8)  POPO (11.11.2012 16:32)

Děkuji, děkuji, děkuji,jste úžasné

7)  Twilly (11.11.2012 13:06)

Milá popo, snad mi promineš moji zcela neomluvitelnou čtecí prodlevu a taky naprostou absenci komentářů, ale já dala od druhé kapči na jeden šup všechno a zpětně to nejko neumím. Skutečně skvělá povídečka

6)   (10.11.2012 23:08)

Je to lepší a lepší. Věděla jsi, že člověk taky může vrnět? Já u tohohle vrněla. (Když nepočítám občasné výbuchy smíchu ). To je síla. Ubohé hormony. A ubohý Severus. Ještě to nebude mít lehké. Parádní.

5)  yasmini (10.11.2012 22:16)

Jak poplach, a kde je pokračování?

Super kapitola

4)  kytka (10.11.2012 21:17)

Pokus o hypnozu... Ale báječný díl. Utekl tak rychle. Děkuji

3)  kamci (10.11.2012 20:19)

docela milé probuzení ale pak začal Severus myslet a uvědomění si vzpomínek, které mohl Harry vidět ho přimělo vrátit se k té jeho kousavosti. Harry to ovšem zvládá obdivuhodně

2)  AliceBrandon (10.11.2012 18:56)

Teda ten závěr, to byly docela silné kapky. Ale od Severuse se asi ani nic jiného čekat nedalo. Ale proč ten poplach?

To spojení jejich magií se mi moc líbilo. Taky ty tvoje úderné metafory, jako předtucha dupající na zrakový nerv. Málem mě to zabilo.

Akorát bože, to slovo na f mě hrozně mlátí přes ksicht, nešlo by něčím nahradit? Například třeba zrychleně? U tohodle si vždycky představím fretku... Mám pocit, že je snad v každé knížce, kterou jsem četa. Nedivila bych se, kdyby bylo i v Babičce.

Taky se mi hrozně líbilo Sevovo podvědomí - jako pejsek, hi hi. Nešlo by ho použít ještě v nějaké scéně? Docela jsem si toho pudového chudáčka zamilovala.

Tahle povídka je super, jsem ráda, že ji píšeš.
Těším se u další kapitoly.

Tvá oddaná
Gréta

1)  sfinga (10.11.2012 18:47)

Pobavili mě ti dva, vzrušení jen přítomností toho druhého Jenže pak Severus zjistil, že Harry ví a bylo po ptákách. Ach jo, doufám, že si dokáží rozumně popovídat. Harry by mu asi měl říct o tom, že cítí jeho bolest, byť mu tím nechce ublížít.
Popo, díky, kouzelnice