11)  Cathlin (10.04.2014 18:31)

Darkmoon:
uf, to je zase komentář přes dvě strany......

"No prostě ona přišla a on vnímá a i když to přináší bolest, tak mám z toho radost… To jsem se zase nevyjádřila přesně, ale ty snad chápeš."
Jo, chápu tu radost. Já bych ji cítila taky, kdybych při psaní nebyla tak zbitá. Ale neboj, vím přesně, co myslíš. Nejenom to, že tam JE a Nick není sám. Ale i to, že to, co pro něj udělala, ta odvykačka, byla dobrá věc. Některé dobré věci prostě bolí a ona to dokázala i přesto, že viděla, že trpí. Věřím ale, že to pro ni tak těžké nebylo, protože na výběr měla jen dvě věci – buď přívede Nicka k příčetnosti nebo bude vraždit ženy. Neměl k tomu daleko… Ona opravdu neměla nad čím váhat. A nám se Nick vrátil z deliria a je to zase on.

Na druhou stranu – to vědomí, ke kterému ho přivedla, je hodně kruté. Nick nelétá v oblacích a dobře si uvědomuje všechno. A je přesvědčen, že je zrůda, která nemá právo žít. Ty máš radost, že se mu Sue snažila vysvětlit, že když to nebude on, bude to někdo jiný. Otázka ovšem je, jestli mu to bude stačit… Jestli to dá jeho životu smysl, který hledá. Víš, jak hrozné musí být být úplně bezmocný? Nevědět si rady? Nevidět východisko? Po dlouhém hledání nemít v rukou NIC.
Na druhou stranu má Susannu. A vědomí, že tím, že umře oběti černých/bílých nezachrání.....
Co převáží..........?

Nezapomínej dýchat.

Moc děkuju!

10)  Bosorka (10.04.2014 17:10)

Cááááááth! ( a představ si to jako zmučený výkřik, abys věděla, co to se mnou dělá)
Co toto? Jak mám na tohle smysluplně zareagovat?
Ta změna Nicka v malé bezmocné klubíčko, malé dítě, které nechce vidět bubáka a tak se schoulí do klubíčka… TO byl šok! To že na něj má Susann i v tomhle stavu (a dávkování zemědýmem) takový vliv.
To jak o něj pak pečovala, jako by to bylo malé zraněné dítě…a pak další šok! To ta pouta.
Nejdřív jsem na to zůstala nevěřícně koukat, proč to (hlavou mi blesklo, že se snad dala k policii a zatkla ho, shy). A když jsem to pochopila, měla jsem chuť řvát jako nebohý Nick.
Vytržený z nevědomí a necítění… Jaké to muselo být, když mu to všechno došlo. Když zase začal cítít, vnímat, uvědomovat si, že vlastně týral svoji lásku. Tahle část mě dostala asi nejvíce, Cath.
A nakonec jsem začal křičet. Začal jsem řvát.
Jsem zrůda.
Jsem bestie, bahno, špína.
Až sem jsem došel. Tady jsem skončil.
Tohle jsem viděl jako jediný svůj cíl.
Všechna ta krev. Na mých rukách.
Jejich rány, každá z nich, byly teď moje. Pořádně hluboké.
Řval jsem, řval. Skučel.

Susan…její láska a jeho nedůvěra. Ale on ji prostě nemohl odolat, ač se tolik snažil.
… ale ne, nebylo možné vzdorovat. Nebylo možné nenechat se strhnout do náruče, které byla tak opojná, tak krásná. Nezbyly mi už žádné síly bránit se zkáze. A tak jsem to udělal, protože tohle bylo všechno, co jsem chtěl.
Ale i přes tu lásku – jeho i její to chtěl vzdát. Nedivím se mu, potácí se mezi dvěma zly… Ale chápu Susann, že o něho nechce přijít, drží se zuby nehty jediné naděje…
Bojuj. A nech mě tě mezitím milovat.“

