2)  Fanny (05.05.2013 23:57)

Ochraňoval a tvořil pořádek v těch cizích, jen aby po zhasnutí reflektorů zjistil, že sám je v háji.
To je docela časté, že? Pro jiné je většina lidí schopna udělat víc, než pro sebe. U někoho jsou to děti, u někoho úplně cizí lidi. A pokud utíkáme před vlastním životem? Pak je tak jednoduché utéct k práci, či pomáhání ostatním. Ale kvůli čemu přesně zdrhá Peterka před vlastním životem?
Jakub by na svůj neexistující policejní čich přísahal, že se něco děje.
Má to v krvi, viď? Protože jeho existující policejní čich funguje evidentně dost dobře. Tajemství rodičů bývají dosti zvláštní. Tajemství Šárky – a nejen její – bohužel není jenom zvláštní. Je mnohem víc děsivý. Nebezpečný. A rozhodně ne obvyklý. Jakub pravděpodobně nemá o ničem z toho tušení asi stejně jako my.
Bílá obálka šířící strach. Taky bych se bála. Jinak – taky se bojím a to sedím na svém bezpečném místečku za počítačem. Člověk by neřekl, co zmůže taková neškodná obyčejná věc. Nahnat strach prezidentovi policie. Prezidentovi s nečistým životem, což je sice trochu děsivé, ale možná to o to víc odráží jeho skvělé schopnosti. Zkrátka s mírou nic neškodí. Ani ta malá dávka špinavého života.
Mirek, Miriam, Boris, Jaroslav, Aleš, Šárka a šest dopisů. Počítám správně? 18 let stará událost. Noční běs. A nyní znovu i denní.
Takže když tu tak sedíme a kolektivně si nevěříme, tak vám říkám, že jako matka Jakuba a vdova po Milošovi nechci, aby se do toho rylo.
Některé věci jsou strašidelné, ale když se takhle vyřknou nahlas, můžou se stát podstatně snesitelnějšími, nebo se o to víc zalknete děsem jako teď já. Tady nepřituhuje, tady mrzne, jak praští. Ani nemám chuť ironicky podotknout, že atmosféra děje se nese v duchu počasí venku. Protože tady nejsem sarkasmu schopna ani já. Zkrátka mi definitivně zmizel úsměv ze rtů. Nedůvěra je strašná. Podezřívavost nesnesitelná. A tahle situace má našlápnuto na všechno možné.
Na to až moc dobře věděli, čeho jsou schopni.
Můžu propadat hysterii? Jestli tohle dokážou přežít bez úhony na psychice, pak všem hold. Jak tam sedí… Jeden z nich a úplně kdokoli. Proč? Kdo? Nevím, která z těchto otázek pálí víc.
Iv, sedím jako opařená. Tohle jsem nečekala. Čím dál víc vidím, jak skvěle píšeš a to jak měníš kompletně celý ráz povídky. Neuvěřitelné. Vážně jsem si na začátku nedokázala představit, jak by se to mohlo změnit v něco děsivého. Tajemného a nebezpečného. Šestá kapitola a já se klepu jako osika. Iv, poklona. Hluboká.

1)  Fanny (05.05.2013 21:36)

Hodím ti ten koment sem, jo? Ještě dnes. Čestný skautský. (i k té další )