5)  Cathlin (30.03.2012 22:29)

Twilly, Evelyn, to mě moc těší! Postupujeme mírnými krůčky stále vpřed, zatím jse stále čas užívat si jejich romanci i se všemi jejími překážkami, proto jsem ráda, že tak činíte a že vás to snad, navzdory stálepřítomnému mírnému mražení v zádech, těší.

4)  Evelyn (30.03.2012 22:05)

Jo jo, Corinne je správná ženská! Jde si za svým a ví, že není z porcelánu ani cukru, aby se při prvním zachvění rozbila... Nádherné, Cath

3)  Twilly (30.03.2012 15:15)

´tak nějak jsem tohle dneska potřebovala - těžkej den, moc moc moc děkuju, Kačenko

2)  Cathlin (30.03.2012 12:37)

AMO - se zmatkem jsem tedy počítala, ale žádný nevidím! Naopak, strašně moc se mi líbí, jak jsi to vystihla. To se ti tak moc povedlo! Tvé komentáře mě vždycky tak potěší, úplně nadskakuju. Že by to bylo tím, že víš, že mám ráda dlouhé komenty? Že mám ráda, když vím, jak to vnímáte?
Hrozně se mi líbí tvé pochyby ohledně Dirka. Že máš pocit, že by ses na něj měla zlobit, a přitom si tím ale nejsi vůbec jistá. To je tak hezké. Já mám spíše obavy o Corinne. Jde do toho poslepu, neví nic, jen si je naprosto jistá svou láskou.
Ten konec? Čekáš velmi zajímavé věci! Sami, jen sami...

1)  AMO (30.03.2012 10:23)

Panebože...to bylo nádherný a dlouhý a romantický a...a...nemám slov. Zatím jen tupě zírám na písmenka a v hlavě mi víří. Skládám si to, ale počítej se zmatkem...
Cor je prostě střela a současně dáma na správném místě. Je sebevědomá a úchvatná a ničeho se nebojí, zatím. Strašně moc se mi líbilo, že je ochotna přijmout, cokoliv,co jí Dirk nabídne. I kdyby se jednalo o měcíc, ona by do toho šla s plným nasazením. Ta hádka, no hádka... jen upřesnění významů a vysvětlení ničeho... Vlastně jsem si připadala, jako na tenise. Díváš se z jedné strany na druhou a sama si říkáš...jo, správně, jdi do toho...ale ne, co to říkáš, no vlastně, máš pravdu... A takhle pořád do kola. Jenže to vše, opět, zastavila Cor. Jednou věcí... objala ho a dala se mu
Dirk a jeho částečné smíření... culila jsem se, jak sám sobě nadával a jak bojoval, a stejně věděl, že je to naprosto prohrané, a že stejně poběží za srdíčkem, ne za logikou. Začínám ho mít více ráda, i když budu nadávat, že se bojí... možná!!!
Ale ten konec, kotě... to je výzva. Romantika, kouzlo okamžiku... čekám vášeň, aktivitu a... mokro?
Sakra... jdu se dusit ještě jednou!