11)  jeanine (19.12.2011 21:47)

Páni, to bylo teda něco!

10)  Evelyn (18.12.2011 18:28)

Milá autorka, po tvém komentáři si jsem už docela jistá, kdo ji Ale ruku do ohně bych za to pořád nedala
Katku (na srazu) jsem pochopila, spíš Barbora a její svěřování mi přišlo takové neskutečné.
Na co jsem ale úplně zapomněla při prvním komentu, je konec! I tady se dokážu do Katky vžít a souhlasím s ní (tedy teoreticky, jak by se mi to líbilo v praxi těžko říct).
Takže já ještě jednou tleskám a těším se na odhalení autora

9)  autor (18.12.2011 16:53)

Tammy: Díky
Magda: Díky moc, Tvé rozbory mě neuvěřitelně baví. Zkratky pro města se používají pro navození pocitu autenticity (proto je to tam použito víckrát), i když tento příběh se nikdy nestal a všechny postavy jsou fiktivní. Díky .
Evelyn: Kateřina měla konečně příležitost být ta silná. Vítězka. Úplně to neklaplo . Děkuju!
Nosska: M. i B. jsou konkrétní města, ale jiná . Později prozradím, i když jak už jsem napsala, není to podstatné. Díky!
Bye: Samozřejmě to bylo cynické. Neztratila ze sebe ani kousek. Nepochopila, že pokud chce najít opravdovou lásku, musí ze sebe velký kus nejen ztratit, ale dobrovolně dát. Ten příběh je hlavně o Kateřině. O skutečné vítězce, která bohužel neví (možná zatím?), že všechno podstatné už dávno má. A že do toho seznamu patří i nejistota a ochota vzdát se spousty svých snů. Všechny bychom chtěly být jako Barbora. Ale jsem si jistá, že dříve či později bychom daly cokoliv za Kateřinin "obyčejný" život. Díky!

8)  Bye (17.12.2011 21:45)

Chjo, holky, vy jste se snad na tom melancholickém endu dohodly. Přestože jsou obě povídky velmi odlišné, působí na mě velmi podobně... tak nějak bilančně, nebo co.
Tahle je navíc tolik ze života, že...
Hledání lásky jako životní poslání - to je něco tak ušlechtilého. Tak proč mi to z úst Baličky přišlo tak cynické? Nejspíš proto, že ji hledala u jiných, místo sama v sobě...
Chválím originální pojetí zadaného tématu.

7)  Nosska (17.12.2011 21:30)

Gymnázium v M. je v Mělníku? A psychiatrie v B. je v Beřkovicích? Docela mi to tam sedí, jen by mě zajímalo, jestli jsem se trefila...

6)  Evelyn (17.12.2011 19:22)

A zase pořádně nevím, co říct... Vpodstatě je to strašně obyčejný příběh o úplně obyčené ženské. Jenže možná právě tím, že je to tak běžné, reálné, nevýjimečné, není vůbec těžké vžít se do Katky. Láska... tak časté téma, které ale neumí každý. Málokdy se mi poštěstí číst o lásce bez spousty klišé a prázdných slov a frází. Tady jsem nenašla žadné hloupé klišé. Celý příběh - nápad, zpracování, použití slov, způsob vyprávění... - se mi líbil. Jediná část, ke které mám trošku výhrady, je sraz. Ten rozhovor mi přišel takový neskutečný, ale možná to bude tím, že já za sebou mám jen setkání po pěti letech
Tleskám Tip na autora mám, ale tentokrát ne úplně jistý

5)  Magda (17.12.2011 16:55)

Přečetla jsem si to potřetí, a protože se nikdo nemá ke komentáři na více jak třetinu řádku, začnu já...
Obdivuji tenhle nápad... Příběh holky, které jiná holka zničila podstatnou část života...
Líbí se mi, že je tam použito mé jméno, a ano, vím, že to s literární stránkou nemá nic společného...
Jediné, co se mi nelíbilo je zkratka, kde sídlí ono gymnázium, v M., prostě mi to tam nesedí...
Dál už budu jenom chválit:
I když to není ani tři tisíce slov, vím z toho vše, co potřebuji. Nevyvstávají mi na mysli žádné otázky typu Proč se tohle stalo tak a podobně.
Obdivuji Kateřinu, jak se se vším vypořádala a poprala, i přestože nechápu, jak se s tou zrzkou mohla smířit...
A ten konec...
Bylo to naprosto dokonalé, měla bys podle toho nechat natočit film...

4)  Tammy (17.12.2011 12:01)

Teda! To bylo něco!

3)  Magda (17.12.2011 00:53)

Páni! (výraz obdivu )

2)  Ree (17.12.2011 00:38)

Omlouvám se, už ho dodávám.

1)  xxx (17.12.2011 00:22)

Šlo by zařídit hlasování i pod touto povídkou?