11)  Cathlin (27.03.2014 10:21)

Kati... to jsem opravdu ráda, že se ti příměry líbí. A ano, vím, co myslíš, když říkáš, že bez nich by to nebylo takové.
Stejně tak mě těší, že "jsi něco úplně viděla"... Vždycky mě potěší, když ten text vzbuzuje silné vizuální představy. To vždycky považuji za úspěch.
A ano - Nick čekal příliš dlouho, Susanna se mezitím vydala jiným směrem a tam chce i zůstat. Kromě toho - co by jí Nick vlastně mohl nabídnout, že? Když nad tím člověk chvíli přemýšlí, tak opravdu - má Nick vůbec nějaké možnosti??? (A tím se blížíme k základnímu morálnímu střetu, který Dým pěkně potrápil.)
Nicméně máš pravdu - museli si promluvit, muselo to ven. A Susanna byla Nicka ochotna alespoň vyslechnout a ví celou pravdu o tom, co se stalo na plese a jak funguje jeho droga.
Přesto to nestačilo - a jak ty říkáš - naprostá totální kapitulace (i když já bych namítla, že ta vypadá ještě trochu jinak... )

10)  KatkaB (27.03.2014 08:32)

„Postával jsem před dveřmi jejího obchodu a odvažoval se udělat poslední krok ke katovu špalku a ohnout hřbet.“ O co jiná je tahle věta z použitím toho katova špalku Bez něj by to nebylo tak působivé. Líbí se mi Tvoje příměry, Cathlin, zapadají sem, na své místo, bez nich by to nebylo takové
„Ticho se zakouslo do vzduchu mezi námi“. Konečně si promluvili. Tohle muselo ven. Když se vrátil do svého obchodu, úplně jsem ho viděla, jak stojí zády opřený o dveře, částečně s úlevou, ale především s pocitem křivdy nespravedlnosti a vzteku na toho nebo ty, kdo způsobili, že je v takové situaci, v jaké je… že prochází tím, čím prochází.
Všechno opadlo po vypití tří lahviček zemědýmu. Naprostá, totální kapitulace, je mu všechno jedno.
Tahle kapitola byla plná emocí, moc pěkně jsi vytihla, jak se Nick cítil při kontaktu se Susannou, sám v krámku, doma, otupělý drogou…
Děkuji

9)  Mata (17.10.2013 22:37)

Cath, jop je ale nechat tě bez nich nechci
Ano, a to mě na tom nejvíc děsí... co bude bez nich... uf, jen představa je děsivá...

8)  Cathlin (17.10.2013 20:14)

Máto, je to fuška psát komentáře, viď? Já vím. Ale o to jsem radši, že mě bez nich nenecháš! heart

Co se Nick snaží uvěznit? … To, po čem touží nejvíc. Schopnost cítit. A touhu po lásce, po lidskosti, která patří k tomu „cítít“. Právě to se v sobě snaží ze všech sil umlčet.

Ano, Susannino pochopení pro něj byla hrozná rána. Přesný opak toho, co chtěl. Jeho kříž je opravdu hodně tlustý a těžký.

A jestli je prokletý nebo vyvolený?????? Proboha, Máto, to je naprosto přesná a dokonalá otázka.

7)  Cathlin (17.10.2013 12:40)

Fanny...
Otřásla jsem se při téhle větě. Jako vždycky, když si uvědomím, co musel dělat.
No, uf… je to děsivé. Co musel dělat, k čemu ho to nutí… a před čím utíká. A člověk se pořád musí ptát, jestli se mu to utíkání může dařit do nekonečna....­.......... (velmi mnoho teček). Jsem ráda ale, že právě tohle máme tak nějak pořád na mysli. Že si uvědomujeme, že to nebezpečí tu je, pořád. Protože zemědým je vlastně hrozně slabá obrana.
Že si přeješ některé „nepěkné“ věci, u kterých máš pocit, že by sis je asi přát neměla, to je jasné… Na jeho (jejich) místě by sis je pochopitelně nepřála. Ale jako čtenáře tě zajímá především „příběh“… a právě kvůli němu si holt přejeme, aby pokračoval… a aby byl hodně šťavnatý. Jo, holt i za cenu mírných výčitek svědomí. Takže tohle je úplně v pořádku.

