7. kapitola

Ležet v posteli vedle Emmy jsem vydržela ještě deset minut po tom, co vytuhla. Nechtěla jsem riskovat, že ji svým vstáváním vzbudím a budu ji muset další půlhodinu uspávat, takže jsem se začala zvedat až ve chvíli, kdy jsem si byla jistá, že spí jak zabitá.

Po večeři jsem ji okamžitě naložila do vany a smyla z ní všechna ta vajíčka. Veškeré hadry, které jsem z ní sundala, letěly do pračky. Pokud to takhle půjde dál, tak za pár dní nebude mít v čem chodit, protože tady rozhodně nemáme takovou zásobu oblečení jako doma.

Po vykoupání jsem ji chtěla hned zavrtat do postele, abych si mohla s ostatními promluvit co nejdřív, ale moje zlatá dceruška nechtěla spolupracovat. Ze všech těch nových lidí byla tak rozskotačená, že s nimi chtěla strávit, co nejvíc času to jde, takže lítala v pyžamu po celém obýváku a vyptávala se je na všechny možné blbosti, které ji napadly. Například, kdo je jejich největší oblíbenec z Mickeyho klubíku.

Nikdo z nich ten kreslený seriál pro děti zaručeně neznal, ale nebyli by to detektivové, kdyby si z toho názvu nevydedukovali, že tam vystupuje Mickey Mouse, kterého tím pádem naprosto sborově vyslovili. Emmě nepřišlo divné, že všichni milují tu samou postavičku, ale vypadala zklamaně, že nikdo nemá rád Mickeyho kamarádku Minnie.

Když se mi ji konečně podařilo nahnat do postele, bylo už devět hodin, což jsem původně ostatním dala jako čas, kdy si promluvíme. Ale nebyla by to Emma, kdyby mi s tím alespoň trošku pomohla. V posteli navíc ještě zjistila, že u sebe nemá svého bílého králíčka na spaní, takže jsem prolezla celý pokoj, abych ho našla, ale marně.

Musela jsem tedy poslat echo do obýváku s tím, že nevím, kam jsem ho odložila, když jsme sem dorazily. Nakonec ho našel Emmett na pohovce v přízemí, kde jsem předtím seděla s mámou, takže nám ho donesl do ložnice a vysloužil si tím od Emmy plusové body.

Když už jsme tedy konečně měly králíčka, Emma si chtěla povídat o tom, jak naše dovolená bude vypadat a jak se jí její noví kamarádi líbí. Čekala jsem, až se vykecá, a doufala, že si nevzpomene na pohádku, protože se občas stává, že na ni zapomene, ale dneska se tak samozřejmě nestalo, takže jsem musela otevřít Mickeyho klubík a číst.

Jindy ta potvůrka usne po čtyřech stránkách, ale dneska jak na mrchu zavřela oči až po celé jedné kapitole. A protože mi celý dnešek dělala karma nebo něco podobného naschvály, radši jsem si vedle ní ještě poležela, aby se neprobudila po prvním zašustění.

„Omlouvám se,“ dostala jsem ze sebe unaveně, když jsem se konečně vrátila do obýváku. „Dneska za boha nemohla usnout. Už jsem si myslela, že tam uchrápnu dřív než ona.“

„To je v pořádku, Alli,“ snažila se mě uklidnit Regina. „Máš malou holčičku. Takhle to s dětmi holt chodí, všichni to víme.“

Dosedla jsem na gauč vedle Bena a povzdechla si. „Tak pojďme na to.“

„Dobře,“ přitakal Duncan a podíval se na mě. „Tvoje matka nás tu dost dusila všemi možnými rozkazy a zákazy, až se mi z toho dělalo blbě. Dokonce na mě málem skočila s úmyslem mě zaškrtit, když jsem jí oponoval, takže doufám, že se domluvíme na něčem mnohem svobodnějším.“

Zvedla jsem oči v sloup. „Nebudu se mámy zastávat, protože vím, že umí být docela drsná, ale jsem si jistá, že jenom její chyba to nebyla, protože ty taky dovedeš být pěkná osina v zadku.“

Nadechl se k tomu, aby mi něco odsekl, ale Amber věděla, že pokud nás v tom nechá pokračovat, budeme tu sedět celou noc, protože se ani jeden z nás nevzdá, takže nás zastavila hned v počátku. „Duncane, přestaň. Chováš se jako dítě.“