Emocionální ždímačka, opravdu…

9)  Cathlin (10.04.2014 13:08)

Ano, Kati, Susan přišla v pravý čas a zachránila alespoň to nejhorší. Udělala CO MOHLA… Na všechno ale její síly nestačí, i když se znovu ukázalo, že ho miluje – otázka je, jestli to Nicka potěšilo nebo vyděsilo. Nejspíš obojí…

Ano, Nick má výčitky, i když ví, že s tím vším nemůže nic dělat. Jeho vůle není dostatečně silná na to, aby to překonal, to, co je v něm, je zkrátka silnější. Přesto se za to nenávidí, přesto se s tím prostě neumí smířit a vzít to jako fakt.....

A ano – zoufale potřebuje najít nějakou pomoc. Něco, cokoliv. Jenže Sheyla už vyzkoušela vše, co umí (viz historie jejich pokusů…)...

„kdy to jeden nebo druhý vzdá“........­.............­.............­.............­........ k tomu asi není vůbec co říct. To visí ve vzduchu neustále.

8)  Cathlin (10.04.2014 11:23)

Máto, ty to taky umíš krásně vystihnout......
bezcitná bestie x ztýraný muž... JO.
A potom to tvé "K čemu ho přemlouvá? Co by bylo?" No... ano. Co by bylo. Raději si nepředstavovat. A mělo by to vůbec smysl? Co je lepší volba - život nebo smrt? I když samozřejmě nějaká naděje na to, že se mu nějak podaří prorazit hlavou zeď, tu je vždycky. Otázka je: i kdyby - tak za jakou cenu? Jo, vážně chápu některé lidi, kteří už nevidí cestu dál.

7)  Cathlin (10.04.2014 10:42)

Uf, Hani - doufáš, že Nick pochopí, že jeho smrt by byla jen smrtí beze smyslu... To vypadá, že ty máš o celé věci jasno - nepohřbila bys Nicka jen proto, že je jiný a nebezpečný a pokud chce žít, musí útočit na druhé................. Nejhorší je, že na obou stranách leží pravda. Nick by nejspíš měl zvolit smrt - aby jeho oběti mohly zůstat naživu a v pořádku. Na druhou stranu - co vědomě a úmyslně spáchal za zločin? Jak je vůbec možné něco takového rozsoudit...

Detox, ano... Jenže co naděláš. Nick se teď choval, opět ne svou vinou, ale vinou drogy, kterou si neplánoval vzít..., jako zločinec a díky bohu za Sue, která takhle zasáhla. Ta tvoje věta: "chce, aby ho nechala, ale vtisknutím své tváře do jejích dlaní prosí o lásku a něhu...." ANO. Přesně. Trhá ho to na kusy a chce udělat to, co je správné, když se přesvědčil, že opravdu jiná možnost není.

"Bojuj a nech mě tě mezitím milovat" a překážky, které jsou k nepřežití... Jenže víš, jak je těžké bojovat, když v nic nevěříš? Nic před sebou nevidíš? A neděláš si už ani naděje na to, že bys mohla milovat? Kdo to dokáže?

6)  DarkMoon (09.04.2014 19:56)

"Ušpiní se, ušpiní… To bylo jediné, na co jsem dokázal myslet. Vytrhnul jsem jí svou ruku z dlaní a couvnul.
Ušpiní. Uhnul jsem pohledem, nebyl jsem schopen se jí dívat do očí a vidět, co v nich bylo. Nechtěl jsem riskovat, že to třeba pochopím, a nechtěl jsem, aby viděla, co je v těch mých. Udělal jsem krok zpět. A čím pevněji jsem se svíral kolem kolen, tím víc jsem doufal, že se mi podaří zmuchlat se do kuličky. Doufal jsem, že jsem menší a menší. Že na mě nebude vidět. Že mě ona neuvidí, protože to přece nesměla." Ano, mění se v malé dítě…

