Další odkazy

Nenechte si ujít!

Zkáza z nebes

Snoubení tmou - Leona Škodová

Hříšníci - Marie A. Gregorová (ambra)

Facebook

Kdo sem chodí?

Flag Counter

/gallery/Black%20smoke%20%C4%8CB-mini.jpg

22 - Polibek smrti

Svůj stav a nutnost útočit se Nick v nemocnici snaží řešit pomocí zemědýmu. Díky bohu za Sheylu, která ho našla a donesla mu jej. Ovšem, jak se zdá, něco není v pořádku. Nick překonává sám sebe, když se ze všech sil snaží nezaútočit na ošetřovatelky. Zemědým selhává díky vysokým dávkám léků proti bolesti.

Je mu jasné, že se odtamtud musí dostat dřív, než udělá něco, co mu sebere i tu alespoň zdánlivou svobodu, která mu zbývá. Se zbývajícími dávkami zemědýmu v ruce, mizícími mnohem rychleji než obvykle, Nick přemýšlí nad tím, jestli přežije ještě jednu noc v zajetí.

Na to, aby se ptal na okolnosti toho, jak vlastně přežil, nezůstává prostor...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

KatkaB

11)  KatkaB (31.03.2014 22:12)

Je mi jasný, že tohle bude hodně drsný čtení, když chceš vyzkoušet, kde jsou naše hranice. Dám vědět, až to bude na mě příliš

Cathlin

10)  Cathlin (31.03.2014 21:40)

Kati - život bez rukou, bez dlaní. Ani nevíš, kolikrát jsem nad tím už přemýšlela. I nad tím, jak by si sám člověk mohl uříznout obě ruce. Hele, opravdu nevím, co všechno přijde, ale doufám, že tohle ne. Nerada bych ho připravila o ruce..... Ono se to asi nezdá, ale mám ho ráda.
Hele - jestli mám plán? Viz předchozí odpověď (jedna z nich).... ne zatím nemám. Mám plán na spoustu věcí, ale ne na konec. Ten prostě přijde. Uvidíme.
A - ano, za všechno můžu já. A dělám to proto, že chci čtenáře přivést k úvahám o hranicích, k přemýšlení o složitých věcech, které nelze rozhodnout jen tak snadno. Proto si hrdinové musí procházet těžkými věcmi, to jinak nejde. Jinak si čtenář na nic zajímavého k přemýšlení nesáhne, nic moc "nezažije".... Nick (a ti ostatní) mi to určitě promine....

KatkaB

9)  KatkaB (29.03.2014 06:48)

Hned po přečtení nadpisu ve mně hrklo, ajéje. Tady někdo dneska umře :(
Nickovo odhodlání dostat se k Sheyle bylo obrovské. Najednou si to rozmyslel. Útěk bývá častým řešením pro spoustu lidí, i literárních postav. Nick to prostě potřeboval víc, než blízkost a pomoc pozitivní Sheyly.
Když se začal řezat do ruky, napadlo mě, jestli si nezkusí dlaň amputovat Kdyby přišel o obě ruce, „vyléčilo“ by ho to? Nebo by se vražedná schopnost přemístila na jinou část těla… Bez rukou se dá žít. Těžko, ale jsou na světě takoví, kteří to umí. Dokonce i bez nohou. Je to extrém nad extrémy, ale nedivila bych se, kdyby Nick zkusil v rámci boje proti tomu všemu, co se mu stalo, obětovat i vlastní ruce. Jen nevím, jestli jsi toho schopná i Ty… mučíš ho opravdu hodně, Cathlin, máš pro něj připravený i plán na to, jak si v nějakém drtiči nechat zdevastovat ruce? Už jsi ho popálila, nechala omrznout, pořezala… co pro něj chystáš dál? Nezaslouží si to. Máš jeho osud ve svých rukou, v podstatě za všechno můžeš Ty Přijít o vraždící dlaně, kterými uklidňuje svou dusivou potřebu, by nebylo vyléčení, dým by viděl dál, v jeho hlavě by se dál odehrávalo všechno to, co doteď, ale neměl by jak zabíjet, jak vysávat to, co potřebuje a co mu zase berou... Byl to jen nápad. Dost krutej, ale objevil se mi v hlavě hned, jak jsem se dočetla o těch jeho hrátkách s nožem. A tak trochu mám z toho sebepoškozování pocit, že ho to nejen uklidňuje, ale i těší a trestá zároveň.:(

Cathlin

8)  Cathlin (27.03.2014 13:52)

Bosi, co na to říct, než to, že jinak než černě to asi není možné vidět. Ten „ledový klid“ zkrátka nemůže znamenat nic dobrého a také neznamená. Nick je zase v dezolátním stavu a každá smyčka na spirále může být jen širší a pořádnější........ Vmínala jsi to zase úplně správně, tohle byl takový pozvolný úvod – a budeme násobit.
A otázka je, zda by u Sheyly našel klid, který sis přála, aby našel. Co myslíš? Já myslím, že ani Sheyla mu nedokáže pomoci. Ne když se to všechno v Nickově světě takhle vyhrotilo.