„A přesto mi to pálí víc než tobě.“

„Tak dost!“ sykla Regina, když si všimla, jak se Amber tváří, protože kdyby Duncan postupoval dál stejným tempem, za chvíli by do té hádky zatáhl úplně všechny. „Nemyslím si, že by to paní Fletcherová nějak přeháněla. Dovolila nám přeci chodit ven, ne? Takže se zkrátka dohodneme, že pokud budeme chtít opustit dům, musíme to ostatním oznámit a taky někoho vzít s sebou.“

„Vážně? Ale no ták!“ odfrkl si. „Nepotřebuju, aby mi někdo dělal chůvu! Zvládnu se o sebe postarat sám!“

„Bez debat,“ nedala se a rozhlédla se po nás. „Asi bude nejlepší, když se budeme držet ve dvojicích. Emmett s Amber, Allison s Benem a já s Duncanem. Vyhovuje?“

„Jasně,“ odsouhlasil jí to Ben a mrkl na Dannyho. Ten byl celou zticha a seděl na křesle trochu dál od nás. Nikdy se do našich debat moc nezapojoval, protože byl odjakživa dost nespolečenský a jeho nejlepším přítelem je elektronika. V podstatě s námi vždycky mluvil jen tehdy, pokud nám potřeboval říct něco k případu, jinak komunikoval pouze se svým počítačem. „Ty se můžeš připojit ke komukoliv z nás, když budeš chtít jít ven.“

„Myslím, že nikam chodit nebudu,“ odpověděl mu.

„Danny, chápu, že jsi z téhle situace nervózní,“ začala Amber opatrně. „To jsme my všichni. Ale nemůžeš se tu kvůli Babcockovi zabarikádovat do konce života.“

„Vám se to řekne, vy umíte střílet.“

„My se o tebe postaráme,“ snažila jsem se ho přesvědčit, protože mi ta představa, že ho tady budeme nechávat, připadala nemístná, ale Danny se jenom ušklíbl a chystal se mi něčím odfrknout.

„Klid, Danny,“ vyhrkla Regina. „Pokud nechceš chodit ven, tak nemusíš. Nikdo tě nutit nebude. Ale kdyby sis to přeci jenom rozmyslel, dej vědět a někdo z nás s tebou půjde.“

Danny přikývl a zůstal mlčet. Střetla jsem se s Ambeřiným pohledem a hned mi bylo jasné, že obě myslíme na to samé. Tenhle chlap byl vždycky odtažitý a držel se stranou, ale za těch pár let, co jsme se neviděli, se to s ním ještě zhoršilo. Snad ho dáme nějak dohromady, jinak to naše soužití bude dost naprd.

„Takže,“ řekla Regina, aby odvedla pozornost, „jak to provedeme s nočními hlídkami? Budou nějaké?“

„Já jsem pro,“ odpověděl jí Emmett. „Když jde o Babcocka, tak opatrnosti není nikdy dost.“

Duncan něco zamručel, ale hned potom zůstal překvapivě mlčet. Možná se mu nelíbí, že teď nebude mít takovou svobodu jako jindy, ale i přes to jeho bručení chápe závažnost situace. Babcock je zkrátka schopný všeho, takže se na něj potřebujeme co nejlépe připravit a mít věci pod kontrolou.

Regina se po nás rozhlédla, a když nikdo neprotestoval, brala to jako uzavřenou věc. „Výborně. Já se cítím docela v pohodě, takže si klidně vezmu dnešní noc. Zítra vyřešíme, kdo bude strážit jako další.“

„Dobře. Ještě něco?“ zeptal se Ben.

„Zbytek budeme řešit za pochodu,“ odpověděla mu s mávnutím ruky a předklonila se. „Teď chci slyšet všechno, co jste ty poslední tři roky dělali. Kam jste se poděli?“

„No to by mě taky zajímalo,“ přitakal Duncan. „Já se vídám jenom s Emmettem, jinak o vás ostatních nic nevím.“

„Vy se vídáte?“ vyhrkla překvapená Amber. „Jak to, že jsi s mým parťákem v kontaktu a já ne?“

Emmett se zasmál. „Až budeš potřebovat opravit auto, tak se taky uvidíme, pokud si ho necháš opravit u mě. Budeš muset ale zajet až do Houstonu, přestěhoval jsem se tam kvůli rodičům.“

„Cože?“

„No jo. Když nám zrušili tým, tak jsem do toho nechtěl jít znovu, takže jsem se odznaku úplně vzdal a otevřel si vlastní autoopravnu. Vždycky to byla moje volba číslo dvě pro případ, že by mi policejní kariéra nevyšla.“

„Ty jsi automechanik?“ ujišťovala jsem se, jestli jsem tomu správně rozuměla.

