20)  Cathlin (11.04.2013 15:08)

No, tééééééédy, Fanny, máš dojem, že na takový super rozbor, použitelný například i jako maturitní práce, se vůbec dá odpovědět??? DDDDD Nepřestávám žasnout, kolik si tam toho najdeš…!!! To je krása.

"Malý rozdíl by byl v tom, pokud by to udělal jednou – najednou."
Jo, to by byl rozdíl. A ne až tak malý. Jenže on se k tomu prostě pořád vracel. Jediné, co mu můžeme přičíst k dobru je, že to nedělal chladnokrevně a rád a že ho to ničilo natolik, že se je teď ochoten likvidovat zemědýmem.

"Obávám se, že by musel být tím pádem sám jeden z těch bláznů. Na tohle by nestačila ani velká dávka fantazie."
A víš, že já si dovedu docela představit, že by si to vymyslel? Že by třeba sledoval úplně jiný cíl, pokoušel se Susannu dostat k sobě blízko, jakýmkoliv způsobem, a potom ji třeba s potěšením zabít, protože by byl obyčejný úchylný vrah? Jo, jeho metody by byly trochu komplikované, ale pokud by to zabíralo… A ona opravdu nemůže vědět nic.

Jak je to s tím, jestli Nick sám sobě rozumí dobře nebo špatně, to nechme zatím otevřené. Začala jsem nad tím přemýšlet vlastně taky až po těchhle Susanniných slovech a připadala jsem si trochu jak u psychologa. Susanna mě prostě donutila se nad tím zamyslet a zkusít si třeba přiznat, že si Nick úplně nerozumí. Ale jak se to ukáže, to se prostě ukáže.

"Těžko po něm můžu chtít větší disciplínu, než s jakou musí žít, ale teď riskuje přímo neuvěřitelně."
No, tak to je shrnuto a podtrženo přesně vystiženo prozatímní téma Dýmu… Díky!!!

19)  Cathlin (11.04.2013 14:02)

Teeedy, Juli, ty ses do toho obula! Takový dlouhý komentář, to jsem od tebe snad jakživa neviděla!
A v podstatě celý se týká Susanniny bezpečnosti a toho, co ta holka riskuje.
Samozřejmě, že riskuje… Bylo by jinak o čem číst?
Ne, to si dělám legraci.
Tímhle jsi to myslím vystihla opravdu přesně:
"jo, já vím, nebyla by první ani poslední, jenže jak hodně takových žen končí, to víme taky. Uvěří, protože chtějí věřit… a přijdou o všechno."
Docela by mě zajímalo, jak se cítí. Musí to být v podstatě hrozně nepříjemný pocit. Vědět, že to, co děláš, je nebezpečné, a zároveň vědět, že nedělat to prostě nedokážeš. A ještě se do toho plete opět doufání v to, že to nedopadne špatně, a protivné vědomí, že klidně může. Jo, tyhle stavy známe asi všechny a osobně je zrovna v lásce nemám. thinking
Nicméně, Nick jí popletl hlavu a pobláznil natolik, že jí nezbývá, než jít vpřed. A v tom se jí na druhou stranu taky tak trochu nedivím.
Takže i nám nezbývá než doufat, že to nedopadne špatně. Pokusit se věřit nevyzpytatelnému Nickovi a držet palce nevyzpytatelné Susanně.

