5)  julie (30.10.2016 17:14)

**„Takže jim nakonec přece jenom nakopeme prdel,“ zaradoval se, pustil mě a vrátil mi lahvičku. „Musíme to schovat.“
Ještě se mi nestalo, že bych o své oblečení přišel, ale kdyby přece, snad alespoň někomu z nás ta hromádka hadrů zůstane.“**
No jo, kruciš, ale takhle se i zvyšuje možnost, že jim na zemědým někdo přijde … 
*Já to zmrvil,“ nespokojeně jsem se ušklíbl, „Cars je na řadě. Ať už nás teď čeká cokoliv, půjde on.“**
Snad už to vyjde, bylo by načase!
*„Třeba bychom mohli něco dokázat dřív,“ řekla rozhodně. „Vyndej mi jehlu,“**
všichni tři zkoušejí možné, nemožné … přece to jednou musí vyjít!
**Taková ironie – nic si v téhle díře nepřát tolik jako dostat se k Mamá.**
To teda ano!
**Odvedli ji. V posledním jejím pohledu jsem zachytil úsměv. A strach.**
OMG! Čekání, čekání, čekání!
A nic, další zklamání a Sue na hadry.
Nick jde do dalšího kola??? Kristepane, ale asi je to lepší, než jenom čekat.
**Vteřina** … Ale do pekla …

4)  Cathlin (01.04.2016 11:12)

Májo, inspiraci? Já vlastně ani nevím. Asi všude a nikde. Píšu o tom, co mě zajímá - což jsou extrémny, lidské hranice, poznávání krajností - s postavami je možné si projít něčím, čím si běžně v životě (naštěstí!!!) neprocházíme. A zvláště tenhle příběh beru skoro jako osobní životní zkušenost.
Nad vydáním jsem samozřejmě přemýšlela mockrát - ale myslím, že Dým je nevydatelný. Není to žádné snadné čtení a najde se jen málo "bláznů", kterým se takové čtení líbí a jsou ochotní si tím vším projít. Takže nad snahou Dým vydat zatím neuvažuju.

3)  Cathlin (01.04.2016 11:06)

Hanko - Kdo s kým hraje vyšší hru - jo. Navíc má hrozně času přemýšlet, takže není o co stát.
A s nadějí je ta potíž, že ji k životu prostě potřebujeme, i s tou sekerou, co má v ruce.
Tak mám pocit, že ten pobyt pod zemí musí být hrozně vyčerpávající. I my jako čtenářky jsme už hrozně dlouho neviděly v Dýmu žádné světlo, je to deprimující.
Naprosto chápu tvou ironii, kterou pronášíš nad tím, že je Mamá unavená. Musím se té nadsázce v komentáři smát. Ono co už taky zbývá jiného!
No, ano, zdá se, že na tom, co je správné, se Mamá a Nick opravdu nikdy tak úplně neshodnou… A hlavně teď tedy není stejně moc čas na řeči…

2)  Mája (31.03.2016 22:52)

Nemohla jsem se dočkat chtěla bych se zeptat kde bereš inspiraci pro tvé psaní ? a nepřemýšlela jsi o zaslání příběhu až ho dopíšeš nějakému nakladatelství ?

1)  Cathlin (31.03.2016 20:34)

Jo, Carson mě taky baví. Nevím, jak to ten kluk dělá. Nejdřív nadává proto, že si myslí, že je všechno zmařeno – a potom nadává z radosti…
Jo, taky si myslím, že na Nickově místě by to u Mamá nezvládl ani Carson. Nedostali by prostě šanci.
Hele, se slabým žaludkem, který nezvládá zvraty, to tedy nevím, jak můžeš tohle číst. Nějaký trénink???
Nikdy není dost brzo na to jít zase do boje. Nečekat, až se vyléčí…
A no – zase kamení. Pro Carsona je to poprvé a tentokrát u toho nejsme. Jen nevím, jestli to čekání s vědomím, co se s Carsonem děje, je o tolik snesitelnější. Nechtěla bych zůstat sama tak jako teď Nick a jen čekat, jak to všechno dopadne… co se stane. Obě klece vedle něj jsou prázdné a v další chvíli může přijít cokoliv.