16)  Fanny (20.04.2013 23:26)

*Některé z nich jsem si už pamatoval, jiné jsem viděl třeba jen jednou v životě.*
Ne metafory, ne prázdná slova. Opravdu někdo přichází…? Něco, kvůli čemu musí zabíjet zas a znovu. Jakoby nestačilo to, že vůbec musí. To je komplikovanější, než jsem myslela. Přichází další proč, které chápu ještě o něco méně.
*Oni, bílí, byli vždy nádherní.*
Dobro a zlo? Bílí a černí? Zářiví a temní? Musí snad zabíjet i kvůli nim? Nebo jim jen odevzdává to, co není jeho? Jenže černý dým vidí bez ohledu na temné. Je tedy víc špatný, nebo je v tom něco dalšího? Jací vlastně bílí jsou? Spousta otázek, na které není odpověď a asi jen tak nebude.
*Nepřirozené, zlé a smrtící.*
Zlé a smrtící jistě, ale vážně je to nepřirozené? Kdo se postaral o to, aby musel krást příběhy? A hlavně z jakého důvodu? Snad černí, aby měli vlastní zdroj toho, co chtějí? Nebo bílí, protože i oni něco takového potřebují a černí jim to kradou? Jenže tohle se mi vůbec nezdá. Taková kombinace přívětivosti, že by žila ze zabíjení? Z ukradených příběhů? Daleko víc mi to pasuje na černé. Ovšem ještě tu může být někdo třetí…
*Nicméně koneckonců – oba jsme věděli, do čeho jdeme.*
Tak trochu. Zdá se mi dost nerozvážné něco takového i tvrdit. Asi tušili, do čeho jdou, ale Nick nemá ani ponětí, co se může stát. Hraje si s nevyzkoušeným. Tak jak by si mohl být jistý… A Susanna? Vždyť ta o tolika věcech nemá ani ponětí, jak by mohla vědět do čeho jde? Šli do toho s vědomím rizika, ale víc můžou leda tak hádat.
*„Jistě. Nemohu vědět nic. Ale nejsi. To za prvé. Za druhé – i kdybys byl, i tak už bys měl spoustu příležitostí, jak mě zabít, navzdory tomu, že jsme spolu zatím nikdy nebyli sami.“*
Opět okamžik Susanny a jejího důvtipu. Vždycky krásně ukáže, že si všímá.
*Nejspíš ti něco tajím, ne?“*
Navzdory tomu, že mě taky dost šokovala, výraz Nicka je nezapomenutelný. Trošku ho zamrazilo v kostech, že? Nenapadlo ho, že každý má svá tajemství, i když nepředpokládám, že Susannino by převýšilo záhadu Dýmu (Ale nebudu ji ani podceňovat).
*„Ne, nevidím. A necítím. Víš to přece dobře. Ten extrakt…“*
Byla to náhoda, že se zeptala, nebo, ne? Tuší, že jí neřekl pravdu? V jejím případě bych se ani nedivila.
*Dalo mi poměrně dost práce, než jsem tě dostala až sem.*
Občas si říkám, kdo vlastně víc manipuluje s tím druhým. Řekla bych, že Nick se Susannou, ale podle toho, co ona dokáže a jak moc je chytrá, si tím nejsem úplně jistá.
*Alespoň na okamžik mi bylo jedno, co bude zítra.*
Asi to je lehkovážné, ale někdy je potřeba se vykašlat na zítřek. Na budoucnost. Jo, rozhodně za to zaplatíme, ale i právě proto je fajn to udělat.
*„Nevím, kdy zase zmizíš.“*
Dechberoucí silné okamžiky. Zatraceně vzácné. Ale i ta vzácnost má kouzlo.
*„Viděla jsi to?“*
Zase jen on. A ta žena buď netuší, že je na sobě má, nebo ví, že je vidí jen ona. Jenže nejen ona. Vidí je i Nick.

Zmínky o černých a bílých. Susannino tajemství. Žena se znamením. A Nick na velmi tenkém ledě, který začal praskat. Doufám, že to Nick ustojí.
Cath, má to čím dál větší spád. Je to čím dál plnější… A přitom je až neskutečné, jak jsme neudělali téměř žádný pokrok. Víme o maličko víc, než jsme věděli předtím, ale zbývá toho stokrát víc. Dneska jsem si to doopravdy užila, jen otázek přibývá.
Edit: Heh... Uf. shy Já vím , ale :/ Komplikace na všech frontách. Promiň.

