André procházel Bezejmennou ulicí vždy mezi prvními. Sbíral různé předměty, které vyměňoval se stejně chudými lidmi, jako byl on sám. Doufal, že v popelnici najde i nějaké zbytky jídla. Málem mu ukápla slina, při pomyšlení na kousek salámu. Zastavil vozík pár metrů před krámkem s potravinami, a šel ke kontejneru. Paní Zdena tam vždy vyhazovala prošlé zboží. Měl takový hlad, že si ani nevšiml zvláštního zápachu, který se linul z popelnice. Když ale nakoukl dovnitř, strnul. Uvnitř ležela ta hezká prostitutka, která se tak podobala jeho Helence. Měla rozervané šaty a byla celá od krve. V drobných prstech svírala bílý papírek. Krví na něm bylo napsáno: „Jdu si pro tebe“.