Chcete to písemně?“ zeptala se a vyškubla se mu.

Štval ji!

Kdo si myslí, že je?

„Ve třech písemných vyhotoveních!“

Ani si nevšimla, kdy se tak blízko naklonil.

„Do vlastních rukou?“ cedila Berenika přes zuby.

„Prosím.“

Tiché vrnění jí projelo tělem jako elektrický proud.

Nehodlala se vzdát.

„V pondělí posílám, v úterý to tam máte!“ štěkla a vycouvala. Když si byla jistá, že už na ni nedosáhne, otočila se a vrátila se do sálu.

Pochodovala do čela tabule, posadila se k Janě a natáhla se po láhvi slivovice.

Jana ji sledovala s vyvalenýma očima. Bery do sebe hodila dva panáky za sebou a otřásla se.

„Jsi v pohodě?“ zeptala se starostlivě Jana.

Bery do sebe obrátila třetí dávku.

„Teď už jo,“ zasípala.

„Hele, holka, ten zpacifikovaný sněhulák venku je v pohodě- a že se na něm děti vyřádily. Ty ne!“

Berenika zachytila pohledem Tomáše a mlčela. Jana se dívala stejným směrem…

„Aha!“

„Co aha?! Žádné aha!“ zavrčela a odvrátila oči od toho obra.

Jana se culila jak dement.

„Je to kořen!“ Janino obočí poskakovalo nahoru a dolů.

„Je to pařez! Shnilý! Z pralesa! A hlodá ho červ!“

Jana se rozchechtala. „Bery, nech toho! Je moc fajn!“

„Je to zvrhlík!“ pyskovala Berenika.

Jana zvážněla. „Dělal ti návrhy?“

Bereničin nafouklý obličej a zamračené oči jí řekly pravdu.

„A sakra!“

„Jo! Ale moje NE dostane třikrát a písemně!“ zahučela a neodpustila si škodolibý chechot.

 

 

Tomáš stál v sále a loučil se s některými známými, než se bude muset jít rozloučit i s rodinou Honzy a Andělíny.

Nejvíc se těšil na tu Jezinku Bereniku.

Byla drzá až hrůza! Pyskovala jako jeho tři synové, které měl v péči. Ale když zvládal je, zvládne i ji!

Měla v sobě neskutečný oheň!

Věděl, co by s její energií nejraději udělal…

Ty její postelové hnědozelené oči ho dostávaly do kolen. Tmavé rozcuchané vlasy jí hrály do ruda. Představil si, jak se jí jimi probírá, zatímco ji pod sebou krotí…

Byl si jistý, že by pod ním pištěla blahem!

Mrška jedna!

Prý NE!

A písemně!!

A třikrát!!!

Fantazíroval o ní od té doby, co je Honza představil asi před rokem na jejich školním plese. Věnovala mu zběžný pohled a nijak si ho nevšímala. Tančili spolu, pozval ji na skleničku a probírali různá témata… Tím to končilo.

Jenže když si později v noci vybavil, jak se k němu při tanci tiskla a jak po něm kradmo pokukovala, jak krásně voněla…

Tu noc zjistil, že ji chce tak moc, že měl co dělat, aby nechodil druhý den s tvrdým… a od té doby sotva na ni pomyslel, tak…

Sakra!

A dneska dostal ten inteligentní nápad!

A políbil ji!

Co políbil!

Takový trapný, slušný ďobanec!

A ona ho poslala někam!

Jo, kdyby to vzal z gruntu, už by ji opíral někde ve tmě o zeď a ona by mu pěkně zobala z…

… z ruky zrovna ne…

… ale určitě by zpívala jinak!

Tím si byl jistý!

Všiml si, jak do sebe háže panáky…

… a na tváři se mu rozlil úsměv!

Měl ji v hrsti!

Teď ji jen hezky zpracovat!

Blížil se ke skupince v čele stolu. Skoro nevnímal, o čem vlastně mluvil s rodiči svých přátel. Periferním viděním sledoval tu Mršku, jak nasává. Musela být každou chvíli k.o.

Pak jí Jana láhev sebrala a něco jí šeptem řekla.

Berenika vstala a odpochodovala pryč.

Tomáš se rychle rozloučil a vyrazil za ní.

Dohnal ji v chodbičce u toalet. Nevypadala namol.

Vztekle se k němu otočila.

„To jsem si mohla myslet! Vy jste se zbláznil, že jo?“ prskla jak kočka a z očí jí létaly zelené blesky.

Tomáš cítil, jak na ni jeho tělo reaguje. Nějak netušil, co se stalo…

Vykročila k němu a ušklíbla se.

