11)  Cathlin (19.12.2016 10:15)

Jo, Alenko, to souhlasím. To je naprosto strašné.
A člověk by normálně řekl, jaká je to výhoda být nesmrtelný. Tady to ale tak uplně neplatí...

10)  Alenka (06.12.2016 21:20)

Je brutálně děsivé, že se nemůžeš zabít, přestože je to jediná věc, která dává smysl, která logicky a posloupně navazuje na předchozí stavy. Která musí být vykonána. A ono to nejde...

9)  Cathlin (13.05.2014 13:01)

Máto – to s těmi hady, to je tedy zvláštní shoda okolností. Netušila jsem vůbec, že se vám budou všem tak líbit, i když každé tak trochu z jiného důvodu.
A jinak máš samozřejmě úplnou pravdu – je to hodně velká směsice všeho. A aby toho nebylo málo – někde hluboko uvnitř, pod všemi těmi nánosy špíny a zoufalství, ho to pořád táhne k ní, pořád touží po lásce, po té možnosti...... prostě psycho na dvanáctou.

8)  Cathlin (13.05.2014 09:57)

Hani – je tohle možný? Je tohle vůbec možný? Jenom zírám a říkám si, že to snad už musíš trochu přehánět!!! Ale vím, že nepřeháníš, ani jediné slovo.
Řvala jsem tady nahlas zoufalstvím a bezmocí, až Jamie zalezl strachy do sklepa.......­....... – to snad ne… proč jsem u toho nebyla? Taky bych zalezla do sklepa… a dřív než Jamie…
Děkuju za tak přehledný popis toho, co jsi prožívala (jako bych byla s tebou…)… Netušíš, jak je fascinující vidět všechna ta stádia a především....­......... !!!!!!!!!! ........... to, jak moc tě to dokáže semlít. Neuvěříš asi, ale tohle já fakt nečekala. Myslela jsem, že to bude snazší, alespoň tentokrát… A teď tedy zírám a nechápu, proč jsem si to vlastně myslela

Ano, jsem ráda, že vidíš, že to nebyla Sue, kdo ho sobecky nechtěl nechat zemřít (NO COMMENT…), ale ONI. Skutečnost se má tak, že i kdyby mu nevyjmula ten nůž ze srdce, stejně by se probral, jen by to trvalo déle...... zkrátka..... no......... škoda slov, co?
Ale - jedině tak má Nick možnost získat „právo žít“. V tom všem šílenství má alespoň něco.

A potom......­.......málem jsem roztřískala klávesnici, když mi společně s ním došlo, že ONI HO NENECHAJÍ ZEMŘÍT, že mu vzali jakoukoliv možnost o sobě rozhodovat, nikdy neměl jinou volbu než zabíjet, je loutka ve zvrácené hře černých a bílých.......­.......nástroj jejich moci.....využívají ho neskutečně brutálním způsobem a NIC nenabízí.....­.............­...JAK Z TOHO VEN ???? – – – Tenhle odstavec je naprosto dokonalý. A ta otázka na konci – otázka za milion…

Děkuju...... moc.

7)  Cathlin (13.05.2014 09:44)

JULI!!!!
Uf… Miluješ Nickův sakrasmus????!!!!!­!!
No, tak to mám hodně vtíravý dojem, že tvůj únikový mechanismus v krizových situacích dospěl do dalšího stádia!!! Fakt si to nedokážu vysvětlit jinak......

Ale víš co??? Doufala jsem, že tě některé pepřící větičky potěší.......... a ono – ejhle! )))))))

Hadi z ráje, Susanna jako Eva........... Jsi fakt dobrá! Nádherná asociace.

Tolik snahy, popření sebe sama při snaze o stoprocentně jistou sebevraždu … a všechno na nic! – No......... co k tomu dodat..... Naprostá tuplovaná krajnost…

A docela by mě zajímalo, kam nyní směřuješ svůj vztek...........?

6)  Mata (28.04.2014 14:50)

Uf… hadi… nádhera, krása, úplně jsem je cítila… MILUJU HADY! Husina už po první větě.
A pak… Nickova směsice zklamání, vzteku, odporu a zároveň naděje v podobě Sue, její snaha ho z toho vytáhnout, dát mu sílu do toho jít dál. To všechno se tam mísilo, přelévalo přes sebe, jako ta přízračná hadí těla, která propletená pevně semknutá tvoří jeden celek… dokonale krásně zvrácenou směsici naděje a beznaděje… člověk neví, jestli má mít radost, litovat, děsit se…
A zároveň něco temného co všichni víme, všichni tušíme pod povrchem, to co musí nevyhnutelně přijít…
Jedním slovem užila jsem si to… naprosto a jsem opravdu zvědavá jak to bude dál

5)  Cathlin (28.04.2014 13:56)

Marti, joooo, krásně tě to rozhodilo.... Bezva!!!
A na Nicka jsi mooooooc hodná. A myslím, že to mu přejeme všechny, tak nějak.........

A že tě nenapadlo napsat pod tuhle kapitolu nic jiného, než že jsi prostě ráda, že žije, že nějakou tu naději má, protože dokud žijem, že jo......... a že s Dýmem jedeme dál – ano, chápu! Opravdu chápu! Holt – radost je radost. Co na tom, že Nick si to vůbec neumí představit...­........