„Jo, je,“ odpověděl za něj Duncan. „Taky jsem byl pořádně překvapenej, když jsem si prostě jen tak zajel s autem do opravny a on tam stál v monterkách, špinavej od oleje a s nářadím v ruce.“

„Páni,“ vydechla Amber. „Tak to jsem opravdu nečekala! A ty děláš co, Duncane, že jsi na něj natrefil v Houstonu?“

„Já dělám pro bezpečností agenturu.“

„Co tam?“ nechápal Ben a naklonil se nad stůl, aby si vzal skleničku.

„Jezdím s parťákem v dodávce a převážím důležité balíky, které na cestě potřebují ozbrojený dozor.“

Překvapeně jsem zamrkala. „To jsme tu nikdo nezůstali u své profese? Je někdo z vás vůbec ještě policajt?“

„Já,“ odpověděla mi Regina. „Dělám u FBI tady v LA. Nikam jsem se nepřesunula.“

„Já jsem ve Washingtonu,“ přidala se k ní Amber.

„Ve Washingtonu?“ vyjekl Emmett. „Jak ses tam, sakra, dostala? Není lehký v týhle profesi získat práci právě tam. Jsou tam ti nejlepší.“

Amber se usmála a působila, že je na sebe řádně pyšná. „Tak jsem asi jedna z těch nejlepších.“

„Co tam děláš?“ zajímala jsem se. Místo ve Washingtonu je pro policistu splněný sen.

„Všichni jste sice z branže, ale to vám nemůžu říct.“

„Cože?“ šeptl Ben a poposedl si. „To děláš pro prezidenta, že je to tak tajný, nebo co?“

Amber se nadechla, aby odpověděla, ale nakonec jen naprázdno klapla pusou a začala uvažovat nad tím, co všechno si může dovolit nám říct.

„To si nedělej prdel!“ výsknul Emmett nadšeně. „Ty se znáš s prezidentem?“

„Neznám,“ odpověděla mu se smíchem. „Ale pokud budu pořádně makat a bude se mi dařit, tak ho v budoucnu možná potkám.“

„Kriste pane, co přesně tam děláš?!“ zakňučel Emmett zoufale. Je tak nesmírně zvědavý, že se dá odepíráním informací i mučit. Jsem si jistá, že až jednou umře, tak to nebude přirozeně. V jeho spise bude příčina smrti vysvětlená zástavou srdce z důvodu nezískání nějaké pikantní odpovědi.

„Nemůžu ti to říct!“ stála si za svým a usmívala se od ucha k uchu. Mučit svého parťáka si rozhodně užívá.

Regina se pobaveně uchechtla, ale vždycky z naší party byla ta nejrozumnější, takže je v téhle debatě nenechala pokračovat, protože jinak by z toho Emmett opravdu dostal infarkt. „Co ty, Bene? Kde je tobě konec?“

„Na Floridě. Konkrétně Miami.“

„Ou, vážně?!“ výskla jsem. „Vždycky jsi byl šťastlivec!“

„Ani ne,“ zavrtěl hlavou. „Práce je to pořád stejně skvělá, protože i tam dělám v rozvědce a Miami je vážně úžasný město, ale prostě to není ono. Vy jste byli mnohem lepší tým než ten, který tam mám teď. A taky mým parťákem není super sexy zrzka, ale šedesátiletý protiva před důchodem.“

Zasmála jsem se a musela ho okamžitě obejmout. „Ty vždycky víš, jak mi zlepšit náladu.“ Když jsem se od něj odtahovala, tak jsem zavadila pohledem o Reginu a zjistila, že nás zkoumavě pozoruje. „Co je?“ nechápala jsem.

„Nic,“ zalhala a rychle pokračovala, aby od sebe odvedla pozornost. „A co je s tebou, Allison? Všechny nás zajímá tvůj příběh. Vždyť máš dceru, sakra!“

Povzdechla jsem si a hned potom i naprosto dětinsky zakňučela. Věděla jsem, že to budou chtít řešit, ale tak trochu jsem doufala, že se mi tomu bude ještě chvíli dařit vyhýbat. „Já si užívala volno, když náš tým zrušili. Tak trochu jsem doufala, že si to třeba ti blbci nahoře rozmyslí a znovu nás obnoví, takže jsem žádnou novou práci nehledala. Jenže po pěti měsících jsem přišla na to, že jsem těhotná, tak jsem se nemohla jen válet doma. Přestěhovala jsem se do Chicaga a začala dělat v policejním archivu. Potřebovala jsem nějaké zaměstnání, při kterém mi nepůjde o život, takže…“

Amber pokývala hlavou a bylo na ní vidět, že se chce na něco zeptat, ale byla natolik taktní, že zůstala mlčet. Dokonce i Emmett, který si kvůli odpovědi málem i uvařil mozek, byl zticha. Jediný, kdo si s tím hlavu nelámal, byl Duncan. „Kdo je táta Emmy?“

Ben se na něj ošklivě podíval a Regina ho praštila do ramene. „Co je? Všechny vás to přeci zajímá. Měli byste být rádi, že je tu někdo, kdo má koule na to, aby se zeptal, protože kdybych to nechal na vás, tak se k odpovědi nedobereme.“

„Duncane!“ zavrčel na něj Ben.

