9)  Bosorka (14.03.2015 20:29)

Jak je možné, že dvě po sobě jdoucí kapitoly na mě můžou mít tak rozdílný dopad? Ta minulá mě rozjitřila ne nepříjemným způsobem, ale tahle… Ve zkratce – bolest. Ta z ní dýcha snad víc, než dřív.
Klidně si umři, kolikrát chceš. Aspoň bude sranda.
A nikdo…
… nikdo u mě nebyl.
Byl jsem sám.
Uprostřed toho všeho děsivého pekla – dokonalý mráz. tohle zabolelo jak štouranec do mých odhalených zubních kanálků. A i když pak díkybohu zjistil, že sám tam nebyl, tak ozvěna té bolesti zůstala.
Překvapilo mě, že to bylo po použití křížů – nějak jsem si myslela, že ho omráčili, aby ho bezpečně dostali k dýmu.
Scéna v autobuse – další šťouranec „Snaž se být milosrdný.“ bože…to si má hrát na boha? Vybírat si, kdo teda jo a kdo ne? Nebylo by pro něj jednodušší, kdyby se řídil instinktem, jak žralok, když ucítí krev? Možnost volby je někdy to nejhorší, co nás může potkat…
A hlavně – tahle smrt ho nezasytila. Jen oddálila další potřebu. Jenže bude JIM to stačit? Tohle paběrkování? Vzhledem k tomu, jakým šturmem to teď ženou, neudělají z něj pouho pouhý stroj? Sběrače nejkvalitnějšího dýmu?
A dusil jsem se, dusil. Odmítal jsem už chápat, odmítal jsem nechat si to všechno líbit. Krutost, bezohledný výsměch, který vás každou vteřinou přesvědčuje o tom, že nejste nic. Že nemáte jinou hodnotu, než hodnotu kořisti, kterou se vám podaří urvat.
Svině. Hajzlové. Hrdlo se mi stáhlo odporem.
Možná jsem to já, možná jsem to já, kdo je tu ten schizofrenní psychopat.
Jo. To sedlo.
Vida. Už se o mně píšou i písně. Zasmál jsem se nahlas. …nejenom o tobě, Nicku. taky si tak připadám.
Láska mě bezcitně trhala na kusy.
Byli spolu krásní. Tak krásní.
Nevěděl jsem, co vnímat dřív. Co bylo víc. Obdiv, odpor, bolest nebo něha. Potřeba se dotknout ale zjevně přehlušovala vše. Sesunul jsem se do dřepu, prohlédl si je zblízka. A natáhl se k těm spojeným dlaním, pohladil jejich prsty, spojil se s nimi. Jako bych toho v tu chvíli byl alespoň zdánlivě součástí.

8)  Cathlin (14.03.2015 16:26)

Fanny, nemůžu si pomoct, ale po větě Může existovat něco absurdnějšího? Ne, doopravdy se nechci ptát, ono to totiž dost pravděpodobně časem přijde jsem prostě vyprskla smíchy.......... Ale je hezké, že zůstáváš realistka........

Tady byla ta scéna, jak od sebe Nick všechny odehnal a opil se se sluchátky na uších? Jo..... je tady, koukám. Divím se, že se už dávno nezbláznil. A jo, takhle scéna hodně přiblížila, jak je to pro něj těžké a běhá z ní mráz po zádech.
Kdyby neměl Carsona a Sue? Rozhodně by nebojoval. A určitě by se vrátil k zemědýmu… v podstatě je to nejlepší „lék na lásku“, i na zlomené srdce.

Strach z otáčení stránek naprosto chápu. Už se mi to taky párkrát stalo s knihami. Že jsem váhala, jestli to ještě dál zvládnu. Snad tě to bude lákat. Podívat se dál doporučuji, jestli máš ráda, když se tě životní pravdy dotýkají tělo na tělo. Pokud ráda objevuješ, čeho jsme schopni a čeho ne…

7)  Fanny (12.03.2015 19:51)