15)  Cathlin (19.04.2013 14:19)

Bosi,
"by se ale s Nickem stalo, kdyby v něm ty příběhy zůstaly…ta moc, nebo i jen ta iluze moci dokáže být neskutečně nebezpečná."
Zajímavá úvaha. Kdo ví, třeba se na to někdy dozvíme odpověď.
"tetelila jsem se nad každým společným „klidným“ okamžikem, který jsi jim dala, autorko."
No, moc jsem jim toho nedala, že ano… Ale Nick to hltal jako savý papír vodu. Vpíjel to doslova plnými doušky. A nemohl se jí nabažit. prey Přiznávám, že to bylo hezké psát.
"A je to tady. Už má strach, už nahlídla do jeho světa. A co ty, Nicku? Dáš si na záchodě svoji dávku zemědýmu nebo to už neovládneš?"
Řekněme snad jen, že příští kapitola bude poněkud vypjatá…

Díky!

14)  Cathlin (19.04.2013 10:08)

Ivu,
tedy tvoje myšlenky opět – klobouk dolů. Najít něco, co by pro něj mělo větší hodnotu je strašně těžké… K tomu musím jen říct, že vzhledem k tomu, že nutkání krást příběhy je mnohem silnější než celá jeho osobnost.....­......... (mnoho teček).......­.........., tak je to vlastně nemožné. Nebo alespoň to tak zatím vidím, když vím, jak se to v příběhu všechno má.
Jo, bílí se zdají být rafinovanější a dalo by se říct, že jsou zákeřnější a hnusnější než černí. Ale jak to všechno je a kdo z nich je v podstatě jaký… To je otázka na později. Jedna z mnoha otázek, já vím.
A jo! Susanně to dalo pořádnou práci, než se Nick uvolil, že s ní bude chtít něco mít, tak snad se není tolik co divit, že si to chystá užít, zvlášt, když tuší, že to s ním nebude jednoduché a nemá ponětí, jak dlouho to takhle vydrží....

13)  Cathlin (19.04.2013 10:06)

Kati,
jj, Nick udělal dobře, že radši odešel. Vyhnul se tím bezprostřednímu nebezpečí... a pravděpodobně by udělal nejlépe, kdyby zmizel úplně, dokud se nedá dohromady. Co udělá, to je jen na něm...
Jsem ráda, že čteš, to je přímo skvělé.

12)  Bosorka (18.04.2013 21:12)

Černí a bílí – at jim to dá dobrovolně, nebo mu to vyrvou z těla i s duší, výsledek je stejný. Prázdno, které chce, které musí být zaplněno. Bílí či černí – dvě strany stejné mince. Zajímalo by mě, co by se ale s Nickem stalo, kdyby v něm ty příběhy zůstaly…ta moc, nebo i jen ta iluze moci dokáže být neskutečně nebezpečná. Není to, co se mu děje, nutné pro zachování rovnováhy? ALe to je ve hvězdách, že jo Cath?
(ale ten jeho byt bych fakt uklízet nechtěla!)
„Jsi jako ten sníh venku, Nicku…“ řekla později, když se opírala hlavou o mé rameno. „Nevím, kdy zase zmizíš.“ velká pravda, tohle nemůže vydržet dlouho. Ale tetelila jsem se nad každým společným „klidným“ okamžikem, který jsi jim dala, autorko.
*„Nechoď za mnou,“ zastavil jsem ji pohybem ruky a uvědomil jsem si, že zrychleně dýchám. „Nesmíš za mnou chodit. Drž se ode mě dál. Já… Počkej tady.“ * A je to tady. Už má strach, už nahlídla do jeho světa. A kdo by se taky nebál. Čekala bych na něj? S tím, že nevím, jestli si někomu za rohem právě nevolají sanitku?
A co ty, Nicku? Dáš si na záchodě svoji dávku zemědýmu nebo to už neovládneš?

11)  julie (18.04.2013 20:01)

"Před očima se mi míhaly obrazy. Špatné a zlé obrazy, ve kterých bylo tolik vášně, tolik pokušení, tolik krajního uspokojení. Ano, ty vzpomínky byly zlé – přesto mě okouzlovaly "
Přesně, krajní uspokojení, zná svoji drogu a najít cokoliv, co by pro něj mělo větší hodnotu musí být strašně těžké.