„Budete mě sledovat?“ zeptala se tichounce a zadívala se mu do očí. „Víte, kde bydlím? Dám vám adresu. Můžete mě chodit šmírovat!“  Zvedla ruku a prstem mu přejela přes dolní ret. Naklonila hlavu na stranu a přimhouřila oči. „Budu se svlékat u okna. Budete se dívat?“ zašeptala.

To byla poslední kapka!

Popadl ji kolem pasu a přitlačil ji svým tělem na zeď. Rychle se rozhlédl, ale naštěstí nikdo kolem nebyl.

„Jste pěkná mrcha,“ zahučel a přitiskl se k ní od pasu dolů. Viděl, jak zalapala po dechu a vykulila oči.

„Pošlete mi to zamítnutí,“ zašeptal a přiblížil k ní obličej, „a já vám slibuji, že za každé vaše ne, přijdou z mé strany další tři nabídky. Nejsem ten typ, co chodí kolem horké kaše, a když něco chci, tak o to usiluji a dosáhnu obvykle velice uspokojivého výsledku. Měla byste si dávat pozor na to, jak moc mě chcete provokovat. Protože vám dám okusit vaši vlastní medicínu.“

S těmi slovy ji sevřel pevněji a přitiskl své rty na její.

Berenika měla pocit, že jí mozek vystřelil z hlavy.

Suchar, kořen, pařez- se nezdál. Dřímal v něm talent. A toho červa dokonale cítila!

Bral si její ústa divoce a nutil ji chtít víc. Sténala jako umanutá a přistihla se, že se mu probírá tou tmavou kšticí a škemrá o další polibky. Než se nadála, visela mu v náručí, silnými pažemi ji objímal kolem stehen a ona byla ta, kdo ovládal situaci. Ani nepostřehla, kdy ji zvedl.

Odtrhla se od jeho rtů a on něco nespokojeně zamručel. Popadla ho za vlasy a přinutila ho otevřít oči.

„Co si myslíte, že děláte?“ Mračila se jako čert, ale zírala do těch temných hlubin jako uhranutá!

„Myslím, že to víte,“ odpověděl a pomalu ji spouštěl po svém těle zpátky na zem. Otírala se o něj, dokud neměla pevnou zem pod nohama.

„Zatraceně,“ syknul, když se otřela o jistou část jeho těla.

„Nedoufejte, že vám s tím budu pomáhat,“ zavrčela a ukázala na jeho kalhoty.

Sebejistě se usmál. „Přijde den, Jezinko, a pomůžete mi s tím moc ráda.“

„Leda ve vašich snech!“

„Tam už vás mám. A moc se těším, až si to dáme naživo.“

Berenika neměla slov!

„Dobrou noc, rád jsem vás-“ na chvíli se zarazil, ale pak dodal, „- téměř dostal.“

Rychle se sklonil, prudce ji políbil a odešel.

 

 

Berenika se převalovala a vztekala.

Zatracený pařez!

S červem!

Byla z něj úplně na nervy.

Bylo pět ráno a naštěstí byla neděle.

On určitě vesele zařezává, zatímco ona si tu čumákuje do tmy!

Měla by radost, kdyby jen tušila, jestli je na tom stejně! Zasloužil by si to.

Obrátila se na břicho a rozječela se do polštáře. Tohle jí vždycky pomáhalo, když byla v koncích. A pak zase zírala do zdi.

 

 

Tomáš zkontroloval hodiny.

05:05.

Zhluboka si povzdechl.

Zatracená Jezinka!

Od toho okamžiku, co ji opustil, ji nemohl dostat z hlavy. Připadal si jako ten největší nadrženec na světě. Přišel domů, zkontroloval chlapce a vyprovodil paní na hlídání. Pak si dal dlouhou sprchu. Ale tu ženskou z hlavy nedostal. Nacházel se ve stavu absolutní agónie.

Ulevil si už tolikrát, že to radši přestal počítat. A stále cítil její ruce ve svých vlasech a její rty... ach, jakou ta Mrška měla pusinku!

Pohladil se a přivřel oči…

Ale ten tvrdohlavec neměl dost!

Bylo jasné, že mu pomůže jen opravdový zážitek!

Musí ji dostat na tu večeři. A při troše štěstí i do postele. Musí jí zamotat hlavu tak, aby mu nakonec dovolila všechno, co si zamane, jinak se zblázní.

V klidu se usmál. Je způsob, jak ji donutit, aby mu vyhověla.

Chce to jen čas.

A velkou dávku trpělivosti!

A on tohle všechno měl.

Stačí si jen počkat!