Další odkazy

Nenechte si ujít!

Vyšla knížka Lajkni mě! od Florence

Zkáza z nebes

Snoubení tmou - Leona Škodová

Hříšníci - Marie A. Gregorová (ambra)

Facebook

Kdo sem chodí?

Flag Counter

/gallery/Madla.jpg

Epilog příběhu o Madle a Jakubovi

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

 

Komentáře

1

Florence

9)  Florence (26.03.2018 12:40)

To jsem moc a moc ráda, že sis čtení Madly a Jakuba užila, Joahnie. Děkuji ti za komentář

Joahnnie

8)  Joahnnie (26.03.2018 10:06)

Ja som tak dúfala v nejaký šťastný koniec a ty si to zvládla perfektne, naozaj si to zalúžili. Ďakujem za skvelý čitateľský zážitok, pri čítaní som sa cítila akoby to všetko bolo skutočné a to je pre mňa znakom hodnotného príbehu. Už sa teším ako si to prečítam ešte raz po nejakom čase, všetko dohromady. :)

Florence

7)  Florence (24.03.2018 20:32)

Calad, to úplně chápu. Já jsem se o ně taky chvílemi bála a to jsem autorka :D Ale jo, Madla ukázala sobě, Jakubovi i světu, že je opravdu silná. Křehká v některých věcech, ale v jiných nezdolně ocelová.
Moc ti děkuji!

Calad

6)  Calad (24.03.2018 13:24)

Trochu jsem se bála, kdo to odnese...
Naštěstí nikdo nezemřel, aspoň normálně a věřím, že Madla je velmi silná na to aby to zvládla. Má přece jen už u sebe Jakuba

A napsané je to dokonale, celý příběh se mi četl více než dobře a úplně se mi odehrával před očima! Krásné, moc děkuji!

Florence

5)  Florence (24.03.2018 09:14)

Seb, jsou spolu! A já jim to taky moc přeji. Si to zasloužili.
Moc ti děkuji! Za pochvalu, za tenhle komentář i za každý jiný, který si mi u téhle povídky nechala.

Seb

4)  Seb (23.03.2018 18:57)

Páni, krásný konec, trochu jsem si i poplakala a jsou spolu!
Moc děkuju za tuhle povídku a těším se na další, píšeš hodně zajímavě

Florence

3)  Florence (23.03.2018 09:24)

Jani, já jsem se toho taky trochu bála, ale nakonec vyhrál tenhle nešťastná/nesmutný konec. Nakonec jim to dalo tu šanci, kterou si zasloužili, i když o ní budou muset ještě hodně bojovat. Ale Jakuba jsem nikdy neplánovala zabít. Přišlo mi to příhodný, protože on se na to vlastně celou povídku připravoval, s ničím jiným ani tak nepočítal, tak tohle bylo pro něj v určitém smyslu o tolik těžší, než kdybych mu jenom dovolila padnout za vlast.
Jsem moc ráda, že se ti líbilo zasazení.
MOC TI DĚKUJI!

Katuš, popsala si to přesně, tenhle konec je přesně něco mezi. Přesně to, co si zasloužili a co mohli dostat - naději. I když ji taky nedostali jenom tak naservírovanou na talíře. Bojovali o ní se zatnutými zuby a ještě daleko těžší boj je před nimi. Moc ti děkuji za každé slovo, které si mi napsala. Opravdu si toho moc vážím

2)  Katuš (22.03.2018 19:35)

Flo... brečím... ne teda úplně, ale skoro. Fakt. Tak nádherné, nádherné. I když jsem čekala sad end a tohle bylo něco mezi. Ani happy, ani sad. Možná spíše Hope. Nadějné. Že se vše v dobré obrátí. A to se taky stalo. Děkuji. Nějak k této povídce neumím dát smajlíky, jinak bych se asi klaněla, ale přijdou mi k ní značně nepříhodné. Příliš veselé, umělé, nepravdivé. Tvoje povídka, i když smyšlená, byla pravdivější, než všichni smajlíci světa. Děkuji. Pořád brečím :D . Nevím, jestli budu schopná si povídku ještě někdy přečíst, ale rozhodně mě obohatila. Minimálně o to, že existují tak úžasní lidičkové, jako jsi Ty. Těším se na Tvoji další povídku, i kdyby byla ještě smutnější, než byla tahle, která nakonec vlastně nebyla smutná. Byla nadějná. Jako světlo na konci tunelu. Pořád bych něco psala, vypsala se z těch pocitů, co mi víří po těle, ale už nevím co. Tak končím. Měj se krásně a těším se na Tvé další příspěvky.

Janicza

1)  Janicza (22.03.2018 17:52)

Musela jsem si komentář nechat až na epilog (i když jsem 8. kapitolu četla dvakrát ;))...
Upřímně jsem se bála, že Jakuba zabiješ a už Madle nikdy nedovolíš se s ním znovu uvidět, a proto mi srdce prvně prudce zabušilo, když počátek kapitoly byl o Jakubovi... Přeskočím to, jak jsem hltala každé písmenko a doufala, že s každým srolováním stránky níž nepřijde konec, a dostanu se k závěru...
Jsem šťastná, že i oni dva mají šanci na společné štěstí!
A hlavně, co mě nejvíc dostalo, byla Maruščina odvaha...
Celý příběh byl nádherný. Uchvátil mě. Líbilo se mi to, že z Jakubova vystupování jsem měla pocit, že je příběh zasazen do období první republiky, ale zároveň tam bylo hodně prvků dnešní doby - ta "nevědomost" byla kouzelná. Bylo toho mnohem víc... Ráda bych Ti za něj ještě naposledy poděkovala , bylo mi potěšením každé pondělí netrpělivě vyhlížet novou kapitolu a moc ráda, si od tebe přečtu něco dalšího . Děkuji ;) (A jsem ráda, že jsi měla z komentářů radost! Ono, byla radost tuto povídku číst, stejně jako ji komentovat.)

1

>