"Moc a síla vždycky přicházela zároveň s osudy a životy, které jsem ukradl. Jako bych v ten moment cítil schopnost ovládnout celý svět, jako bych v ruce svíral trojzubec Neptuna, kterým bylo možné změnit víření celého světa."
Ano, falešný pocit moci, falešná rozkoš, propůjčená slast. Jsou falešné, přesto jsou to zážitky, které jej ovládají a nutí vraždit.
A po extázi, která z něj udělala vraha…přijdou „bílí a černí“ a připraví jej o vše nakradené, čím jej přinutí vraždit znovu a znovu… šílený kolotoč! Bílí jsou ještě rafinovanější, jim svůj lup odevzdává dobrovolně!!!

"Kromě toho – možná by ses měl bát ty mě, ne? Šílená holka, která z kdovíjakých důvodů leze do nebezpečí. Nejspíš ti něco tajím, ne?“ Susanna se začíná vybarvovat!

10)  KatkaB (18.04.2013 17:02)

Téda Cathlin, to byl ale kontrast. Když jsi popisovala, co se děje v Nickovi, když ho přemůže touha krást ostatním příběhy, v porovnání s krásou, hřejivostí a opojností bílých postav...

"Uvědomoval jsem si, že v tom pěkně lítám. A nevadilo mi to."

Konec byl pochopitelný vzhledem k napětí, které v Nickovi rostlo, a udělal dobře, že odešel a nenechal se dospět do stádia, kdy už by nebylo možné vrátit se zpět a ublížil by Susann. Nemohl udělat nic jiného, i když z toho ani jednomu není zrovna nejlíp.

Málem jsem novou kapitolu přehlídla, ale pořád čtu, Cathlin Pokračuj

9)  Cathlin (17.04.2013 21:55)

Hani, Nicka nesmíme přeceňovat. Ale ani podceňovat.

8)   (17.04.2013 21:42)

takže jsem si to myslela správně,že delší omezené dávkování má nějaké destrukční účinky
a NĚCO VÍC by zdevastovalo oba dva ,takže to je velmi pozitivní posun v jeho myšlení - předtím mu to bylo asi dost jedno,jak se kdo bude cítit - ta Susanna je pro něj darem ,snad pochopí jeho jednání a nezvrhne ho , mám dojem ,že bez ní nemá moc šancí

7)  Cathlin (17.04.2013 21:13)

EDIT: V jedné z těch vět je chyba: Nick chce city, NE jen společnost na jednu noc. To NE tam chybí... a věta pak nedává smysl...

Hani, , proboha, to je otázek a všechny najednou!
Tak ti to zkusím trochu rozšmodrchat.
Co očekává Nick, je jasné: alespoň chvíli její blízkosti. Nepočítá s tím, že by to mohlo mít trvání.
Co očekává Susanna? No, vlastně asi něco podobného. Nick ji přitahuje příliš na to, aby si chvíle s ním dokázala odepřít, ať jsou jakékoliv.
Časový limit? Jednoznačně proto, že Nick takhle dlouho nevydrží. Nebo přinejmenší ne, aniž by zabil. A to on nechce. Ví, že na to má jen pár hodin/dní, pokud chce alespoň něco cítit... a zároveň nezabít. Jen čeká na chvíli, kdy bude muset zabít/ublížit nebo se napít pořádné dávky zemědýmu, která to utlumí.
Kdyby spolu strávili noc? Nick si už tak připadá, že se k Susanně chová jako grázl. Že si s ní hraje, chce od ní CITY, jenom společnost na jednu noc... Jemu jde hlavně o city. A přitom ví, že ji za pár dní, hodin zase odkopne. Proto to nechce dohnat tak daleko, aby spolu k tomu ke všemu ještě spali... To by si připadal jako grázl tuplovaně.
Susanna ho pravděpodobně nechce k ničemu vyprovokovat. Ta jenom doufá, že ty společné chvíle budou stát za to, že vydrží alespoň nějakou dobu a určitě ve skrytu duše doufá, že to třeba nějak půjde a že Nick není až tak v prčicích, jak tvrdí........
A jak se to všechno zvrtne nebo nezvrtne, kam se ty váhy zváží... to už je budoucnost, kam nevidí ani jeden z nich.
Doufám, že je vše jasnější. Vím, že číst to takhle kouskovaně je náročné.

6)  Cathlin (17.04.2013 15:14)

Máto,
"stále dokola prohrávat a dýchat černobílý prach, nebo nebýt"... Krásně jsi to všechno vystihla.
Ale obávám se, že ani nikdo s obrazy u srdce se nemá k odpovědi. I když odpovědi (snad?) musí být možné někde najít...
Děkuji za krásný poetický komentář!