*Všichni se mě báli, ale všichni… měli starost.*
Může existovat něco absurdnějšího? Ne, doopravdy se nechci ptát, ono to totiž dost pravděpodobně časem přijde.
*Dým zmizel, obvyklá extáze se nedostavila, jen částečné uvolnění, frustrace a hlad.*
Trochu děsivá záležitost, ale hlavně doufám, že je na chvíli klid.
*Jenom do mě se mělo řezat nožem, aniž bych se bránil. Jen pro mě zjevně mělo být nejlepší kratochvílí přemýšlet nad tím, jestli už někoho odkrouhnu, nebo jestli to ještě chvíli vydrží.*
Nedovedu si vůbec představit být v jeho kůži. A co je děsivější, už je teď tak absolutně závislý na nich ostatních. Teď už ano. Bez nich by jeho jediná šance byla vraždit v intervalech jen několika dní a doufat, že to takhle vydrží, co nejdál. Že se nějakou náhodou nedostane k policii. Neocitne se někde zavřenej. To všechno by mělo katastrofální následky bez vidiny smrti.
*Láska a nenávist.
Dvě zrádkyně, se kterými jsem usínal.*
Tentokrát jsem opravdu očekávala, co, sakra, ten název znamená. A jo, tohle je nakonec opravdu dokonale výstižné.

6)  Cathlin (11.03.2015 14:46)

Moooooooon! Co to je?????? ááááááááá!!!

Hele, tenhle komentář jsem četla děsně dlouho..... To jsou romány! ♥

Oh my gosh hned takhle na začátku? Po prvních třech slovech?????? No, já se picnu...... To snad není možný. ))))))))

Uvědomuješ si, jak drtivej dopad má ta druhá věta? Ten jakoby prostý dodatek má sílu hurikánu.

No jo, uvědomuju....­.............­... jenže co naděláš, když je to tak?

Kdyby po něm někdo házel jednorožce a duhy a nic jiného, tak by asi taky nedokázal moc přemýšlet naopak o tom špatném.

Jo, přesně. Ovšem výraz „házet jednorožce a duhy“ mě docela pobavil. *palec nahoru*

že nemáš sílu na to řešit pořád dokola to, že Nick zabíjí, to se ti ani nedivím. Pod sílou dalších argumentů (že je to větší než Nick) a pod tíhou všech těch souvisejících problémů (slabé slovo), úplně chápu, že člověk se spíš soustředí na jiné věci… Tohle je beztak jediná možnost, jak jít dál.
zabíjet vrahy – zajímavý nápad. Ale to by se nejdřív Nick musel sám nechat zavřít… Jo, pak by to asi šlo. Ovšem vyřešilo by se tím ještě míň. Takhle máme alespon mizivou naději, že se jim podaří s tím něco udělat celkově. Kdyby byl Nick za mřížemi, sice by zabíjel „vinné“, ale s ničím víc by neměl případně šanci pohnout.

já mu tleskám, že to zvládl. Odtrhnout pozornost od „stolu prohýbajícího se jídlem“ a „sníst jen pár drobečků v koutu“

No… mě samotnou překvapilo, jak smutné to přesto bylo.

Kdo mu nahrával písničky na tu MP3?!

ROFL. Jedna pochybná autorka…

5)  DarkMoon (11.03.2015 11:59)

Život, ta zpropadená svině – jop, první věta… necelá! Moje zoufalé oh my gosh bylo tak hlasité, že kdyby brácha neposlouchal písničky nahlas, asi by přiběh a divil by se, co se děje… no, i když on už je u mě vzhledem k tomu, co většinou čtu, asi zvyklej
Klidně si umři, kolikrát chceš. Aspoň bude sranda. – Vážně mám chuť je zaškrtit. Asi nemusím zmiňovat, koho.
A ještě ke všemu je sám?!
Nemohl jsem se pohnout, nemohl jsem ani křičet. Jediné, co jsem dokázal, bylo ubohé zachrčení. Ježíšmarjááá
No to maj sakra štěstí, že ve skutečnosti byli poblíž… a jo, až v tuhle chvíli mi došlo, že by ho tam přece nenechali.
Kdyby to nebylo tak naprosto na hovno, hřálo by mě to u srdce. Nebo u toho, co z něj zbylo.“ Uvědomuješ si, jak drtivej dopad má ta druhá věta? Ten jakoby prostý dodatek má sílu hurikánu.

Mám nepatrnou! Radost ze Sheylina shrnutí, že ani teď zatím není mimo sebe neustále (ne, aby ses teď potutelně zasmála a přešla k tomu, jasné ), ale u její otázky, proč má sklony vidět jen to zlé, jsem se usmála skoro stejně hořce, jako on. Kdyby po něm někdo házel jednorožce a duhy a nic jiného, tak by asi taky nedokázal moc přemýšlet naopak o tom špatném. I když na druhou stranu, s jeho štěstím by i ty jednorožčí rohy ještě byly nebezpečný.