„To je v pohodě,“ zastavila jsem je. Nejprve jsem si myslela, že o tom všichni mlčí jen kvůli ohleduplnosti, ale Ben se mě snažil před tímhle rozhovorem ochránit mnohem usilovněji, takže měli v hlavě určitě mnohem černější scénář. „Emmin táta není mrtvej.“

„Není?“ vypískl Emmett šokovaně. „Byli jsme si jistí, že je, protože za něj nejsi vdaná a ty ani Emma jste o něm ještě neřekly ani slovo, takže jsme si uvědomili, že s vámi ani nežije. Takže jsme tak nějak došli k výsledku, že je po smrti.“

„Já vím,“ přitakala jsem. „Ale po smrti není. Ne že by si to snad nezasloužil.“

„Aha,“ pronesla Amber. „Takže totální šmejd?“

„Totální šmejd,“ potvrdila jsem jí.

„Tuhle možnost jsme nezvážili, protože ty by sis přeci s žádným parchantem nic nezačala, ne?“

„To jsem si taky myslela. Ale očividně nejsem tak dobrej detektiv, jak jsem se domnívala. Pamatujete si, jak jsem vám ty poslední dva měsíce, co jsme spolu ještě dělali, vyprávěla, že jsem potkala jednoho doktora?“

„To byl ten doktor?“ vychrlil Emmett otázku a kulil na mě oči. „Podle toho, jak jsi o něm mluvila, tak jsem si myslel, že je to ten nejlepší chlap na světě.“

„Já taky, ale spletla jsem se. Ten můj doktor je totiž už dvanáct let ženatý a má s manželkou dvě děti. Výlety do Philadelphie, kam prý neustále lítal kvůli pracovním cestám, se ukázaly jako návraty za jeho rodinou. Ve skutečnosti jezdil na pracovní cesty sem do Los Angeles a každý večer ulehal do postele vedle své tajné milenky.“

„Panebože,“ vydechla Amber. „Kdy jsi na to přišla?“

„Po půl roce, co jsme spolu byli,“ řekla jsem popravdě. „Okamžitě jsem ho vykopla a dva týdny na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Mohla jsem mu to pořádně zavařit a chtít po něm tučný alimenty, ale nechtěla jsem, aby s ním mělo moje dítě cokoliv společného, takže jsem se odstěhovala do Chicaga a o Emmě mu neřekla ani slovo.“

„On to neví?“

„Ne, neví a ani nikdy vědět nebude,“ odsouhlasila jsem jí to.

„Allison, to je mi tak líto,“ přidal se Ben a chytil mě za ruku.

Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. „Už je to víc jak tři roky. Dávno jsem se s tím smířila a jsem ráda, že to tak dopadlo. Kdybych toho křiváka nikdy nepoznala, tak nemám Emmu.“

„Všechno zlé je pro něco dobré, co?“ přišla Regina s jedním ze svých mouder.

„Přesně tak,“ potvrdila jsem jí a podívala se na Dannyho. Ten jediný nám ještě neřekl o svém novém životě. „A co ty, Danny? Získala tě nějaká tajná policejní organizace? S počítačem jsi vždycky uměl zázraky.“

„Ne,“ odpověděl mi. „Když nás rozpustili, tak jsem se rozhodl, že budu dělat něco úplně jinýho, takže jsem začala pracovat pro jednu stavební firmu v Londýně. Starám se o jejich webové stránky a řeším všechny tyhle technické věci.“

Když nám Babcock zabil našeho šéfa, tak to pro Dannyho bylo dost těžké. Dokonce i víc než pro nás. Danny nám nikdy neřekl žádné podrobnosti, ale slyšela jsem, že měl hodně drsné dětství s rodiči alkoholiky, a když mu bylo dvacet dva, tak byl zatčen za to, že se naboural do internetového bankovnictví nějaké místní banky. Walker byl právě tím policistou, který měl jeho případ na starost. Prý v něm viděl obrovský talent, takže ho přemluvil k tomu, aby s tím něco udělal. To on ho přivedl na správnou cestu, a pak i do naší rozvědky. Byl pro Dannyho něco jako druhý otec.