Cathlin

7)  Cathlin (27.03.2014 10:36)

Marti....
tedy nevím, jestli se smát nebo poposedávat na židli napětím… Obojí jsi to do sebe skloubila neobyčejně záhadně.

- tady končí záznam při příčetném vědomí, následují výkřiky při čtení :-D

A vystihla jsi to moc krásně. Na téhle kapitole je nejděsivější právě to, že on je tak spokojený se situací, kterou si vůbec nepřál a která je celá ÚPLNĚ ŠPATNĚ, ale on už to nedokáže ani posoudit.
A ty věty, které jsi podrthla. Málem jsem si radostí poskočila. Protože přesně to místo, kde si nejdřív pochválí, že vlastně už nechce umřít a vzápětí se ukáže, že je to proto, že mu to pomalu přestává myslet.......­....... to je místo, kde si absurdita vesele hází sněhovými koulemi a nebohý čtenář se nevyhne. A ve tváři to pak pěkně studí.

Moc se mi líbí jak nadáváš. A jak křičíš........ B)

Navíc máš Nicka ráda. Takže když ti ho takhle likviduju..... musí to být pro tebe opravdu k zbláznění.

Takže klidně křič a nadávej dosyta. Mám tušení, že to bude potřeba.

Cathlin

6)  Cathlin (26.03.2014 10:56)

Julie: Ivu, děkuju. :-)
No, ano........ varovala jsem. Snad dostatečně, i když to člověk nikdy neví.
Co se s Nickem stane příště? Jedno je jisté. Lepší to asi nebude...... Na to toho zbývá moc málo.

Bosorka

5)  Bosorka (25.03.2014 20:23)

Tak tahle kapitola byla úplně jiná, než poslední – nazvala bych ji i klidná, kdyby ten klid nebyl tak ledový, až se mi z něj rozklepaly všechny kosti v těle. Ale od začátku…
Jeho útěk z nemocnice. Jak jsem psala moje prožívání té hry – tak jsem se plížila s Nickem podobně kolem těch zdí, schovávala se před personálem…prostě bojovka.
Tak moc jsem chtěla, aby už byl u Sheyly, aby našel svůj klid…jenže zemědým byl rychlejší :-(
"Ten falešný, nucený klid uprostřed bouře. Ne, to nebylo normální. Vážně mělo stačit, aby někdo mávnul proutkem a všechno bylo jinak? Všechno to zoufalství, všechen ten děs, dokonce i bolest… To všechno se propadalo do vzduchoprázdna.
A bylo to velmi příjemné.
Ano, velmi příjemné. Osvobozující."
Dostal ho. Zase se propadl do toho bezcitného stavu zapomnění.
"Nehodlal jsem už nikomu nic dávat. Už ne. Na to se mi podařilo získat příliš. Ve vší té bezvýchodnosti alespoň něco. Útočiště uprostřed hurikánu.
Co na tom, že podezřele smrdělo."
Ano, smrdí to. Smrdí to víc, než týden chcíplý skunk na přímém slunci.
"Pozoruhodné. Moc hezké. Aniž bych přemýšlel, strčil jsem pod hladinu zbývající čtyři prsty. Sykl jsem bolestí a znovu je vytáhl. Bylo to zábavné"
A pak krev… Jak dlouho to bude trvat, než si uvědomí, že řezat do někoho jiného je větší sranda? A už to nebude jen drobné říznutí, které poruší kůží…ale hluboký řez, protože co je lepší než krev tekoucí? No přece krev pulsující, stříkající…
Ach Nicku, Nicku…

DarkMoon

4)  DarkMoon (25.03.2014 20:15)

Tak jsem otevřela tuhle kapitolu… A u první věty mi bylo jasný, že jsem v háji :D – tady končí záznam při příčetném vědomí, následují výkřiky při čtení:
Raději jsem si nepředstavoval, kolik zemědýmu už koluje v mé krvi, ale potřeboval jsem nad tím vyhrát, za každou cenu. Nemohl jsem útočit, ne tady. Ne… nikde. – ach jo, on si do sebe lije tolik svinstva a ke všemu mu to už pořádně nezabírá (víš, jak tahle moje poznámka zní ironicky vzhledem k tomu, co se dělo pak? hysterical)
Teprve potom mi to došlo.
Neměl jsem namířeno domů.
Chtěl jsem jít k Sheyle.
Netoužil jsem po smrti.
Alespoň ne zatím. No aspoň nějaká dobrá zpráva
Smrt nebo život. Vždyť to nakonec bylo úplně jedno. Jedno šílenství nebo druhé. K čemu, když v tom není rozdíl? A tímhle jsi mi ten záblesk optimismu zase zkazila, rozdrtila a odnesla větrem kamsi daleko kruci
Ááááááááááááá­ááááááááááááá­áááá do háje!!!!!!!!!!!!!!! Pardon, ale celou tu část prostě jinak okomentovat nedokážu
Na vlastní kůži jsem prožíval, jaké to je, když z vás všechno spadne. Když se cítíte lehčí a lehčí. Když máte pocit, že po dlouhých letech věznění můžete zase dýchat. Krucinál, ale kdyby to nebylo tak špatně! Vždyť on sám k tomu dojít nechtěl!
Nemohl jsem dělat nic jiného. Už to nebylo o rozhodnutí. Nebylo to o síle. Nic takového ve mně nezbylo. Zbyl jen pouhý instinkt. Nebyl jsem víc než pouhá laboratorní myš v rukou šíleného vědce a všechno mi bylo jedno, pokud mi bylo dobře. Protože všechno doopravdy bylo jedno. Dokonale fantasticky jedno.
Ach jo, Nicku. To je hrozný. Já ho na jednu stranu chápu, ale na druhou stranu se mi chce řvát, protože tohle je strašný a on zase utíká před kýmkoliv, kdo by se mu třeba jen pokusil pomoci… a u pokusu by zůstalo a to je ještě horší!
Daleko od sebe, od všech směšných potřeb, které z lidí dělají lidi. A o to právě jde…
ÁÁÁÁÁÁ Už zase!! Už zase se mi likviduje a přijde mu to úžasný, já se z něj zblázním.
Otírám slzy, u kterých mi ani nedošlo, že mi tečou