18)  Mata (10.04.2013 22:46)

Cathlin, šílí, páč mi tam musí vymyslet čárky a furt by mi chtěl přehazovat slovosled, dělit souvětí na kterých trvám, řešit několikanásobné přístavky a větné členy, které není schopen určit a tak, ale už si celkem zvykl, nicméně z mojí první povídky mu přibylo dost šedivých vlasů .
Třeba až jednou bude chuť a nálada a hlavně čas

17)  Fanny (10.04.2013 21:27)

*Šedý oblak kolem nich jsem zatím viděl jen opravdu nezřetelně*
Přeběhl mi mráz po zádech. Trochu očekáváním a z velké části obavami. I malá přítomnost toho nebezpečí mi nahnala strach a podnítila další nedůvěru v Nickovo rozhodnutí, ale napětí a zvědavost z očekávání, jaké to bude, nejsou malé. Bez zemědýmu.
…
Najednou mě napadlo – z náhlé intenzity Nickových pocitů… Dirk zvolil Tmu, tady ses rozhodla užít si Chlad? Je to jen malá zbloudilá myšlenka.
…
*„To ty jsi říkal, že se normálně vyhýbáš společnosti lidí, žen především.“*
Náhodná věta, nebo opět funguje její skvělá intuice/odhad? Ona se umí trefit do černého opravdu perfektně. A nikdy není poznat, jestli je to náhodou, nebo ne.
…
*„Medikace, která mi pomáhá, je poměrně spolehlivá,“*
Přesně. Když ji nevysadí. Na tyhle jeho pololži začínám být alergická. Zatajování a slovní kličky. Bojím se, že na to může doplatit. A nejen on.
…
*„Desítky,“*
Zní to děsivě i mně. Je to zkrátka obrovské číslo, ať se na to koukám, jak se na to koukám. Malý rozdíl by byl v tom, pokud by to udělal jednou – najednou. Jako pilot, kvůli kterému spadne letadlo, a vyhasnou desítky životů. Ale desítky lidí po jednom. Jeden po druhém. To je jen těžko představitelné. Obdivuji ji. Jestli to všechno zvládne, zaslouží si obdiv.
…
*Někde v těch očích, které většinou vypadají tvrdě, se ukáže průzor.*
Nejen teď bez zemědýmu, ale i předtím. Zemědým nemůže fungovat tak jednoduše. Zbaví ho citů – lásky, ale stejně je v tom háček. Kdyby to bylo tak jednoduché, nemohlo by se dít to, co se děje. Nic není černé ani bílé a ani zemědým nepůsobí tak jednoznačně. Vyhraněně. Jednoduše.
…
*Šokovala mě snad každou druhou větou.*
Proto ji mám tak ráda. Vždycky překvapí. Neodhadnutelná a chytrá. Myslím, že ona je svým způsobem jeho šance.
…
*Ale ne proto, že bych nerozuměl sám sobě.*
Doufám v její slova a tahle jeho věta je potvrzuje. Třeba jednou uvidí víc. Každý je sám k sobě v něčem slepí. A v případě Nicka jí věřím o to víc.
…
*Otužilec zabiják. Nebo zabiják otužilec…*
Ani vtip nezmizel. Možná jen ventilace šílených paradoxů, ale každopádně jsem se zasmála s nimi.
…
*„Mohl sis to všechno vymyslet…“ nedala se.*
Obávám se, že by musel být tím pádem sám jeden z těch bláznů. Na tohle by nestačila ani velká dávka fantazie. Zkrátka občas je realita víc neuvěřitelná, než vše smyšlené. Zvláštní kresbě věřit nebudeme. Šílené fotografii ano.
…
*to, co chtějí, abych dělal*
Opět oni. Mluví o nich, jako kdyby věděl, a přitom neví nic. Kdybych slyšela tohle bez dalších informací, které přeci jen máme, vážně bych uvěřila, že je bláznem.
…
*Prudce jsem se nadechl a můj zrak padl na můj kabát.*
Napadá mě jen jediné. „Sakra.“ Zahrává si s ohněm. A vůbec netuším, jestli už se řítí za hranici, nebo ještě balancuje na. Sází jen a jen na svou vůli a to je hrozně málo. Příšerně nejisté a vratké. Možná až moc často mi připadá neuvážlivý. Těžko po něm můžu chtít větší disciplínu, než s jakou musí žít, ale teď riskuje přímo neuvěřitelně.
…
Cath, napětí, že by se mohlo krájet. Na druhou stranu byla síla jejich setkání krásná. Sice mezi nimi opět něco stálo, když ne zemědým, tak dým, ale asi ano – stálo to za to.

