7)  KatkaB (21.05.2012 22:30)

Z názvu se dá ledacos představit, ale přiznávám, že mám mezery ve vzdělání. Už googluju

6)  Cathlin (21.05.2012 22:18)

Kati, Jasné!!! Dva ardeny mám doma, a ještě jednoho tajně jako milence! A karver? Nezbytná výbava, aby se s nima vůbec dalo nějak vyjít... V nejhorším poštvu jednoho proti druhému!
Néééé, samozřejmě. Ale zase tak úplně totální fantasie to není, v tomhle konkrétním směru. Něco z toho by se možná dalo vzdáleně zažít. Říká ti něco pojem elektrosex?

5)  KatkaB (21.05.2012 21:58)

Jen se s tím občas nepárej Má to přestně ten efekt, který to potřebuje. Stejně tak jako opakování slov pro umocnění síly. Mě samotnou by nic takového nenapadlo, ale když to takhle vidím a čtu, tak si jen souhlasně žmoulám konce knírku a kochám se

Vyzkoušet na vlastní kůži? Ještě řekni, že tohle všechno není fikce a Tvoje tvůrčí fantazie... a že znáš dva tři ardeny nebo dokonce vlastníš karver...?

4)  Cathlin (21.05.2012 21:26)

Kati,
Prý nominace za střih... A víš, čím to je? Že mě občas nebaví se s tím párat.
A já ti to chtěla napsat už před těma několika kapitolama - že se časem Corinne bude ptát stejně! Ale nechtěla jsem prozrazovat. Nicméně - ve chvíli, kdy ses ptala, tahle kapitola už byla dávno napsaná, tak jsem se docela bavila. Připadá mi, že nenajdeš ženskou, která by se na to nezeptala.
Jsem ráda, že sis kapitolu užila a že ti tak výborně sedla do nálady. Paráda.
A: někdy by to chtělo vyzkoušet na vlastní kůži, myslím...

3)  KatkaB (21.05.2012 21:04)

Culila jsem se jako blázen
Dneska si kapitolku extra maximálně užívám A není to jen tím, jak jsi ji napsala, prostě je mi hezky a tohle všechno ještě umocňuje to, že se cítím ještě líp. Děkuju

„Pohladil jsem ji, v mých prstech se zablesklo. Corinne zatajila dech překvapením. Výtah cinknul, vystoupili jsme. Naše patro. Ve dveřích výtahu jsme se minuli s jinými hotelovými hosty. Corinne kolem nich prošla strnule, rychle.“
Tak tenhle kousek bych nanominovala na oskarovou cenu za střih. Kdyby to byl film Krásné větičky, které na sebe navazují přesně tak, aby vytvořily tu pravou atmosféru

„Kruci, pokoušel jsem se neusmívat, nešlo to. Nešlo!“ To druhé nešlo je tak správné

Uvolnění sagreny bylo dokonalé, úžasné, vzrušující, nádherně popsané
Cor měla stejný dotaz jako já, taky jsem se cítila při jeho psaní před několika kapitolami trochu provinile, ale teď už je mi líp

Moc hezká kapitola, Cathlin, i závěrečné poskočení v čase, u kterého se necítím nijak ochuzená nebo okradená o důležité informace, úplně mi to takhle stačilo. O to víc jsem si vychutnávala podrobnosti z jejich sagrenového dýchánku

2)  Cathlin (21.05.2012 16:58)

Elis, ty sis tentokrát nějak pospíšila. A já přeci varovala! Bylo tam 18+, no ne?
Takže se ti to zdá být škoda? No, holt ardenům více do vínku dáno nebylo. Ano, můžu za to já, ale já myslím, že ono i tohle celkem stačí!
Setkání Lestera a Corinne jsme nezažili, máš pravdu, možná je to škoda. Ale kdybych chtěla vypsat všechno, co by mohlo být zajímavé, byli bychom tu ještě za 10 let a Jizvy by se nápadně podobaly deseti- a vícesvazkovým románům, které nikdo nečte. (No, to asi ne, ale i tak - abych mohla vypsat jejich setkání, tu první část bych musela ještě notně natáhnout.)
A že se cítíš přesně jako Dirk na konci? No, nedivím se.

1)  eElis (21.05.2012 16:05)

Cath!!!
víš, že jsi učiněný ďábel??? To jsi mě nemohla varovat a upozornit, abych si tuto kapitolku přečetla v klidu doma a né v kanclu??? Víš, jak těžké je si u této kapitolky zachovat pokerface, když v tobě se to vše vaří??? hech...
A je jen škoda, že nemůžu poznat i já lásku ardenů na vlastí kůži... protože to musí být tedy něco...
„A jak asi…“ nechápal jsem, ale vytřeštil jsem na ni oči, když mi to došlo. „Panebože, ženská, ty se mi snad vážně jenom zdáš!!!“ A opravdu to lze jen rukama?? To je docela škoda nemyslíš??

Naprosto dokonalá kapitolka...
A Lester byl mezi tím vším zpestření, jediná bezpečná půda, něco jako letitý rodinný přítel, zdravící jménem všechny kostlivce ve vaší skříni. Bohužel, odjel po pár týdnech... jen škoda, že jsi se takhle vyhnula tomu setkání Lestera s Cor... ráda bych si to totiž přečetla
Občas jsem zapomněl, že tyhle měsíce, tohle všechno, je klid jen zdánlivý. To vědomí žilo jen někde v pozadí. Skrčené, připravené k útoku, o kterém jsem věděl, že bude tím bolestivější, čím víc jsem se tomu vědomí vzdaloval. Já a ona jsme šli vpřed, tak trochu poslepu. Dva blázni se zavázanýma očima... hehe, tak takto si připadám já, když vím, že poušť se k nám nezadržitelně blíží a už za pár kapitolek bude přituhovat...