julie

3)  julie (25.03.2014 15:16)

Cathlin, teda, na další kapitolku jsem se tak těšila … a teď to teda mám. Zase sešup a přitom to tak krásně začínalo!
Ovšem teď jsem totálně mimoň… tohle je … obraz naprostého šílenství! Jenže teď už ho nemá kdo najít, zachránit … odřízl se od všech a od všeho . A teď pěkně rozjel sebepoškozování . Paráda. Vždyť je to taková švanda, sledovat, co dělá vařící voda s kůží, jak jednoduše se ta kůže rozřeže … uffffff !!!!!!!!!!
Ale nemůžu říct, že bys nevarovala předem :-) Přitvrzuješ důkladně, a napínavé je to čím dál víc!!!! Co se s Nickem stane příště??????

Cathlin

2)  Cathlin (25.03.2014 14:28)

Mááátoooo, áááá....
Čekala jsi to? No, nedivím se… Oops, I did it again... Víš, že jiná nebudu. A když to navíc ještě spojíš s tím, že právě tohle teď příběh potřebuje.........
Jak by to asi vypadalo, kdyby Nick k Sheyle skutečně došel? To je právě ta tragédie, Mátí. NEVYBEREŠ SI. A už Nick udělá cokoliv, stejně bude pořád stejně zle. Snad se to mezi sebou ani nedá srovnávat.
A to s tím reversem… To beru jako takovou hořce úsměvnou vsuvku.
Neodbytnou snahu čtenáře nějak to vymyslet, aby bylo aspoň trošku líp. Jo, nějaké trápení by si tím ušetřil – ale při dalším kroku by potkal jiné, protože nemá kam utéct. Prostě nemá.
Ale řekla jsi to krásně: „když se chce podrbat na hlavě udělá stojku, aby to měl těžší a spadne na hu… ehm ústa“ Dokonce jsem se i zasmála. Tak nějak nepřesvědčivě…
Děkuju!!!!

Mata

1)  Mata (25.03.2014 13:48)

Áááááááááááááááááááááááááááááá dobře, začnu se tvářit inteligentně a trochu artikulovat...
Proč se mi, sakra, chce zase napsat ČEKALA JSEM TO?! Já vim opakuju se… ale je to tak. Čekala jsem že ho zase skopneš do té jeho krvelačné bestiální podoby a cesta ke krvi je kratší než na špičku vlastního nosu… a teď se začínám děsit, že naplníš i moje poslední čekávání… není hezké… ani trochu…
No, Nicku, zase jsi spadl tam kam jsi nechtěl… ne úplně vlastní vinou, je to zase v háji… i když se mi chce tlouct hlavou do zdi, proč to tele VČAS nepodepsalo revers a nenechalo si z nemocnice zavolat taxíka, vždyť to oblečení, klíče… Sheyla to věděla, kruci, že odchod je jediná možnost, když přijde krize… ale jasně, Nick… když se chce podrbat na hlavě udělá stojku, aby to měl těžší a spadne na hu… ehm ústa rovnou tam, kam vůbec nechtěl… jak já miluju tahle zbrklý nepřemýšlející postavy (to nebyla ironie, to bylo myšleno vážně)… ale já vim, byl v krizi, to se blbě přemýšlí… pokývala Máta rezignovaně hlavou… :p :p
Uf… přestanu si hrát na zlou paní vychovatelku a hubovat „nebohého“ Nicka… už ani děti v práci mi to nevěřej… :p
Tohle je zlý… je to hra o čas, o vteřiny… jestli ho najdou včas, než něco provede a i ta naděje, že by ho dokázali najít je dost malá a ještě menší je možnost, že by ho dokázali nějak ukočírovat… neboli ručně stručně… mám obavu, že bude hůř…

1

>