16)  julie (10.04.2013 21:19)

No, Kati, teda fakt nevím, jestli mám v duchu víc varovat Susan ať nešílí a nezaplétá se s tím vrahem, anebo držet pěsti Nickovi, aby vůbec měl po takové době šanci chovat se jako člověk. Ty teda dovedeš člověka zeschizofrenit!
„Musím vědět, s kým mám tu čest. Snad sis nemyslel, že nebudu chtít nic vědět?“
Snad Nick nečekal, že se S. nebude ptát a že nebude uvažovat o každém slovu, které jí řekl, to doufám fakt ne! Už takhle je div, že se s ním vydala jen tak na procházku…. anebo se z bezpečnostních důvodů přece jenom někomu svěřila?! Tak klidně se ho ptá, kolik lidí zabil….. Já bych zdrhala při prvním náznaku něčeho takového, mám šílenou hrůzu i z opilců, zdrogovaných lidí…. vůbec si nedovedu představit, že bych dobrovolně šla na procházku s někým, kdo se mi přizná k vraždám….nebo téměř vraždám….
Kolikrát se vlastně potkali, kolikrát spolu promluvili a ona ani nemůže tušit, jestli to, co jí říká, je aspoň částečně pravda, nebo jenom účelová lež…a on je přitom „obyčejný“ masový vrah, který má jenom nepřekonatelnou touhu udělat si další zářez na pažbě…. když si vezmu, co S. o N. ví nebo může vědět, strašně riskuje! Kdyby se znali déle, ne jenom přes sklo…. pak bych asi měla menší potíž pochopit, proč mu tak věří, ale takhle … strašně riskuje!

Susanna. Ta je mi fakt velkou záhadou, pořád jsem doufala, že pro ni Nickovy problémy nejsou až tak neznámé, že tuší nebo ví spíš víc, než míň… a že tedy ví, s čím má počítat, pokud se rozhodne do jakéhokoliv vztahu s N. jít… ale pokud neví vůbec nic, jenom jí N. připadá zvláštní, tajemný, přitažlivý, a to až tak, že hodí veškerou opatrnost za hlavu a opravdu se s ním hodlá stýkat…jo, já vím, nebyla by první ani poslední, jenže jak hodně takových žen končí, to víme taky. Uvěří, protože chtějí věřit… a přijdou o všechno.

Pokud tedy za S. vědomostmi opravdu není nic navíc a S. přitom nemá nejmenší důkaz, že cokoliv z toho, co jí N. řekl je pravda… tak je v totálním průšvihu, protože ona zatím jenom viděla strašně osamělého muže, který ji přitahuje až tak, že ztrácí pud sebezáchovy A všechno ostatní může být jenom spousta keců, které jí N. valí do hlavy aby pro ni byl co nejpřitažlivější.

No, ohledně Nicka počkám na pokračování, co všechno si od S. slibuje, a jak dlouho bude riskovat vynecháváním plné dávky zemědýmu…a jak tenhle experiment skončí…ale u S. bohužel kroutím hlavou. Proboha, je chytrá a umí logicky uvažovat, ale ta míra rizika, do kterého se rozhodla dobrovolně jít mi připadá šílená!!! Minimálně by se měli zpočátku setkávat na veřejnosti, před svědky a ona by se měla jistit i třeba tak, že by rodině nechala zprávu kde, s kým a kam jde a kdy se vrátí… ale i tak, pořád je to riziko neúměrné. Vždyť ona ani neví, jakým způsobem může N. člověka zabít! Jestli je předtím taky nepozval na procházku…

Nebo je za tou její důvěrou něco, co nevím? Co se teprve ukáže? Proč, z jakého důvodu S. uvěřila, že se právě jí nemůže nic stát?!!! Zvlášť, když tohle ani náhodou nemůže vědět ani Nick!!!

