9)  Cathlin (28.12.2014 00:00)

Jo, Máto… oni si to vyříkaly a všechno je jak má být, což? Tedy, skoro....... Carson zkrotl, hrne se to zkrátka na všechny, už i na něj. A chyby se nevyplácí, pak je člověk méně na koni.
A ten panák… jooooo, no… kdyby jen tichá společnost a mír, kluci to hezky rozjedou!
Jo, ti protivníci jsou poměrně drsní. A jak to všechno souvisí… Asi víme, že to zjistíme.
No, mně z toho šlehne. Fakt nevím, o čem psát dřív........

8)  Cathlin (27.12.2014 23:59)

Kati… No, ano, proto jsem tak šílela, že ti nemohu nic říct, když jsem se zrovna aktuálně rozhodovala, co s tím jménem provedu – jestli ho použiju teď nebo až později a také to souviselo s tím pohlavím (kruci, vím, že to teď asi nechápeš, to neřeš, jo?) a ty se na to zrovna zeptáš. Fakt vtipné.
Ne, nůž to nebyl… ale on i ten zemědým byl po všech těch zkušenostech docela odvaz. Do jisté míry riskovali, ale Nick se naštěstí zachoval rozumně.
Ne, nebál… Asi automatická reakce někoho, kdo si nepřeje něčí smrt. Opravdu nevím, jestli bych to udělala. Osobně bych ty lidi radši nechala zemřít.
A ten konec? No..... éééééééééééééch, to jsem jediná, komu vůbec nepřipadá klidný? I když ano, ve vztahu se zabíjením nebo bráněním se útočníkům nebo ve srovnání s tím, když si Nick drásá dlaně, to klidné je, ale jinak.........

7)  Cathlin (27.12.2014 21:42)

Marti, ano, kryt není vidět, zatáhne se nad ním podlaha (jak je popsáno buď v této nebo v příští kapitole) a zkrátka je úplně neviditelný. Předchozí majitel to měl propracované, asi měl důvod.
A jo, no, oběti nemohou nezůstat nepoškozené, protože by to potom nedávalo smysl. Budeme to s tím my i Nick muset nějak dožít......

6)  Mata (26.12.2014 18:58)

Teda, to bylo napínavé… oddychla jsem si…
A jo, Carsone… odpuštěno… téměř. No dobře odpuštěno, ale stejně sis to nemusel tak užívat, strkat Nicka do klece. Ne vážně, ta chvíle omluvy, klidu, vlastně jop přála jsem jim to všem, trochu se to napětí vyčistilo, bych řekla, sice nejspíš jen na chvíli, Carson trochu zkrotl, shodil na chvíli tu masku tvrďáka a uznal že taky mohl udělat chybu.
A staré známé vraždící dlaně, uf, stále stejně děsivé jako fascinující, jak zhodnotil Carson… a ten panák, tichá společnost, mír na bitevním poli…
Ale ti co jdou po Nickovi jsou zatraceně drsní, no co čekat jiného, fakt mě zajímá co za tím stojí jak to všechno souvisí.

5)  KatkaB (26.12.2014 13:56)

Zatrnulo ve mně, když Carson něco blýskavého vytáhnul… myslela jsem, že nůž a že chce Nicka usmrtit, utišit. Věděl přece, že když nůž vytáhne, zase ožije. Na štěstí jsi nebyla tak krutá a pouze jsi do něj vpíchla zemědým.

"Oddychoval jsem, všemi zbývajícími silami, neschopen dodýchnout, všechno mě bolelo." Dodýchnout. Krásně sem pasuje.

Ha!! Edwin je tady To byla snad telepatie, že jsem si na něj vzpomněla zrovna v době, kdy jsi o něm psala novou kapitolu

Nikdo netouží po ničem víc než být úplný, alespoň jednou, alespoň na chvíli.

Carson se nebál zasáhnout do „procesu“. Fascinujícího a děsivého.
To byla zase jízda, vysoce adrenalinová. A s klidným koncem. Aspoň to tak na mě zapůsobilo – že je klid. Je po všem, čas na panáka.

4)  DarkMoon (23.12.2014 01:43)

"Ne…
Ano! Do háje, kurva, ano!!!" ÁÁÁÁÁÁÁ co mi/mu to děláš

"Chtěl jsem řvát, nemohl jsem. Chtěl jsem útočit, nemohl jsem. Chtěl jsem plakat, nešlo to." OMG…
"Zvědavě jsem se díval na její ruku, jak sjíždí po rukávu mé mikiny. Ano, to byla nejspíš láska. Kterou jsem zase jednou necítil."
A jo, chápu, že jim to dovolil zopakovat. I když s větší kontrolou. Ale i tak, respekt.
„Pokaždý u toho budeš zavírat oči?“ rýpl si. Tak tohle mě dostalo
Ach jo… Kruci, kdyby aspoň ty oběti nezůstaly zničené, pokud je nezabije. Kdyby jim prostě mohl jenom kousek vzít, ale mohli by dál normálně fungovat. To by to všechno dělalo o tolik jednodušší a hlavně by to mírnilo vinu! No nic, no…

A Carson se mi tady hodně líbil!!

