7)  julie (30.10.2016 17:04)

Takže je všechno úplně špatně. Jak jinak. Všechno se spiklo, i ta holubice, pták jeden!!!!
Ovšem Elliot nezklamal – klasická výmluva a zdůvodnění – *„Tohle všechno je jeho rozhodnutí. Je to kvůli němu!“*
Za všechno, co se jí stane, může oběť. Totálně zvrácené uvažování.

6)  Cathlin (01.04.2016 11:02)

Hani - no, tak já radši tedy mlčím. A dělám, že nejsem.

5)  Cathlin (31.03.2016 20:37)

Hani, ty to čteš vážně po kouskách!!!!!! A to nabírání dechu asi stojí dost sil.

Občas mám pocit, že v Dýmu je všechno relativní… pojmy se přelévají a člověk občas uvidí něco tak, jak by nečekal.
Jo, to je naprosto šílený, že se bez naděje vážně nedá žít. Ten pocit si vlastně neumím ani představit, to musí být vážně hrozný. A v tom máš taky pravdu – oč je horší vidět cáry duše než cáry těla? Co z toho se dá snést líp? Obojí je prostě hrozné.
A docela by mě zajímalo, koho přesně máš na mysli ve větě: „že by ta mrcha přece jen měla slitování?“

4)  Cathlin (31.03.2016 16:29)

Mno, tak doufám, Majo, že si to všechno "užíváš", i když to je opravdu divný výraz pro takové čtení.

3)  Cathlin (31.03.2016 16:28)

Hanko, tříškáš pěstí do stolu - co je víc než beznaděj? Jo, to zní opravdu přiléhavě. Vystihla jsi to.
A vůbec z toho komentáře mrazí... Jo, dospělo to až tak daleko, že Nick už je radši nechce milovat, přestalo mu na nich záležet, tak trochu v uvozovkách, přesto to ale myslí upřímně. A jo - je to strašný. Nedivím se ti, že ti je špatně.
Já snad radši.... Radši půjdeme dál, ne? I když neříkám, že to bude lepší. Celé je to moc velká tma.

2)  Mája (23.03.2016 11:29)

Po delší době jsem se vrátila a čekala mě tu spousta božských kapitol. Zvraty ty já můžu Věřím ale, že pak bude happy end

1)  Cathlin (22.03.2016 19:47)

Hani, o Elliotově potřebě výměny rolí jsme diskutovaly minule… Nevím, jestli jsi to četla, ale mělo by to být pod kapitolou 68. Odpovědi na to, proč to tak je, určitě mohou být různé a třeba i to, co píšeš. Ale může to být i opačně. Pocity viny, třeba? Přemíra krutosti, kterou potřebuje obrátit i na sebe?
A to, že Elliot nechal Carsona ochutnat jeskynní vodu, to bylo taky už minule. Bohužel jsem některé věci prostě musela zopakovat, protože do toho patří i nadále.
Ano, představuji si, že ta holubice byla jako radar na to, že její paní hrozí nebezpečí. Když Nick vzal do ruky ten skalpel, tak začala vyvádět víc. Ale taky to tak být nemusí, není to nutnost.
Přesně tak – taky bych tomu zrada neřekla. Prostě to Nickovi nevyšlo… kvůli holubici, což je celkem absurdní. Kdyby se mu podařilo dojít ještě o pár kroků blíž ke zbraním, možná by to dopadlo jinak. Takhle byl Nick postaven před docela složitou volbu – prozradit své úmysly, někoho bezhlavě napadnout, když nebyla žádná slušná naděje na úspěch a ztratit tak všechnu naději, nebo se dál tvářit jako že je poslušný beránek a doufat, že třeba ještě šance přijde? Doufal… A naděje se mu mezitím úplně vzdálila, když Mamá odešla nejprve za holubicí, a potom úplně jinam..... A prát se jen se strážci, když Matka nebyla v dosahu, nemělo cenu. Tahle prohra byla hrozně pitomá, protože vlastně nedostal ani příležitost začít něco dělat.
A jo – kdyby Nickovi Mamá vytrhávala páteř z těla, jak se chystala, tak by zcela jistě trpěl bolestí. A toho se děsil, samozřejmě.