No, Kati, fakt to není jednoduchá kapitolka, jenže, která tvá je?!
A to se děj a všechno teprve rozbíhá, co všechno máš ještě vymyšleno???!!! Každopádně čuju nějakou ďábelskou zápletku!

15)  Cathlin (10.04.2013 20:44)

Mato - šílí, jo? No, mě hlavně zaujala ta destruktivní poetika, to je velmi trefný výraz pro některé literární obsahy... Nepochybuji o tom, že bych tvé dílo hltala.

14)  Cathlin (10.04.2013 19:39)

Bosi!!! mám dojem, že jsem to četla jedním dechem, to byl skoro příběh…
"A stačí pár jeho myšlenek a já bych si ho přivinula k hrudníku"
Bože… Namísto toho, abys Nickovi nadávala, jaký je to ubožák, že jde v podstatě přes mrtvoly, bezohledně za svým a je mu jedno, jakou spoušť napáchá, kolik lidí to poznamená, máš chuť ho obejmout. A já jsem zcela neskromně neskutečně spokojená. )))))
No a dým? Ten tam být musí. Nevyhnutelně. Buďto zemědým nebo dým…
Děkuju!!!!!!!!!!!!

13)  Mata (10.04.2013 19:17)

Cathlin děkuji, však k tak dobře napsané povídce je radost komentáře psát. A přirovnání, oxymórony a neobvyklé obraty, destruktivní poetika, to je moje, jen můj manžel, ze mě občas šílí, když to po mě opravuje.

12)  Bosorka (10.04.2013 15:17)

Šedý oblak kolem nich… tak rychle? A on ví, že ten čas nemá a chce…ne,MUSÍ si urvat, co jde. Ale za jakou cenu? A kdo ji bude platit?
„Medikace, která mi pomáhá, je poměrně spolehlivá,“ dodal jsem, aniž bych hnul brvou. Medikace, kterou jsem vysadil, jistě, jedna z nejspolehli­vějších. Nicku, Nicku…
„Ptám se,“ zopakovala neústupně. „Musím vědět, s kým mám tu čest. Snad sis nemyslel, že nebudu chtít nic vědět?“ Být na jejím místě – chtěla bych to vědět? Právě teď na tomhle místě… NEchtěla bych si i já něco ukrást, třeba jen pár chvil bez otázek a jen si užívat?
A ano, přiznávám, mám z tebe strach. Tak proč neutečeš? A tady je odpověď:
Někde v těch očích, které většinou vypadají tvrdě, se ukáže průzor. Někdy to prostě neuhlídáš. A za tím průzorem je toho vidět víc než dost. Ze začátku jsem ti možná věřila, že jsi zlý. Ano, uvěřila jsem ti, na chvíli, přece jenom. Vyděsil jsi mě, ale postupem času jsem to musela zavrhnout. Dokážu uvěřit, že zabíjíš – nějak. Ale prostě si nedokážu představit, že bys z toho měl potěšení. A možná právě kvůli tomu se nebojím zase tolik.“ Co vše dokážeme aceptovat a příjmout, když nám na druhém záleží…
A stačí pár jeho myšlenek a já bych si ho přivinula k hrudníku * Přál jsem si na okamžik předstírat, že ji miluji a ona miluje mě. A možná tomu i na chvíli věřit.* nebo
Tohle přesně, tohle přesně plnilo hladové útroby trosečníka ztraceného v prostoru a čase. Tohle přesně bylo to, co jsem potřeboval. Ne sex, ne podobné povrchní záležitosti, kterých jsem měl až po krk. Tohle. Možnost milovat a být milován. Nebo se tomu alespoň přiblížit.
A pak, drahá Autorko, po tak krásných slovech a zatím nevyřčených citech, je tam tohle Přesto jsem šestým smyslem a zrakem, který viděl a sledoval, aniž bych to mohl kontrolovat, zvažoval své možnosti. Očima jsem přejížděl po restauraci a hledal nejvhodnější oběť To je jako ta ledová vana, co si v ní Nick tak „libuje“. Zatím se ovládá. ALe to slovo „zatím“ mluví za vše…