Právě proto mě nepřekvapilo, že se po jeho smrti Danny rozhodl od policie odejít, ale netušila jsem, že se zahrabe v Anglii u hloupé stavební firmy. Myslela jsem, že skončí u nějaké agentury, která má s počítači aspoň něco málo do činění. Rozhodně má na víc, než na opečovávání webových stránek.

„Aha,“ řekla jsem, protože jsem nevěděla, co jiného bych mu na to měla povědět.

„A taky jsem se oženil.“

„Cože?!“ zaječeli jsme snad všichni najednou.

Danny překvapeně zamrkal a rozhlédl se po nás. „No jo, oženil jsem se. Před třemi měsíci. Moje žena se jmenuje Colleen a pracuje v té samé firmě jako já. Je sekretářkou ředitele.“

„No ty vole,“ dostal ze sebe Ben a zdálo se, že se z toho snad nikdy nevzpamatuje. To by se ale dalo říct o nás všech, protože jsme všichni do jednoho vypadali úplně stejně vyjeveně. Svatbu a děti jsme si nedovedli představit u nikoho z nás, ale jestli existuje někdo, ke komu to jde ještě míň, tak je to právě Danny. Je tak nesmělý, hysterický a nespolečenský, že jsme si o něm i mysleli, že je panic.

Duncan na něj zmateně zíral, ale nakonec zatřepal hlavou, aby se vzpamatoval a postavil se. „No… Myslím, že se všichni shodneme na tom, že je u nás spousta novinek, ale Danny rozhodně zvítězil. Teď už prosím všichni mlčte, protože víc takových bomb nezvládnu.“

Amber, Emmett i Ben se zasmáli, Danny vypadal, že neví, která bije, a já se stále ještě cítila naprosto dezorientovaně. Chováním se nezměnili vůbec, ale jinak se za ty tři roky událo opravdu hodně změn.

„Kam jdeš?“ houkla na Duncana Regina, když si všimla, že nás opouští.

„Umýt to nádobí.“

„Tys to ještě neudělal?“ uvědomila jsem si. Po obědě jsem byla myšlenkami místy jinde, že jsem na nějaké Duncanovo mytí nádobí úplně zapomněla. Kdyby se takhle blbě nepřipomněl, tak si po tom ani nevzdechnu a on to vůbec dělat nemusel. Zlobit se ale rozhodně nebudu. Vidět Duncana, jak se prdí se špinavým nádobím, bude sranda.

„Ne, čekal jsem, až se tady takhle všichni sejdeme, abyste mé umění viděli na vlastní oči,“ odpověděl škodolibým tónem. Popadl ze dřezu první talíř, a pak s ním přešel na druhou stranu kuchyně. Všichni jsme ho nechápavě pozorovali a přemýšleli nad tím, co na nás chystá.

Celou dobu jsem očekávala nějakou naprostou šílenost, kterou nejsem schopná vymyslet a tím pádem ani předpokládat, že jsem zůstala překvapeně přibitá na zadku, když otevřel myčku a ten talíř do ní vložil.

„Tak to né!“ vyjekla Amber a vystřelila do stoje. „Kdybychom to nádobí chtěli dát do myčky, tak jsme to mohli udělat už dávno. Ty jsi ale slíbil, že ho umyješ!“

„To jsem sice slíbil, ale vy jste mi k tomu nezadali žádné detaily. Neřekli jste mi, kdy to mám udělat, kde a ani jakým způsobem, takže si teď nestěžujte. I kdybych si na to objednal uklízečku, tak mi na to nemůžete říct ani popel!“

„Parchante!“ zasyčel Emmett. „Já se musel hrabat v lepkavém těstě a ty si jenom naskládáš nádobí do myčky, jo?! To není fér!“

Takhle to pokračovalo dalších deset minut, ale stejně to vyhrál Duncan. Všechno nádobí si s klidem poskládal do toho zpropadeného stroje a zapnul režim mytí. Pak se se spokojeným úsměvem odebral po schodech do posledního patra, aby usnul co nejdřív a mohly se mu zdát zlomyslné a posměvačné sny.

My ostatní jsme na rozdíl od něj usínali naštvaní sami na sebe, protože tohle jsme od toho šmejda fakt mohli čekat. Příště musíme přijít s neprůstřelnými detaily, protože jinak se z toho zase nějak vylíže.

Bastard jeden vyčůranej!

 

---

Budu vděčná za jakékoliv komentáře :)

.