Sekce

Další odkazy

Facebook

Anketa

21.08.2010 [12:00], Anna43474, Fanfiction, komentováno 2×, zobrazeno 271×

Je to jedna z mých starších jednorázovek a co se originality týče, postavy jsou převzaté z knižní série Demonata. Navíc podobu démonického lva jsem téměř okopírovala z přebalu druhého pokračování série Gallica s názvem Hlas bájných stvoření. Ale snad vám to i tak přijde k chuti, třeba jako taková malá tragická jednohubka před spaním :o)

PS: Neobsahuje spoiler.

Osudová chyba

Z těžkých šedých mraků padal sníh na již zasněžené vřesoviště a les a skrýval všechny stromy a keře pod bílou duchnu. Zimní ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy nebo zašumění větru.

Náhle z lesa vyběhla laň a jako o závod se hnala napříč přes pláň. Její šílený trysk skončil po několika metrech a ona se skácela do sněhu pod vahou stvoření, které z lesa vyrazilo za ní. Chvíli se ještě zmítala ve sněhu. Boj o život však netrval dlouho. Z hrdla tvora hřadujícího na bezvládném těle se ozval vítězoslavný ryk. Krev laně rychle barvila sníh do ruda.

Stvoření, které laň zabilo, vypadalo jako obrovský bílý lev, místo lvího ocas mělo koňský ohon, nad každým okem dva malé růžky a přes celý hřbet se mu táhl ostnatý pás. Nikdo by to nemohl považovat za obyčejné zvíře.

Bílý lev začal hodovat na mrtvole a přestal si dávat pozor na okolí. Byl v této krajině již dlouho a pomalu začínal mít hlad. Byla to šelma, a tak si s lovem poradil snadno.

Náhle se zarazil. Něco zaslechl z lesa. Vztyčil se od kořisti a zaposlouchal se do ticha zimního kraje. Zvuk se ozval znovu. Bylo to jakési zašustění větve a poté sníh, který z ní spadl. Věděl, co to je. Už to slyšel před dvěma dny, když hledal potravu. Lovci. Našli jeho stopu.

Vycítil nebezpečí a začal couvat od mrtvého zvířete. Ne však dost rychle na to, aby se stihl vyhnout modře zářící energetické kouli, která ho zasáhla do boku. Padl do sněhu vedle laně a pokoušel se marně odplazit do bezpečí.

Z lesa vyšel muž a pomalu kráčel ke své oběti. Poklekl vedle ní na jedno koleno. Netvor před ním sebou cukal a vydával syčivé zvuky. Jeho oči nepřátelsky hleděly na lovce a život z něj rychle vyprchával.

Muž se zatím otočil k lesu a zavolal: „Marie, pojď sem. Už je skoro po něm. Vůbec nic se nemůže stát.“

Z lesa vyšla dívka, která se tvářila nejistě, naštvaně a možná i trochu vystrašeně. Mohlo jí být okolo dvaceti let. Měla blonďaté vlasy, svázané do ohonu, modré oči a oblečena byla do bílé haleny a světle modrých džínsů. Boty neměla. Se svým světlým vzhledem téměř splývala se sněhem.

„Razi! Jak asi myslíš, že najdeme Barnabáše, když se budeš honit za démony?“ zakřičela na muže. Namáhavě se k němu brodila sněhem. Raz, jak se muž jmenoval, byl vysoký černoch. Vypadal, jako by byl dítětem samotné noci. Stejně jako dívka neměl boty a byl oblečen ve světlých barvách.

„Neboj se, okno jistě zůstalo otevřené. Ten mág přece slíbil, že nám pomůže. Byl vděčný za to, že jsme toho démona vyhnali z jeho vesnice, takže by nám slíbil cokoli,“ zasmál se Raz a znovu pohlédl na bílého lva.

„Proč se sám nevyléčí?“ podivila se Marie. Stejně jako Raz si teď prohlížela démona. „Jak se vůbec jmenuje? Trochu mi připomíná jednoho démona, kterého jsem před pár lety viděla. Zabil jednu neopatrnou dívku, kterou jsem znala. Myslela jsem, že je mrtvý!“ zamračila se a odvrátila od něj pohled.

„Asi má moc vážná zranění. A jmenuje se Caveron. Barnabáš to říkal,“ dodal na vysvětlenou při Mariině nechápavém pohledu.

„Pokud se tak opravdu jmenuje, tak to není ten, který ji zabil. Ten se jmenoval…“ nedořekla a ztěžka vydechla. Raz na ni pohlédl a vytřeštil oči. Zatímco spolu mluvili, oba se zády otočili k démonskému lvu. Ten se z posledních sil tiše vzepřel a zasekl pravou tlapu do jejích zad. Všechny drápy čistě zajely do těla a vyrazily z hrudníku. Marie s otevřenými ústy v posledním neslyšném výkřiku sjela z drápů a těžce dopadla na zem. Raz to viděl jako ve snu. Všechno mu připadalo zpomalené. Nechal se ovládnout magií a vyslal k démonovi další energetickou kouli. Ta ho zasáhla do hlavy a na místě zabila.

Razovi to začalo docházet. Marie umírala. Marie, jeho sestra. Démon byl mrtvý a dívka ho měla brzy následovat. Raz poklekl k sestře. „Neboj, Marie, to bude dobrý,“ zašeptal a do sněhu kanuly jeho slzy. Věděl, že jeho sestra umírá, ale odmítal si to připustit.

Marie na něj zaměřila pohled a usmála se. Z koutku úst jí vytékal pramínek krve. Raz ho něžně setřel a vzal sestřinu drobnou ruku do svých dlaní. Vzpomínal, jak si jako malí postavili dům na stromě. Jak si spolu hráli. A teď to všechno bylo pryč. Nenávratně pryč. V posledním pokusu ji zachránit se soustředil a vyslal do zranění vlnu léčivé energie. Rána se sice zacelila, ale vyléčená nebyla. Chtěl to zkusit znovu, ale Marie ho zarazila.

„Nedělej to, Razi. Nezachráníš mě. Neplýtvej na mě svou sílu. Mám… mám tě ráda,“ tiše vyslovila Marie. Loučila se se životem.

„Ne, Marie, prosím tě, neumírej!“ vykřikl Raz.

„Odnes mě domů,“ zašeptala Marie a naposledy vydechla.

Raz s ní začal třást a snažil se ji probudit. Potom toho nechal a padl vedle ní do sněhu.

Marie byla mrtvá. Marie, jeho sestřička. Bývali odlišní jako den a noc, ale v jednom se shodli. V zabíjení démonů. A kvůli tomu teď byla Marie mrtvá.

Pomstím se, přísahal v duchu. Poté vstal, vzal sestřino tělo do náruče a pomalu kráčel k lesu. Kousek od něj, v hustém podrostu, bylo otevřené temně modré světélkující okno. Ještě předtím, než prošel skrz něj zpět do Demonaty – jedné z mnoha – se naposledy ohlédl na planinu. Potom odešel.

Na vřesoviště se opět sneslo ticho. A sníh tam stále padal a padal.

Shrnutí