11)  Cathlin (10.04.2013 11:09)

Mato, to je opravdu krasne prirovnani. To s tou bombou a prestrihavanim dratku... Neobycejne presne. Uz vim, proc se ti Twilly oblibila. A tech otazek, nemene peknych.
A pan Werich ma jako obvykle taky pravdu. Susanna to docela splnuje.
Dekuju!

10)  Mata (09.04.2013 23:46)

Ano, jak prohlásil můj milovaný Pan Werich: "Jedna ženská vidí mnohdy dál, než šest chlapů s dalekohledem."
Susana je velmi citlivá, vnímavá. A chápu i to, co ji na Nickovi přitahuje, stejně jako děsí.
Nick mi připomíná časovanou bombu těsně před výbuchem. Jakej drátek kruci, modrej nebo červenej? Zatim správně, ale jakej to bude příště? Kam až sahá hranice jeho vůle? Bude ochoten se zase všeho vzdát? Dokáže ovládnout sebe? Ji? Kde je ta hranice, za kterou nemůže jít? (to jsou jen řečnické otázky, nevyžaduji odpovědi, to jen jak mi tu pobíhaly myšlenky )
Výborná kapitolka děkuji

9)  Cathlin (09.04.2013 20:42)

Christine,
díky, díky, díky.
Ano, Susanna je skoro jako zrcadlo Nickovy duše. Ale všechno taky třeba neodhadne... Ale pravdy se nebojí rozhodně. I přes to všechno pořád stojí docela pevně nohama na zemi. Není hloupá, nebo alespoň v to doufám.

A čekat na další kapitolu týden? Co se dá dělat! Uteče jako voda, uvidíš! Zatím je ještě není tak napínavé, jako teprve bude. Jinými slovy: co se týká toho čekání, bude hůř!

8)  Cathlin (09.04.2013 20:38)

Kati, ne ne, Nick nebyl vždycky takový. To s ním udělal až zemědým. Dokonce ani ne dým, ale až zemědým. Asi bych to měla někde v textu vysvětlit. Každopádně Nick byl dřív úplně normální kluk, než ho to potkalo. Dým ho naučil stranit se lidí, pokud možno. Ale nebyli mu nepříjemní nebo tak. Byla to spíš ohleduplnost ke svým blízkým, které raději opustil, atd. Až zemědým, který v něm potlačuje určité city, ho odstřihnul od žen. A i když to trvdil Susanně ve druhé kapitole, není to vyloženě tak, že by ženy nenáviděl. Jen si je dobře vědom, že pod zemědýmem je pro vztahy duševní impotent. Nepoužitelný.

Takže jo, jinak je romantik. Pokud není pod vlivem drogy...
Jsem nadšená, že pořád čteš.

7)  Christine (09.04.2013 20:24)

Úžasné!!! Zase a stále . Prekrásna kapitola. Susanna je ako Nickove zrkadlo duše. Milo si ma prekvapila tým všetkým. Zdá sa, že ona presne vie do čoho ide a nebojí sa vôbec pravdy. Páčilo sa mi ako bol z nej Nick vykoľajený. Niekedy nevedel, čo povedať. Je to iná situácia, keď ju nechce od seba odohnať. Už-už som sa bála, že sa stane niečo zlé na ceste domov, ale nieee!!! Ovládol sa, zvládol to a idú spolu na ples . Je nespravodlivé čakať na ďalšiu kapitolu tak dlho, týýýždeň .

