6)  Mata (30.01.2013 23:45)

O to více mě pochvala těší Děkuji.

5)  Twilly (30.01.2013 17:34)

Joooo...noooo něco o songficích vím, na sesterském webu myslím držím rekord ... Z mého pohledu je obdiv zasloužený.

4)  Mata (30.01.2013 12:09)

Twilly zase se červenám, děkuji moc moc.
Povídka je písní přímo inspirovaná, kdybych ji neznala asi by nevznikla.

3)  Twilly (30.01.2013 06:32)

Překrásná sonda do Tomova neradostného dětství.
Mám jenom ohromný potlesk pro text povídky jako takový, rozhodně pro text písničky pro tenhle, de facto, songfic, který sedí jako druhá kůže a v neposlední řadě pro perexovou kresbu

2)  Mata (30.01.2013 00:23)

Anne, ano v sirotčinci to neměl jednoduché. Ale rozhodně nechci Toma a jeho pozdější jednání jakkoliv ospravedlňovat. Svět není černobílý a i on mohl zažít pěkné věci. Jde spíš o to, jakou cestu si vybral. Jak se svými zkušenostmi naložil. Mohl mudly pohrdat, mohl je dokonce i nenávidět, ale nestát se při tom tyranem a vrahem. On si vybral cestu násilí a považoval ji za správnou a vybral si ji na základě své vlastní volby. Měl pokřivený charakter už od útlého mládí a snažila jsem se to naznačit už tady, ale kdyby sám chtěl a nejspíš by dokázal najít porozumění. Když ne v sirotčinci v Bradavicích určitě. Jeho setkání s otcem se budu ještě pečlivě věnovat hned v příštím střípku. Možná kdyby sám chtěl, mohlo to dopadnout i jinak. Ale on nechtěl, v tom je hlavní zádrhel.
Jinak jsem moc ráda, že nad povídkou přemýšlíš, proto je píšu díky.

1)  AnneCullen (29.01.2013 23:00)

Z tohohle pohledu se dá snadno pochopit jeho budoucí touha podmanit si mudly, když s nimi nezažil nic jiného, než zklamání. Nenávistné vychovatelky a neustálé čekání na otce, který, jak později zjistil, o něj vůbec nestál. Asi začnu mít tvého Voldyho ráda