5)  Paike (29.11.2010 17:53)

Já tu vůbec nejsem. Jen nakouknout a vzdát vám velký dík, jsem přišla.
Ambři, další bude brzy, věřím tomu. A Tulevia? Ona je taková Popelka, v podstatě jí mám vážně ráda, jenže nejsem schopná se jí cíleně věnovat.

A konečně. Děkuju, že jste to stále nevzdaly. Děkuju, že jste překonaly další měsíc. Děkuju, že přijímáte mé chabé výmluvy, proč se tak nestalo dřív.
A prostě děkuju!

4)  ambra (29.11.2010 00:27)

Paike, teď prožiješ zklamání. Další komentář je zase od ambry . Ale dala jsem to znovu a prostě se musím trapně zeptat, kdy bude další. A z Tulevia se mi chce skoro plakat... Ty ty čtenáře skoro odháníš...
A - ahoj Ree, nevíš, kde najdu Paike? Mám chuť jí naplácat!

3)  Ree (28.11.2010 10:48)

Kdo jsi?! Přiznej se! A nech té snahy vydávat se za sedmnáctiletou holku, která si jen tak občas napíše povídku! Tohle je... Je to tak jiné... Nespadá to do žádné kategorie, kterou bych uměla pojmenovat, ale až ten správný výraz najdu, utluču tě jím.
Píšeš fakt hrozně krásně A já se těším na další kapitolu

2)  Ree (27.11.2010 23:38)

Paike, zítra, slibuju. Hrozně se na to těším, ale vrátila jsem se pozdě a nic bych z toho už neměla Zítra to napravím

1)  ambra (27.11.2010 01:57)

Paike, nevidím na oči, ale nemohla jsem jít do postele, aniž bych si dala ML. Mimochodem - začínám věřit, že jsem telepat - dva dny se intenzivně ovládám, abych Ti nešla bušit na Shrnutí s otázkou, jak se mají moje zlata...
A teď trochu ke kapitole, i když to možná bude všechno úplně mimo...
Po TOMHLE mám opravdu chuť vyhodit noťas z okna. Tvoje obraznost, Tvůj jazyk... Je to naprosto neskutečné!!! Hrozně, hrozně moc dobré! Měla bych přestat používat ty vykřičníky, pak s nimi mám inflační problémy, ale tady si nemůžu pomoct...
Stále se oháním tím, že ne vždy počet komentů odráží kvalitu povídky, ale přesto - nemůžu pochopit, že tu neklečí davy s prosbou o další kapitolu. Je to pauzami? Asi ano... Tuší, bláhoví, o co přicházejí? Skoro fyzicky mě to bolí... Bože, zmateně plácám. Máš doma speciální váhy? Tak přesně jsi odvážila každou nejjemnější emoci, kterou "toho rána" můžeme prožít, každý drobný detail - po třech odstavcích jsem byla v rauši... A ten moment, kdy za ním přišla na terasu - neskutečné!!!
A jedna věta: Ono v umění později nejde o talent, ale o to, aby tě lidé znali, abys šokovala, a to na úkor snahy všech ostatních. Tohle je ono, to bude ten problém. Chce se mi řvát - haló lidi, tady je talent, který vás bude šokovat svým talentem!!!
Paike, zlato, plácám páté přes deváté, jsem strašně unavená, ale přesto naprosto šokovaná. JE TO GENIÁLNÍ!!! Děkuju!!!