5)  Cathlin (17.04.2013 15:08)

Marti,
Černí a bílí, to není jen tak. Zatím můžeme vědět jen to, co ví Nick. A ten toho moc neví, že ano… Ale zvědavost a netrpělivost opravdu chápu.
No, ano, Nick má své hranice a jsem ráda, že tě to těší. ))
Že se Nick té ženy nezeptal…? Asi proto, že ho to pořád tak překvapuje, že tomu pořád snad ještě ani nevěří, že něco takového vidí a že je to skutečné. Kromě toho – asi by to bylo hodně zajímavé ptát se jí na něco, co nikdo neviidí a kdo ví, jestli to vůbec ví ona sama… Mám takový dojem, že kdyby o tom věděla, těžko by si oblíkla šaty s takovým výstřihem, že by to z něj bylo takhle vidět…
A že jsi napnutá, to jsem jedině ráda, snad se tedy na další kapitolu dostane brzo… ;.)

4)  Mata (16.04.2013 22:29)

Jako šílený tanec pošetilých bláznů na ostří nože nad propastí. Avšak ruka která by mohla být stéblem, záchranou před pádem do temnoty stává se mnohem větším nebezpečím, než samotný střemhlavý pád. Ruce, tělo, mysl jsou jen toužící schránkou, nástrojem vyšší moci, který je ovládán, zotročen, sražen do prachu a donucen prát se se svou vražednou touhou, sám se sebou stále dokola prohrávat a dýchat černobílý prach, nebo nebýt. Necítit, nežít. Volba? Vzdát se toho co milujeme a nenávidíme, žijeme... Vůle není nekonečná, oni chtějí víc. Proč? Kdo odpoví? Snad někdo s obrazy u srdce?
Díky

3)  DarkMoon (16.04.2013 21:25)

Tak jsme se dozvěděli znovu něco málo o bílých a černých… ale pořád nic o tom, co jsou vlastně zač

„Možná by ses měl bát ty mě, ne? Šílená holka, která z kdovíjakých důvodů leze do nebezpečí. Nejspíš ti něco tajím, ne?“ No jo, to je fakt, o ní skoro nic nevíme

„Vidíš něco u mě? Okolo mě? Nebo třeba něco cítíš, když se mě dotkneš?“
Zadíval jsem se na tmavé oblaky, vznášející se kolem ní, a chvíli jim věnoval pozornost. Na tohle by se neměla ptát… Rychle jsem od nich odtrhnul pozornost a zavrtěl hlavou. „Ne, nevidím. A necítím. Víš to přece dobře. Ten extrakt…“
Opakovaná lež. Ale co jiného taky dělat, že jo…

Udivuje mě, jak to ona bere všechno s klidem

Bylo mi jedno všechno nevyhnutelné. Věděl jsem, že síla, která byla větší než my, nás donutí zapomenout. Oba. Donutí nás vrátit se tam, kde bylo naše místo.
Ale zatím jsem ji líbal. Naplno. A ona si naplno brala, co sama chtěla. Oba ponořeni v iluzi svobody, oba na vypůjčeném území. ♥ …
A to potom!! Takže přeci jen má meze, za které nechce zajít Tohle zjištění mě velice těší

„Jsi jako ten sníh venku, Nicku…“ řekla později, když se opírala hlavou o mé rameno. „Nevím, kdy zase zmizíš.“ To je super přirovnání

Někdo další s těmi obrazci?? Hmmm… na jeho místě bych se možná za tou ženou vypravila a zkusila zjistit něco víc. Sice je fakt, že čas co měl byl vyhrazený pro Susannu a bylo ho málo, ale tohle ho dost zajímá a kdoví, kdy se podobná příležitost naskytne znovu

A ajaj, ten konec!!! Tak teď jsem fakt napnutá na pokráčko

2)  Cathlin (16.04.2013 18:41)

Margotko, ano, troufám si říct, že to Susanna opravdu těžké mít bude. Ale spíše by se dalo říci, že to bude mít těžké téměř každý s každím...
Díky že čteš a děkuju za komentář!!!

1)  Margotka (16.04.2013 16:31)

Krásná kapitolka, jsem zvědavá, co znamenají ty obrazce, které Nick vidí na některých lidech - jestli jsou to normální lidé nebo mají ještě nějaké speciální vlastnosti... Rozhodně to bude mít Susanna s Nickem ještě hodně těžký. Těším se na další díly