Setkání s tím mužem nevylučuji stejně jako ho nemohu potrvrdit. Tahle postava a její uplně konkrétní působení v povídce zatím pro mě zůstává otevřená. Nějak ho použiju, samozřejmě, není tam jen tak…, ale jestli se s Nickem přímo setká, nebo ne, to se prostě uvidí… Ale přímočarné to nebude rozhodně.

Šel tam pro sebetrýzeň, našel něco, podle mě, mnohem horšího. Není nad zlomenou naději. Krásně vystiženo..... krásně..... I když on tam šel i pro to zlomení naděje. Prostě se jí chtěl zbavit… A to se mu vlastně docela povedlo. Chtěl si ji dostat z hlavy.....

hm, trvalé podávání zemědýmu? Bez jediné chyby? Souhlasím. Dokonalý štít. Tak podobný ledu z Jizev. Jenže tohle by bylo ještě mnohem horší. U Cor byla jistota, že se led nikdy nerozpustí… No, ano. To je právě to. Zemědým závisí na vůli. Není to „okolnost“ jako třeba ten led...... A proto je to vězení vlastně hrozně chatrné a nejisté. A co to z něj udělá, případně, co bude, až se jednou stane, že na zemědým zkrátka už nebude mít sílu........... k tomu máme tenhle příběh.

6)  Cathlin (16.10.2013 15:15)

Marti......

"Ten někdo zabil v davu někoho, čí tvář nebyla přes dým ani vidět, bylo to snazší. A z nouze pak toho staršího pána… Nevypadá to, že by si to nějak užíval (já vím,jako by to šlo), taky se snaží držet zpátky. Tak proč nepřijde? Nick by se o zemědým podělil "

Ono to jde. Užívat si to. Právě proto to oba dělají. Útočí proto, že je to zkrátka slast, kterou nedokážou odmítnout. Jdou do toho, slepě, a zas a zas, jako ubohá pokusná laboratorní myška, která místo toho, aby jedla, stále jen spouští senzor vedoucí do jejího mozku, který způsobuje potěšení. Až nakonec umře. (Tohle je skutečný provedený pokus a jeho skutečný výsledek.) Užívají si to a to HODNĚ. A o to tu jde…
A zároveň to nenávidí, jasně. A snaží se proti tomu bojovat.

"On jí to řekl!! On to chce definitivně ukončit a on jí to řekl?! To mi nedává logiku, ale on jí to řekl!!!! Já jsem spokojená (Já vím, já vím, víc to bolí, ale neberte mi to)"

Ne, logiku to vážně nedává vůbec žádnou. Zkrátka zase prohrál sám se sebou. Tváří v tvář Susanně se zkrátka neuhlídá a váhy se vždycky překlopí na druhou stranu......... Vždycky začne doufat, že by mohl něco změnit.

"Tak tohle jsi chtěl? Říct jí to a vědět, že tě odmítne i tak? No, nevím, jestli to je nejlepší řešení…"

Ne, tohle v tu chvíli tak úplně nechtěl. Chtěl i nechtěl......... Každopádně ho odmítla i přesto, že jí to řekl. Takže jeho jistota ohledně toho, jak se k němu staví, je o to větší. Získal vlastně víc, než chtěl. Tím, že se nedokázal uhlídat.

"Přestala ho nenávidět, to je první krok! (významná pauza, když si uvědomím, že čtu příběh od Cath, takže tenhle fakt jaksi k okamžitému happy endu nepovede)"

Ne, vážně si neumím představit, co za paskvil HE by z toho vyšel…

5)  Cathlin (15.10.2013 20:19)

Bosi - těším se a jsem zvědavá. Už abys zvítězila....

- - -

Hani…

Jak pevné jsou ty dveře, když je nemá jak zamknout? Jen tak pevné, jako jeho vůle. Na jeho místě bych byla vyděšená k smrti. Ale jeden způsob jak se zamknout přece jen má. Zemědým. Může ho hodně posílit. Hodně, opravdu hodně. I když tady je všechno strašně relativní.