3)  Cathlin (22.12.2014 10:45)

Ivu, to je parádní dlouhý komentář!!! Koukám, že následuješ holky! Skvělé…

- To s tím „materiálem“ je hezky řečeno… jo. Tak nějak no. Když poznáš člověka líp, je i tvůj vztah k němu složitější a to myslím platí i pro naše trio.
- O částech, které by člověk chtěl vidět, mi ještě chvíli vyprávěj. Jejich výrazy, různé uhýbání očima, nebo zvláště některé ty chvíle… věčná škoda, že si to můžeme jenom představovat…
- Že Nick má sílu se na ně nevrhnout....... Jo, tohle je fakt...... strašné násilí, co jsem na něm vyvedla. Jenom mu oblíkneš rukavice a nedáš mu na dosah nic, čím by se jich mohl zbavit – a on se roztříští jen o samotné VĚDOMÍ, ŽE NEMŮŽE NIC UDĚLAT, když to tak zoufale potřebuje. Je tak naprosto bezmocný, že to horší být nemůže. Kdyby ho alespoň třeba od nich držela nějaké klec nebo něco, ale jeho drží jen blbé, hloupé rukavice. Asi by mi v tu chvílí taky hráblo… To strašné vědomí, že skočit po nich může – ale stejně mu to bude úúúúplně k ničemu…
- Ach jo! Já tu žádnou hádanku nevidím. Ty jo???
- Ano, Nick s tím souhlasí. S postupem, díky kterému se jim podaří oddálit jeho útoky. Susanna dobře věděla, že s tímhle souhlasit bude. Těch důvodů, které k tomu Nick má, je hodně. Za prvé útoky nesnáší jako takové. Že musí jít a zabít, prostě to udělat. Nesnáší celou tu nutnost… Jo, přinesou mu potěšení, ale to je vždy hned následováno hnusem, který s tím jde ruku v ruce. Už si prošel vším možným a jeho postoj vůči útokům je ted úplně jasný. Za druhé – nenávidí a podceňuje sám sebe. Druzí o něm stále říkají, jak je špatný… celý svět to na něj kříčí ze všech stran – přijal to za své a nenávidí se též. Čili logicky je přesvědčen, že si zaslouží trochu trpět, protože není nic než bestie. Jo, smutné… Za třetí? Předpokládám, že bílým a černým nechce nosti kořist, nechce skákat, jak pískají. Tak už jenom proto, aby jim nic nedal… A za čtvrté jsou tu samozřejmě ty zmařené životy.......­....... Proti tomu je trocha utrpení někde v cele, kde si chvíli počká, než se zase bude chovat jako zvíře, v podstatě nicotná epizoda. Takže jo, souhlasí..... jinak to nejde. Nemá moc na výběr.

2)  julie (21.12.2014 00:20)

Uffff! Teda,další silná kapitola. A přitom tak pochopitelná. Fakt, žádné pánvičky za další oběť, žádné odfrknutí kvůli Susanně, spíš pocit… jakoby se ti tři začínali sžívat, rozumět si hlouběji
Je to logické, prošli si pár těžkými krizemi a vzájemně našli dost „materiálu“, aby k sobě navzájem cítili respekt … minimálně . A dokážou se tolerovat, ocenit jeden druhého.
Jenže, číst třeba tohle:
***Přede mnou stála Susan. A Carson. Otočil jsem svůj pohled k němu. Kdo ví, co viděl v mých očích, ale vím, co jsem viděl v těch jeho. Připravenost. Počítal s tím. Stál naproti mně jako bojový pes.***
jenom číst … to je čiré mučení. Já to chci VIDĚT! Prosím, film, hned!
Ovšem tady přestává legrace:
**Jak se asi cítí dítě v lůně, když mu přetrhnete pupeční šňůru? Nemůže dýchat, dusí se. Snaží se získat vzduch, bez naděje na úspěch. A nakonec umře. Co ale zbývá, když zemřít nelze?***
To už je totální šílenství závislosti, ach jo, to nemá Nick šanci vydržet, divím se, že vůbec dokáže vnímat, kdo proti němu stojí!!! A nevrhnout se na ně!
***Nevydal jsem ani hlásku, ale křičel jsem jako zvíře, které ví, že umírá. Že smrt ho už nepustí. A je plné smrtelného děsu.***
jako zvíře, totálně bez sebe a smrtelně nebezpečné , šílící strachy a hladem
***Ne, nebál jsem se smrti, bál jsem se utrpení. Skutečně jsem se dokázal bát, ten strach šel skrz naskrz.***
vůbec se Nickovi nedivím, tak bezprostředně po té předchozí mučivé zkušenosti, ta hrozba dalšího mučení musí být k nevydržení
***Jeho oči se zapíchly do mých, plné… čeho vlastně? Neměl jsem sílu to luštit***
škoda, já bych tu hádanku už měla ráda rozluštěnou – a zodpovězenou
***„Udělali jste… dobrou věc,“ mluvil jsem teď k nim oběma, zadíval jsem se na ni, na něj. „Udělejte to i příště.“***
No, tak to zírám, po těch mukách dávat svolení k jejich opakování … i když ne až tak nadoraz … to je síla!
Ovšem, co se všechno se může semlít v té hospodě, nad panákem … více panáky … to může být hooodně zajímavé

1)  Cathlin (18.12.2014 14:20)

Hani, mám takový dojem, že s těmi "nejbezpečnějšími místy" a vůbec absurditami budeme pokračovat, protože to prostě jinak nejde. Přímo se z příběhu sypou...
Zemědým, se všemi svými nevýhodami, byl teď tak trochu jako vykoupení. Nevím, co by se dělo jinak....