Je mimo sebe, a stejně s ním ona tohle zvládne udělat… uf

"„Nicku…“ řekla a mnou zatřásly nové vzlyky. Mohlo mé jméno ještě vůbec znít tak krásně? Medová kletba."
Ááááááááááááá­ááááááááááááá­ááááááááááááá­ááááááááááááá­ááááááá (toho si nevšímej, to je tak, když jednomu stačí jedno slovo, aby se mu připomněla mátina postava, která toho někoho přivádí šílenství a to slovo se objeví uprostřed jiného příběhu, který má naprosto stejný efekt Já vím, že to sem nepatří, ale vykřičet jsem se musela, pardon)
"Svíral jsem ruce v pěst. Přál jsem si, abych je neměl. Aby nebyly. Abych se na ně nemusel znovu podívat. Vzala je do svých prstů a jako by roztály. Ona mohla, ona mohla cokoliv. Vsunula mi je pod proud vody, díval jsem se dolů. Na zaschlou i ještě nezaschlou krev, která odtékala pryč. A ve spáncích mě divoce bodalo vědomí, že tohle, tohle všechno, viděla i ona. Ano, teď jsem už úplně rozuměl významu slova špatně." Já se tu rozplývám… to asi není ten správný výraz, ale… no… No prostě ona přišla a on vnímá a i když to přináší bolest, tak mám z toho radost… To jsem se zase nevyjádřila přesně, ale ty snad chápeš
Začal zase cítit… a tak hrozně ho to bolí. Krucipísek. Trpím tu s ním.
"A to nejhorší, přišlo vždy až nakonec. Jako kůl vražený do týla.
Všechny ty ženy – byly ona. Susanna. Můj instinkt, jediné, co mi zbylo, mě vedl právě tam. Jako by ona mohla za všechno.
Ubližoval jsem jí. Stále dokola."
Jo, teď už se sama držím, abych nezačala křičet nahlas.
A je mi líto i Susanny, i když přeci jen trochu míň. Dívat se na něj v tomhle stavu, poslouchat jeho křik a vlastně mu to sama způsobovat… jo, pro dobrou věc, ale to si tím ona sama sotva dost ospravedlní na to, aby to i ji neničilo.
"A s ní láska, která byla zapovězena. Láska, která zabíjí.
Pokud to vůbec kdy byla skutečná láska.
Mohla vypadat právě takhle? Pokřivená a zmrzačená…
A i kdyby ano – nebyl jsem jí hoden." Ach…
"„Susan… proboha… co tady děláš… co tady ještě děláš…“
Ano, bál jsem se jí. Měl jsem z ní strach. Mohla mi ublížit. Znovu. Donekonečna.Tak moc chceš žít, že nakonec snad chceš raději zemřít. „Jestli si nezasloužíš zůstat naživu proto, abys mohl žít a milovat,“ pokračovala, „zůstaň naživu proto, abys mohl něco změnit. Bojuj. A nech mě tě mezitím milovat.“" Kdybys věděla, co se mnou tohle udělalo…
"Nechtěl jsem zemřít. A zároveň chtěl. Nechtěl jsem milovat a zároveň jsem nic nechtěl víc. Nechtěl jsem dokonce ani bojovat a vidět, co všechno ten boj bude stát. A zároveň? Ano, chtěl jsem se rvát za každý okamžik, který by ještě měl smysl. Za jakýkoliv krok, který bych mohl udělat. Pokud bych ovšem věděl kam jít."
Susan je úžasná! A tohle všechno dává dokonalý smysl. Když mu zemědým „pomáhá“ tímhle způsobem, tak ani on není možnost, tím pádem se smrt jeví jako vysvobození, i když teď konečně má před sebou všechno, co chce a Susan je odhodlaná zůstat. Nedivím se mu, že by se i přes tu skutečnost radši všeho nadobro zbavil, po tom všem. Ale jsem moc ráda, že si Susan našla jinou výmluvu, jak ho udržet naživu Tedy, já chápu, že by měl pokoj, ale já pořád doufám, že se to nějak vyřeší, aspoň maličko, takže mi ho prostě nikdo zatím zabíjet nebude (doufám!) A doufám, že se přijde i na něco, aby ho to všechno tolik nebolelo…

Emocionální ždímačka, jop, to je naprosto trefné pojmenování

5)  Cathlin (09.04.2014 12:32)

Na zbytek komentářů odpovím, určitě! Jen co budu mít trochu čas....