6)  KatkaB (09.04.2013 20:22)

"Rozhodil jsem rukama v gestu, kterým jsem naznačil, že děkuji za ocenění a že mě podobné geniální nápady napadají v podstatě pořád" to je krásná věta

"Přál jsem si ji prostě cítit. A cítit to, co jsem při svém osamělém způsobu života cítit nemohl. Přál jsem si na okamžik předstírat, že ji miluji a ona miluje mě. A možná tomu i na chvíli věřit." Tohle říkal ten samý Nick, který lásku i ženy odmítá? Jen díky tomu, že bere nižší dávky zemědýmu? A to předtím, když vraždil lidi... to předtím k ženám měl vztah bližší? Myslela jsem, že je nenáviděl vždycky... tedy od té zkušenosti v jeskyni.

"Přemýšlel jsem o tom, jak si tě zítra zase ukrást..." Nick je romantik
Měl by se aspň trošku napít, maličko medicínky, jinak ten zítřejší ples špatně dopadne...

Moc pěkná kapitolka, Cathlin Jako bych na tom rande byla s nimi

5)  Cathlin (09.04.2013 20:18)

Ne, v tomhle případě ne. Ale jsou jisté věci, ke kterým je dovedu, ať už se v mezidobí stane, co chce. Některé věci si hodlám prosadit.

4)  Cathlin (09.04.2013 20:02)

Hani, já ho znám do jisté míry, řekněme. Ale hodně tomu nechám volný průběh. Zařídím jim jisté situace... a uvidíme. Za jisté mezníky opravdu nevidím.

3)  Cathlin (09.04.2013 18:39)

Marti, to je tedy extra dlouhý komentář zase!

Jsem ráda, že se ti to pro jednou zase tolik líbilo. )))))))) Nick se nám noří do citů na nebezpečné jízdě k opravdovosti. A trochu z toho mrazí v zádech. A zároveń si to neskutečně užívá a zároveň se děsí. Ví moc dobře, jak snadno by mohl ztratit řízení. Jo jo!

Je opravdu skvělé, že sis jeho pocity se Susannou tolik užila. I jeho stoupající chuť krást dým. Mno… zatím je to ale jen začátek. Takový stále ještě pomaličký rozjezd, kdy stoprocentní zážitky zůstávají stále skryty za oponou. Však asi víš a dobře tušíš.

Jo jo, tady bylo i jisté uvolnění a v podstatě to bylo pro oba více méně příjemné. Vždyť o to také jde. Kdyby nebylo té hrůzy, co se nad nimi vznáší, bylo by to v podstatě skoro idylické. Uvidíme, jak hra s ohněm skončí. nod nod Anebo co se jí započně. Možností je spousta, že ano.

2)  Cathlin (09.04.2013 18:36)

Hani, ne, nevím!!! Budeš se možná divit, ale jak já mám dopředu vědět, jestli to půjde nebo nepůjde? Pokud na něco takového vůbec dojde... Nechat se vést přirozenou cestou příběhu, pokud možno, je podle mého jedna z hodně důležitých věcí při psaní. Takže pokud bych chtěla zjistit, jestli by podobný vztah-nevztah měl šanci přežít aspoň pár dní, musela bych k tomu prostě vytvořit podmínky a ponořit se do toho - a pak by se vidělo. Nick a Susanna by prostě dostali svůj prostor. A ne, nechci v tomhle ohledu nic naznačovat, ale jejich cesta je prozatím zarostlá hodně hustým trním. Tak to vidím já. Navzdory jasným sympatiím a Nickově zoufalé potřebě milovat.
Proč si lidé myslí, že je večer/noc nebezpečnější? Tak to je myslím jasné. Rozhodně je to tou tmou. A také tím, že večer/v noci má člověk jiné nálady než ve dne. Noc svádí.
A v jejich případě? Šlo o to, že Nick nechtěl, aby to zbytečně zacházelo až za hranu snesitelnosti. Nechtěl s ní spát. Ona také ne. Důvodů je dost. Takže se raději rozloučili. Další důvod byl v tom, že Nick se míň a míň ovládal, co se týká svého pokušení dýmu.
Hani, díky za myšlenky!

