Bláznů blázen

Jsem plný lásky, pochopení, štěstí,

slzy smutku z radostné noviny.

Pro mě tvá slova jsou ránou pěstí.

Konec příběhu, už nejme my!

Stála jsi na balkóně a mávala ručkou.

Smutně ses smála a u toho plakala,

loučení stalo se pro mě trýzní.

Že brečíš štěstím, tos vědět mi nedala.

Ruku na břiše opatrně položenou,

v očích něžný láskyplný cit.

Až tehdy ses stala opravdovou ženou

a já tě najednou nemohl mít.

Dalas mi naději, víru v lásku.

Potom si vše smetla jediným dopisem.

Vše si přetrhla jak filmovou pásku.

Neměl jsem důvod vrátit se sem.

Asi jsem masochista a bláznů blázen,

snad musím si dokázat, že cit byl nic.

Teď přijde mi, že ztratil jsem rázem,

poslední naději, už nemám víc.

Já slepě věřil každému slovu,

co splynulo z něžných retů tvých.

A vím, že bych jim věřil znovu.

Jsem součástí lodí v bouřích ztracených.

Když dala si přednost mamonu před citem,

řek jsem si, možná je to lepší

a odcházel jsem s divným pocitem.

Snad život dítěte tak bude lehčí.

Dal bych vám všechno a na vrch ještě vroucnost.

My zvládli bychom to, a ty to víš.

Prachy však pro tebe byly celá budoucnost

a našla sis v klícce zlaté skrýš.

Mám jenom otázku, jsi teď šťastná?

A bude veselé i naše dítě?

Necítíš se najednou tak nějak prázdná?

Protože já jsem v skrytu duše prázdný bez tebe.