Ani nemám sílu se zamýšlet nad tím, jak klidně Sheyla mluvila o tom, co je třeba udělat ( i když při pozdější debatě v tom ten nesouhlas zazníval, já vím)– což v podstatě jako vždycky zahrnuje zabíjení nevinných. Asi na to nemám sílu už dost dlouho. Sice vím, že to není správné, ale když jaksi nezbývá jiná možnost, aby to nebylo ještě horší…

A vážně by nešlo to nějak obejít? Třeba ušetřit účet za elektřinu ve věznicích a aspoň zabíjet vrahy? Ne? Tak ne…
Takže už i kříže jsou nahouby… no proč ne, že jo…

Ovšem i nějaká dobrá zpráva… Tak to aspoň vidím já. Jo, volit je nahouby, když to všechno vážně dopadá na vás, ale… Nevím… Nejsem si jistá, jestli ta žena byla i stará, nebo jen vyprahlá, jenže prostě vzít někoho, kdo má všechno před sebou, nebo tohle? Přijde mi to jako asi nejmenší zlo, jen to nejnutnější. I když Nickovi to tolik nepomáhá. A je otázka, co nese víc výčitek svědomí. Ale když nic jiného, já mu tleskám, že to zvládl. Odtrhnout pozornost od „stolu prohýbajícího se jídlem“ a „sníst jen pár drobečků v koutu“. Ke všemu po tom všem…

„Kdyby ti náhodou chtěli zdrhnout, chytni je třeba za nohu.“
Kruci, proč mám jednu chvíli radost, že se naštval, „tohle si líbit nenechám“ a pak se mi za něj chce zase řvát, protože je v tom až po krk, a je chudák se všemi kolem vážně sám…
Líbal jsem peklo. Jedinou milenku, která mi zbyla. Uá

Kdo mu nahrával písničky na tu MP3?! wall

Ten čas byl dávno pryč. Nemohl jsem ji už prosit, o nic. Nemohl jsem ji už chtít. Nemohl jsem ani pomyslet na to, že bych se jí mohl přiblížit. Byla pryč.
Ale já stejně prosil. Aby zapomněla. Aby se to všechno vrátilo. Abych mohl zase něco získat. Aby to všechno nebylo tak zoufale nanic.
Susan…
Byl to on, kdo ji chránil. Kdo jí poskytl pocit, že je v bezpečí. Hrdlo se mi stáhlo vědomím, že tohle je přesně to, co bych nikdy nedokázal.
Kolik toho měl on, co já ne. Kde se ten seznam zastaví?
Byli spolu krásní. Tak krásní. uáááááááááááá­áááááááááááááá

P.S.: Já teda Susannu chápala. Že se mu snažila u konce pomoct… Jen u toho „já vím, jak se cítíš“ jsem trochu zaskřípala zuby

4)  Cathlin (10.03.2015 20:20)

Ivu, krucipísek, ty ses nám nějak rozjela!!!!! Skvělé! Takhle je to mnohem lepší, než jen doplňovat ostatní.

Tvé výkřiky, wally a hystericaly jsou pro mě tou nejlepší odměnou!!! Jo, jo, jo! Skvělé. Že to tak prožíváš, ty, vědma, která umí být nad věcí, a když jde do tuhého, začne si z věcí dělat srandu, tomu se tak těžko věří! Úžasné.

Jo, psát to je záhul. Těžší než Jizvy. A pravda je, že si občas vážné říkám, jestli ty svoje nenadšené nálady občas nemám z Dýmu a z toho, že se díky němu (Nickovi) musím tak často cítit pod psa, abych ho mohla napsat.

Mám pocit, že tenhle boj nemá Nick šanci přežít. I kdyby vyhrál, že už mu vzali příliš moc, než aby byl schopný pokračovat dál.

Jo… Nick je první hrdina, o kterém si to myslím taky. Ty jsi to říkala už u Edwarda v Jedu, potom u Dirka… ale tam jsem si uměla představit, že až všechny hrůzy zmizí, dostanou se z toho. Ovšem Nick....... to je vážně otázka. Když ještě navíc připočtu to, co se ještě nestalo…

Jo, Sheyla by mohla vyučovat optimismus na vysoké.