4)  Cathlin (28.04.2014 11:05)

Kati, víš ty, co je zajímavé? Že já toho hada tam vůbec nedávala jako symbol něčeho, to je vaše čtenářská iniciativa. Ale hodí se to krááááásně, to ano! Já si jen prostě představila vnímání při polovičním vědomí a to, jak by asi mohlo pochroumané vědomí vnímat dlouhé táhlé hlazení na kůži..... jako dotek hada...........

Ano, Nick svou smrt musel přežít, i když jsem nechtěla a nepřála si, aby tuhle schopnost měl. Ale aby příběh mohl pokračovat – nic jiného nezbylo. Navíc takto zůstaly zachovány morální zásady...... a problém se vyřešil tak nějak oklikou poté, co Nick udělal „správnou věc“ a zabil se.

A když se probral, jediné, co cítil, bylo zhnusení nad tím, že skutečně nezemřel, nezůstal mrtvý. První má postava, která přežila a neměla z toho radost...... A co ti potom zbývá, než prostě přestat to vnímat, alespoň na dobu, než nabereš trochu sil? A tak vstal a mechanicky prováděl vše, co bylo nutné.........

3)  julie (23.04.2014 22:25)

Miluju Nicka … to je asi poprvé, co něco takového říkám a fakt bych si nikdy nepředstavovala, že k tomu dojde, ale ten jeho sarkasmus:
„Nicku… co jsi to udělal? Co mám udělat?“ Její hlas se třásl a zněl naléhavě.
Zvedl jsem k ní oči.
Vzít ten nůž a řezat, řezat – až nezbyde vůbec nic? Nic co by se ještě mohlo vrátit k tomuhle zkurvenýmu životu!!!

ten je prostě skvostný! Jak přesně vyjadřuje Nickovo „nadšení“ nad svou záchranou!Dokonce ani fakt, že jej přivedla zpět jeho Susanna nedokáže přebít jeho frustraci.

A ty hadí doteky, které Nicka přivádějí zpět … svádí jej k něčemu, o čerm ví, že vlastně nechce, ale ony nedají pokoj, dokud neprosadí své … to mi připomíná hada v ráji a Susanna jako Eva … taky skvělé!

Realita. Susanna. Láska. Děsivost.

Všechno na něj dolehlo, to musel být pocit úplně šílený! Tolik snahy, popření sebe sama při snaze o stoprocentně jistou sebevraždu … a všechno na nic! Opravdu děsivé. Všechna ta snaha a bolest byly zbytečné, uffff !

Vydechl jsem. Co jsem jí měl říct? Co z toho všeho? Že jsem zrůda? Že to nemá smysl? Že jsem tím, čím nechci být. Že tohle je jediný únik. Před peklem, před bolestí.

OMG!!!

Jak to, že se nebojíš?“ zeptal jsem se já.
„Bojím,“ odpověděla prostě. „Ale miluju tě

To je krásné, jednoduché a tak krásné
Cathlin, díky

2)  DarkMoon (23.04.2014 22:04)

Cath, já tě miluju!
To je slovník
Ne, že bych se mu divila.
Musím se přiznat, že jsem četla hned, ale nějak jsem nevěděla, co napsat a problém je v tom, že pořád nevím. Protože nemám poznámky, nemohla jsem se odtrhnout. Protože nejsem schopná myslet na nic jiného, než že sice neskutečně trpí a tohle nechce, ale JE NAŽIVU. Protože tahle skutečnost prostě kdykoliv o téhle kapitole přemýšlím zkrátka všechno přebije. Protože vím, že je to hrozný, že já jsem hrozná, ale sobecky jsem za to prostě ráda. Ať to znamená cokoliv. Promiň, Nicku, asi mě taky momentálně musíš milovat Nevím, o kolik jsem tím pádem lepší, než ONI. Ale já bych ho pustila Tak tak zlá zase ještě nejsem, ne?
Vím, že by si tahle kapitola zasloužila daleko lepší komentář, ale mně prostě ta věta JE ZPÁTKY, něco se může změnit, ještě není po všem, co se mi v hlavě opakuje, nic jiného nedovolí…

1)  KatkaB (23.04.2014 20:35)

Zvolila jsi symbol hada, Cathlin, skvěle se sem hodil

"Vzít ten nůž a řezat, řezat – až nezbyde vůbec nic? Nic co by se ještě mohlo vrátit k tomuhle zkurvenýmu životu!!!"
Absolutní husí kůže, uff, to je síla.

"Cítil jsem všechno, co pro mě znamenalo bránu do nebe. Zazděnou."
Stačí jedno slovo. Působí jako facka.

"Chceš se snad nechat zničit, jako já?“
Znovu sklopila oči. „Ano…“
Další facka.

Nick nevidí dým – buď je po tom procitnutí ještě oslabený a nebo se něco změnilo. Susann má obrovskou sílu, je to bojovnice, nechce to vzdát, nechce se Nicka vzdát. A on to taky zatím nevzdává, dokonce se mi zdá být trochou té její naděje nakažen, infikován nebo přesnější výraz by byl asi povzbuzen.
Tohle vypadá na nadějné pokračování