4)  Cathlin (09.04.2014 12:04)

JULI – co na to říct? Ty víš nejlíp sama. Zírám, tohle jsem nečekala, takový obrat! Jestli je to skutečně tak, jak píšeš, ještě mi chvilku potrvá, než uvěřím. A asi si ten komentář budu muset ještě párkrát přečíst, abych se přesvědčila, že to tam skutečně je černé na bílém.
PO TOM VŠEM, čím jsme si prošly.

3)  KatkaB (09.04.2014 08:55)

Podívej se na sebe, ty zrůdo.
To všechno ty. Ty, ty, ty!
Jako by právě vyprchaly všechny účinky drog, vystřízlivěl, prozřel, pochopil. Dokonale jsi ho popsala zhrouceného, sesypaného. Styděl se a bál zároveň. Pak ta želízka, to bylo překvapení. Napadlo mě, že Sue přivede Carsona, aby s Nickem něco provedl, ale že s ním bude trávit odvykačku, to mě nenapadlo ani v nejmenším.
Je to silná holka, to rozhodně ano. Snaží se obhajovat, že Nick vraždit nemusel, nechtěl, že ho k tomu donutili druzí, ale on má svou vůli, ví, kdy a jak koho zbaví života, plánuje, vybírá si, to proto má výčitky. Je to tak lákavé, tak uspokojivé a slastné, že když už se pro to rozhodne, těší se na to, užívá si to, i když vzápětí lituje, trpí, nenávidí se.
Souhlasím, že je nemocný a potřebuje pomoc. Možná je na čase znovu vyhledat Sheylu a zkusit najít toho muže z obchodního centra. Tahle kapitola přinesla novou naději, Susann přinesla novou sílu a odhodlání zachránit Nicka. Uvidíme, jak dlouho jí to vydrží a kdy to jeden nebo druhý vzdá...

2)  Mata (09.04.2014 06:42)

Uf… informací bylo mnoho a pocitů ještě víc… ty kontrasty, bezcitná bestie x ztýraný zničený muž … a do toho otázky a odpovědi, morálka, city, všechno v jednom chumlu, proplétající se, hladí stejně jako dusí… k čemu ho přemlouvá? Co by bylo? Jop stejně se to pere ve mě… nic není správně… jiná cesta není… která víc bolí? jde to vydržet? A naděje je mrcha stejně vrtkavá… nevěřím ji , těch způsobů jak se to může všechno zvrátit je příliš mnoho…
Jop, připravila jsem si blok a nenapsala ani písmenko, nešlo to… A 6100 slov? Kde, kruci… schlamstla jsem to jako malinu…

1)  julie (08.04.2014 21:23)

OMG! Tak tohle je něco neskutečného, Cathlin
Už jenom tyhle věty:

"Ušpiní se, ušpiní… To bylo jediné, na co jsem dokázal myslet. Vytrhnul jsem jí svou ruku z dlaní a couvnul.
Ušpiní."

"Její hlas byl hypnotizující. Hladil. Šel bych za ním přes půl světa. Nechtěl jsem nic víc. Jen ten hlas a doteky, kterými mě hladila na zádech. Jako by každý z těch doteků stíral vrstvu špíny z okna, skrz které už dávno nebylo vidět. Jako by se do míst, kde se mě dotkla, znovu vracela barva, když se všechno kolem ještě utápělo v šedavých odstínech."

dokážou s člověkem neskutečně zamávat!!! Fakt nevím, jak budu dneska usínat, emocionální masakr