Jo. Jenže ona má taky pravdu. Nick nemusí být tím děsivým megamonstrem, když se se to povede uřídit. I za situace, jaká je, je tu stále způsob, jak to zvládnout nebo co nejvíce zmírnit. Nick ani takhle není úplně nekontrolovatelný a má nějaké protitahy. Což je… dobře. A je dobře, že to Sheyla vidí.
Hele – všímáš si, že nepíšu výlučně jen hrůzy???? Tady jsem byla na Nicka hodná a dopřála mu trochu klidu, co se lovení týká.....

OMG, to mu ty lidi budou přivádět????? A podávat???? Přidržovat?????

No… Pobavila jsi mě… To by ovšem taky mohlo být zajímavý… Vina pro všechny…

Věci, které pobavily tebe (i když předpokládám, že to byl takový ten druh humoru, kdy se směješ tak trochu křečovitě), mě tedy vtipné nepřišly. Já se bavila jen u Carsonových narážek na Nicka. To je marný, no.

A to vysvětlení dvou zrádkyň? Krása.............. Vážně! A nakonec tam ty spojené ruce v textu i byly, že? Jen to Nick vnímal trochu jinak.

3)  Cathlin (10.03.2015 20:17)

Hani, tak teď zase já…

ano, chápu, že se ti mohlo nějakou dobu ZDÁT, že je to od nich nějaká levárna… Ale nechápu na tom to, proč na tom trváš i teď. Proč se ti to tak zdá pořád, i když se to pak (doufám!!!) vysvětlilo…
způsob utěšování Sue – chtěla jsem dát najevo, že jí na něm záleží – a namísto toho to zase schytala… a to přesto, že jsem ji nechala promluvit jen dvakrát, navíc kratičké věty, a potom hned pochopila a odešla...... Myslím, že ho neobtěžovala, jen mu nabídla pomocnou ruku.
Carsonovy pocity z Nickova omámení? No, vidíš, to je zajímavé téma. Na to se ale asi nedostane. Spíš než frustraci bych tam ale viděla ohromení, nevěřícnost… a takové jako další pochopení hrůzy, před kterou všichni stojí. Živě si ho představuju, jak když se z toho dostal, jenom zíral… co Nick dokáže. A jinak – rozumím…
nechat ji i sebe jít..........­.............. BOŽE… To snad… To jako chceš, aby se vzdal Sue a sám skončil jako bezcitné mechanické monstrum...... ? A co zbytek jeho života?

2)  julie (09.03.2015 21:48)

Cathlin, mám dočteno a rovnou říkám, že si jdu nalít. To se prostě nedá, ufff! Protože co kapitola, to šílenost, děs a bezbřehá hrůza Nickova utrpení. Marně přemýšlím, jak vydržíš nezbláznit se? Protože TOHLE všechno nosit v hlavě, dávat logicky dohromady, snažit se udržet děj vyvážený a přitom působící s takovou razancí … asi jako tsunami. Nickova hlava nám říká o všem co prožívá, co se mu děje, ale pod jeho slovy cítím takovou hrůzu, že jenom lapám po dechu a šílím z jeho totální bezmoci – jakoby všechno už popisoval z posledních sil a ve stavu naprosté a bezpodmínečné odevzdanosti … jenom sledovat to je strašný pocit, nedokážu si představit, tohle psát.
***Nebyl jsem sám? Ne. To byl fakt.
A zároveň jsem byl tak sám, jak jsem jen mohl být. Jenom já jsem tu byl mrzák, jenom já jsem se mohl nadechnout jen ve chvílích, kdy mi to oni dovolili. Jenom já jsem potřeboval vraždit, jenom mně to dělalo dobře. Ostatní kolem byli nechutně normální, ale já musel chápat, že pro mě je lepší zůstat za mřížemi. Jenom do mě se mělo řezat nožem, aniž bych se bránil. Jen pro mě zjevně mělo být nejlepší kratochvílí přemýšlet nad tím, jestli už někoho odkrouhnu, nebo jestli to ještě chvíli vydrží.***
Tak pravdivé …a tak strašlivé. Sám, sám, sám.
Mám pocit, že tenhle boj nemá Nick šanci přežít. I kdyby vyhrál, že už mu vzali příliš moc, než aby byl schopný pokračovat dál.
***Byli spolu krásní. Tak krásní.Sesunul jsem se do dřepu, prohlédl si je zblízka. A natáhl se k těm spojeným dlaním, pohladil jejich prsty, spojil se s nimi. Jako bych toho v tu chvíli byl alespoň zdánlivě součástí.***
Tak tohle je snad nejhorší, když si krade chviličky, střípečky něčeho, na co má každý člověk právo
Kateřinko, to je tak neskutečné krásné, šílené, smutné, tragické … a přece lidské … nádhera!