1)  DarkMoon (09.04.2013 17:51)

No ty vadoo Tohle byla zase jednou dokonalá kapitola. I když která ne Ani už zase neumím vyjádřit pocity, které to ve mě zanechalo. Ale zkusím aspoň něco
„Nešlo ji nevnímat. Stejně jako nešlo nevnímat určité napětí, které mě nutilo dobře si prohlédnout každého zákazníka, který vstoupil do obchodu. Šedý oblak kolem nich jsem zatím viděl jen opravdu nezřetelně, nicméně už ráno jsem si uvědomil, že se působení zemědýmu znovu zmenšilo. Začínal jsem vidět.
Na začátku, jak se spolu bavili, to bylo tak vtípky a vůbec, takové odlehčené, normální, možná jen naoko když to ostatní nezmizelo, ale i tak to bylo krásné.
„Nemám ráda zimu.“
Musel jsem se zasmát ještě o něco víc. „Potom pravděpodobně Kanada pro tebe není to nejlepší místo k životu.“
„Rozhodil jsem rukama v gestu, kterým jsem naznačil, že děkuji za ocenění a že mě podobné geniální nápady napadají v podstatě pořád.“
Takový odlesk normálního života, který si on nemůže dovolit… Vypadá to skoro jako z jiného světa a přitom je to zároveň tak opravdové
„Na druhou stranu,“ pokračovala, „nemůžu nevidět ten zbytek. Proto pro mě bylo tak těžké uvěřit tomu, že tě zabíjení těší. Že se vyžíváš v nenávisti k lidem a k emocím, které jsou více než… dobré. Že jsi docela a naprosto ztratil veškerý cit. To není pravda. Podívej se na sebe, prostě to někdy zkus. Někde v těch očích, které většinou vypadají tvrdě, se ukáže průzor. Někdy to prostě neuhlídáš. A za tím průzorem je toho vidět víc než dost. Ze začátku jsem ti možná věřila, že jsi zlý. Ano, uvěřila jsem ti, na chvíli, přece jenom. Vyděsil jsi mě, ale postupem času jsem to musela zavrhnout. Dokážu uvěřit, že zabíjíš – nějak. Ale prostě si nedokážu představit, že bys z toho měl potěšení. A možná právě kvůli tomu se nebojím zase tolik.“
Ach jaj Tohle mě dostalo
„A cítit to, co jsem při svém osamělém způsobu života cítit nemohl. Přál jsem si na okamžik předstírat, že ji miluji a ona miluje mě. A možná tomu i na chvíli věřit.“ Předstírat? No hele, já nevím, Nicku, ale tohle mi jako předstírání moc nepřijde
„Věděl jsem příliš dobře, že máme jen pár krátkých hodin, víc ne. Věděl jsem dobře, že tenhle příběh brzo skončí.“ Přitom pořád tahle skutečnost tu křehkou krásu a „normálnost“ těch okamžiků narušuje…
„Tohle přesně, tohle přesně plnilo hladové útroby trosečníka ztraceného v prostoru a čase. Tohle přesně bylo to, co jsem potřeboval. Ne sex, ne podobné povrchní záležitosti, kterých jsem měl až po krk. Tohle. Možnost milovat a být milován. Nebo se tomu alespoň přiblížit.“
„Mohla za to ona. Stejně jako posledně. Donutila mě žít a vnímat. A tím pádem – vnímat i příběhy všude kolem mě.“ Hmm a sakra. Tak to to ještě o trochu více komplikuje. Ještě, že se aspoň udržel. I když ta touha a nutkání byly úžasně vyjádřené. A vážně by mohly směřovat i k ní… to není dobrý.
Téma plesu vypadá zajímavě. Jak to, že něco takového není tady někde v okolí? Ovšem pro Nicka to vážně není ani trochu dobré prostředí, v tomhle stavu…
Tak jsem zvědavá, jak to bude pokračovat