Jenže Nick je naprostý blázen. Jen stěží se mu ještě daří držet si všech pět pohromadě. A má můj obdiv. Já bych se rozsypala už dávno, za takovýchhle nelidských podmínek, kdy se nemůžeš spolehnout ani na svou citovou stabilitu a vlastně neznáš sama sebe. Nevíš o sobě nic, protože se měníš každým dnem. Je to schizofrenie na entou.

Ano, i proto ho vlastně překvapilo, když od Susanny dostal co chtěl. Její odmítnutí. Protože on vlastně neví, co chce. Jde sám proti sobě a je jako smítko prachu ve větru. Snaží se se něčeho zachytit, ale další poryv ho zase sebere a odnese…

4)  Mata (15.10.2013 19:15)

Zavřel bestii do klece, ale v rukou jí zůstal klíč… Co vlastně uvěznil? Co se snaží zničit? Zdravý rozum, nebo šílenství?
A soucit často bolí víc, než zloba, než nenávist. Ne, nedostal co chtěl, nedostal co potřeboval. Místo rány pěstí dostal soucitný dotek… ne to není dobré, to rozhodně není dobré. Nelíbí se mi to ani trochu.
Znovu znaky, znovu symboly a znovu nic neříkají, mlčí… Znovu cesty do nikam, slepé uličky, zklamání. Ale kde hledat? Zapeklitý propletenec, jen co je pravda. Je Nick prokletý, nebo vyvolený?
Díky

3)  Fanny (15.10.2013 17:17)

Všechno se změnilo až v té odporné jeskyni. Už to nebyla jeskyně, ale obrovská zubatá temná jáma.
Přesně to, co lidská mysl dělá. Mění dávné vzpomínky. Dovedu a možná nedovedu si představit, jak moc ten obraz jeskyně ve svojí hlavě změnil. Podle pocitu.
Ale občas to zkrátka jinak nejde – přesně jsem věděl, jaká situace to byla.
Otřásla jsem se při téhle větě. Jako vždycky, když si uvědomím, co musel dělat.
Předání balíčku. Sobecky jsem si přála, aby to přebral, ať už to bude mít jakékoliv následky.
Ale když jsem jí to všechno řekl, došlo mi, že nejsme o nic chytřejší.
Ani já. Všechno mě to sice překvapilo, šokovalo, ale stejně nic nevím, stejně jako Nick. Černí i bílí a kříž. Snad to aspoň časem pomůže doplnit skládačku záhad. Naznačila jsi, že není pravděpodobné, že se s ním Nick vůbec setká a tím mi značně bereš vítr z plachet. Jejich setkání by mohlo pomoct v tolika ohledech! Tohle bude mnohem klikatější cesta, že?
A v jejích očích byl zcela jasný zájem o to, co říkám.
Mohla mě vyhodit, ale neudělala to…
„Ach, Nicku…“ zavrtěla hlavou. Ale nevěděla, co dál říct.
Ani já bych nevěděla. Chodil kolem toho jako kolem horké kaše. Nejdřív kolem pravdy, pak kolem ní a teď to na ni vysypal docela najednou.
Tohle měla být ta facka, pro kterou jsem si přišel?! Země pod mýma nohama byla nebezpečně vratká. Zvoral jsem to. Nic z toho jsem jí neměl říkat. Co to do mě vjelo?! Nikdy jsem jí to přece nechtěl říct!
Nechtěl? Možná nechtěl, ale konečně musel. Opět jsem ráda, ačkoliv bych asi neměla.
Tenkrát bych to věděla ráda, ale dnes? Bylo by lepší o tom už nemluvit. Kdybych mohla udělat něco proto, abych ti pomohla, udělala bych to.
Obávám se, že tohle je facka ještě silnější, než jakou původně čekal. Šel tam pro sebetrýzeň, našel něco, podle mě, mnohem horšího. Není nad zlomenou naději.
Tak tentokrát se toho nestalo málo. Naopak spíš strašně moc. Návštěva domu. Přiznání Susan. A přesto je na tom Nick čím dál tím hůř. Co se stane?
Cath,
Ehm, trvalé podávání zemědýmu? Bez jediné chyby? Souhlasím. Dokonalý štít. Tak podobný ledu z Jizev. Jenže tohle by bylo ještě mnohem horší. U Cor byla jistota, že se led nikdy nerozpustí, ale kdyby Nick začal po takové době opět něco cítit… Nedovedu si představit, jestli by s pocitem viny z jeho činů byl schopný žít víc než několik dnů. Jsem si jistá jen tím, že bych toho nechtěla být svědkem. Už ta představa mě děsí.