1)  Cathlin (05.03.2015 20:41)

Mno, Hani, zkusíme do toho tedy vnést trochu světla… protože zatím se v tom místy beznadějně ztrácím…

Především nechápu, proč si myslíš, že ho přátelé podsekli. Za to bych se asi profackovala i sama napsat nějakou takovou… křivárnu. Já vím, že ode mě asi se fakt dá čekat všechno, jo, uznávám…. Ale představa Sheyly, Sue a Carsona jak si z Nicka dělají „pokusného králíka“, jak ty říkáš a úplně se na něj vykašlou… Vždyť taková interpretace v dané sitauci nedává ani smysl. Snad je z nich cítit, že o něj mají strach, nebo ne? Že se mu snaží pomoci, ne ublížit. Bohužel, někdy jinak nepomůžeš než tím, že ublížíš. Vím, že máš Nicka ráda a že bys za něj i dýchala a že všechno to násilí a nespravedlnost, které je na něm pácháno, těžce neseš, ale Sheyla, Carson a Sue opravdu nemůžou za to, co musí občas udělat. Díkybohu, že se tam Sheyla a Howard objevili právě včas na to, aby mohli s Nickem něco udělat. I s kříži. V podstatě na ně Nick celou tu dobu předtím čekal a doufal, že Sheyla s nimi přijde dřív, než bude muset jít útočit… To byl mj. jiné také jeden z důvodů, proč to došlo tak daleko, hned vedle toho, že Nick sám sebe teď neznal a nemohl ani on, ani ostatní tušit, co bude. A když už to vypadalo, že to celé odnese Carson, objevila se tam Sheyla a udělala, co musela. Žádnou křivárnu ani pokuseného králíka v tom opravdu nevidím. Nemohla tušit, že Nick teď reaguje na kříže víc než jindy (vše se dozvěděla až potom, až potom všichni lépe pochopili......) a samotnou ji vyděsilo, co to s Nickem provedlo.

Jestli sis ale myslela, že jsem na Nicka nasadila jeho přátele k tomu, aby na něm za nějakým účelem (jiným než mu pomoci) zkoušeli, co se dá, tak naprosto chápu, že tě to rozčílilo. Stejně jako když ho Carson strčil poprvé pod zámek.

Jo, Sheyla to potom vzala prakticky, srovnala možnosti a nemožnosti a vytvořila plán… Velebme ji. A hlavně buďme rády, že to není tak zlé, jak se zdálo. Nick se i přesto může nějak bránit, i když z něj udělali vyšíí level zlouna.
Sue – další moment, kdy nezbývá než chápat. Sue se pokusila k Nickovi promluvit, když viděla, že se cítí špatně. Toť vše. Když viděla, že chce být sám, pochopila a odešla. Ona ho prostě má ráda, zajímá se o něj, chtěla mu podat pomocnou ruku. Slova „nejsi sám“ k tomu zkrátka patří a pokud v tom vidíš jen její snahu zbavit se své vlastní viny… tak samozřejmě můžeš, ale je to škoda. Kdyby myslela jen na sebe, kdyby její zájem o něj nebyl opravdový, už tam dávno nemusela být. Já její lásce věřím, co by bez ní Nick byl? Jak by skončil?

Ani z Nicka jsem nevnímala, že by si její věty přebral tak, jak píšeš ty. Jen prostě chtěl být sám.

Hani… ech… tedy – proč tě chvíle, kdy Nick vzpomíná na to, jak omámil Carsona dostala na kolena? Herdek, to mě vážně zajímá...........
Jo, možná mu to jednou bude jedno… a bude prostě útočit, bez citu, vypne se, otupí… nebude žít. Bude prázdný a přitom „živý“....... no, nebo spíše naživu.
Vůbec by ti nevadilo, kdyby teď Dým skončil? Už ho máš dost??? A vůbec by ti nezajímalo to další?????? To všechno, co se ještě nestalo? A co vysvětlení? Není třeba?

A jinak - díkyyy...