4)  Cathlin (28.01.2016 15:35)

Ano, Ivu, souhlasím, je to dokonale šílené…

Jestli zkoumají jednotlivé části na živých lidech, to ti fakt neřeknu, tak daleko jsem v úvahách nedošla. Ono je toho už i tak dost.

Tu naprostou devastaci psychiky … rajskou částečku nebe, bezcitně zneužitou k bezproblémovému probodnutí

Tohle jsi řekla moc dobře… Přesně.
A jo, Nick prostě stále doufá. Nyní je to sice pod vlivem drogy, že má dojem, že tyhle chvíle přece nemůže nic zkazit, ale on doufá i za střízliva. Že Carsona a Sue nechytí. Že se mu podaří to tajmeství udržet… Že se jednou dostane zpátky do klidu do cely… Že třeba C a S zachrání svět… Naděje nás zkrátka udržuje při smyslech a při životě, i když je třeba marná. Dokud se o tom nepřesvědčíme, tak máme z čeho žít…

3)  julie (17.01.2016 21:20)

Cathlin, tak na tuhle minikapitolku jsem potřebovala celý víkend … a každou nestřeženou chvilku jsem ji měla před očima.
Tu naprostou devastaci psychiky … rajskou částečku nebe, bezcitně zneužitou k bezproblémovému probodnutí a znehybnění oběti.
Všechno krásné zašlapané do prachu, rozdrcené slovy i činy …
A Nickův němý výkřik, který prozradil, že doufá, ještě pořád doufá!
Dobro přece neskončí vždycky v prachu! Ne! Tentokrát ne!!!

Ještě mě napadlo – jak zkoumají výsledky těchto pokusů – jenom tím, který kousek nechají ČB dorůst a který ne ? Nebo nastane druhá část pokusu a budou zkoumat účinky jednotlivých oddělených částí na živých lidech? Třeba těch, kteří se „spustili“ a žili s antriony?

Cathlin, je to dokonale šílené!

2)  Cathlin (07.12.2015 11:04)

Hani.... ty si to teda pěkně dávkuješ!

Ad 3) Samé otázky, které sem patří. Jenže KDO VÍ. A jo, vystřízlivění je vždycky něco strašnýho. Ale na druhou stranu zůstávat v nějaké iluzi?

Ad 4) Díííky...... to je zase komentář přes půl světa…

Ano, bílá holubice byla v plánu, jen jsem na ni málem zapomněla. Je vážně těžké to udržet v hlavě.
Obávám se, že Mamá je takhle schopna zneužít každého, s pomoci anzetového prášku… nejen Nicka, který touží po lásce. A když to tak vezmeš – kdo netouží…
A ta nálada přišla nečekaně s tím, jaká Mamá je… Přemýšlela jsem, že by dostala ne holubici, ale bílého hada, ale nakonec se hodí jen jedno z toho. V původní verzi Mamá měl had pojídat vykuchané vnitřnosti… A měla jsem pro Mamá vymyšlené ještě jiné celkem zajímavé lahůdky. Všechno se ovšem ztratilo s něhou, která přišla spolu s ní. Protože něha přece k matkám patří........... Původní Mamá krutovládkyně tedy ustoupila tomu, co tu je. Sedí to mnohem lépe, i k tomu, co ještě teprve bude.
A ta hudba – ta k tomu patří. Něha proti krutosti, elegance proti drsnosti toho, co vlastně Mamá dělá, bolest zahnaná někam na pozadí ve chvíli, kdy by naprosto neměla být snesitelná, ochota nechat se dobrovolně roztrhat na kusy, kterou máte před očima, když se vám chce řvát „vzpamatuj se! Ne, ne, ne!“.........
Proč mu vzala srdce, nám neřekla. Ve svých pokusech zkrátka pokračuje… Nicméně s tím, proč Nick přišel o srdce se jistě dá hrát.
Co bude až účinek pomine? Ten pominul ve chvíli, kdy mu srdce vyndala z těla. Bolest se vrátila s údernou silou. A k tomu – vystřízlivění, prozření… jak už byla řeč.

1)  Cathlin (04.12.2015 11:03)

Hani, ne, to se asi nedá. Tyhle kapitoly jsou OPRAVDU NÁROČNÉ. Ale doufám, že čtenáře ve výsledku obohatí o něco jako životní zkušenost, poznatek......

---------------

Docela by mě zajímalo, jak by to Nick opravdu mohl nést Nabídku nebe, které je falešné… Jak hrozná musí být tak chvíle vystřízlivění, jen mám dojem, že se jí nedočká, protože prášek z anzetu působí sice krátce, ale déle než mamá potřebuje… takže tenhle kontrast nám asi vymizí a zbyde jen hořkost.
Sex s ní by ho určitě minimálně sakra pořádně znechutil, až by potom přišel k sobě. Bylo by mu ze sebe špatně, ale doufám, že by si to alespoň v té racionální rovině byl schopen zdůvodnit a věděl by, že to nebyl on, že on sám se nezneužil, že to byli oni.
Jsem ráda, že popis černobílých vlasů se ti líbil. Alespoň něco.