2)  DarkMoon (15.10.2013 16:30)

"Bylo tu víc, než jsem já sám věděl. A byl to paradox. Vězel jsem v tom až po uši, přesto jsem nevěděl nic." No právě…
"Měl jsem přímo před sebou bezpečný úkryt. Řešení, které bylo až průhledně jasné. Ušklíbl jsem se.Jo.Jen mít dostatek vůle se do něj zavřít.O to šlo především." A jestli dobře chápu, na konci kapitoly to udělá. Proto se potřeboval odstřihnout od Susan, aby ho od toho nic nedrželo…
Ten někdo zabil v davu někoho, čí tvář nebyla přes dým ani vidět, bylo to snazší. A z nouze pak toho staršího pána… Nevypadá to, že by si to nějak užíval (já vím,jako by to šlo), taky se snaží držet zpátky. Tak proč nepřijde? Nick by se o zemědým podělil
„Proč se toho symbolu tak bojí? Proč ho odmítá?" Taky by mě zajímalo..
"„Říkal jsi, že mi neublížíš.“ Ano, tohle byla jasná výčitka. A zcela oprávněná." Au…
"„Nevěděl jsem, že to může dojít tak daleko. Nevěděl jsem, že… že…“ hledal jsem odvahu to říct. „že bych někdy mohl být až taková bestie.“" Tohle si přiznat a říct jí stálo odvahu.
"Její oči se viditelně rozšířily a její pohled se do mě propaloval. Ale nic nemohlo být příjemnější než hořet."
„Abych tě mohl cítit. Abych tě mohl milovat. Vnímat, jak se mě dotýkáš…“ A tady moje reakce v přímém přenosu: On jí to řekl!! On to chce definitivně ukončit a on jí to řekl?! To mi nedává logiku, ale on jí to řekl!!!! Já jsem spokojená (Já vím, já vím, víc to bolí, ale neberte mi to)
"Tohle měla být ta facka, pro kterou jsem si přišel?! Země pod mýma nohama byla nebezpečně vratká. Zvoral jsem to. Nic z toho jsem jí neměl říkat. Co to do mě vjelo?! Nikdy jsem jí to přece nechtěl říct!" Jo, taky nevím, co jsi od toho čekal, Nicku…
""Tenkrát bych to věděla ráda, ale dnes? Bylo by lepší o tom už nemluvit. Kdybych mohla udělat něco proto, abych ti pomohla, udělala bych to. Ale obávám se, že nic takového není. Nezbylo nic…"
Slétl jsem pohledem k zemi a kousl se do tváře.
Ano, tak konečně. Porážka. Výborná, prvotřídní." Tak tohle jsi chtěl? Říct jí to a vědět, že tě odmítne i tak? No, nevím, jestli to je nejlepší řešení…
"„Potřeboval jsem, abys to věděla.“ Nervózně, nejistě přešlápla a chvíli to trvalo, než to řekla. „Asi jsem to potřebovala vědět.“" Ale yes! Tohle prostě nikoho nenechá v klidu Přestala ho nenávidět, to je první krok! (významná pauza, když si uvědomím, že čtu příběh od Cath, takže tenhle fakt jaksi k okamžitému happy endu nepovede)
"Její dotyk na mém předloktí stále ještě nesnesitelně pálil"...
uf, nádhera

1)  Bosorka (15.10.2013 15:00)

Poslední kapka…
Více večer, pokud zvítězím nad domácností a ne ona nade mnou.