Další odkazy

Nenechte si ujít!

Povídka Druhá šance od Alokin teď vyšla jako kniha!

Zkáza z nebes

Snoubení tmou - Leona Škodová

Hříšníci - Marie A. Gregorová (ambra)

Facebook

Kdo sem chodí?

Flag Counter

/gallery/Black%20smoke%20%C4%8CB-mini.jpg

20 - Kořeny šťavele

Nick zůstal sám, bez Susan, která odešla a které se i z vlastní vůle a z pocitu viny vzdal. Naproti tomu zemědým se mu vrátil jako možnost se s tím vším vypořádat. Zavřít se znovu do cely zapomnění, zapomenout na lásku, na Susannu a zbavit se potřeby zabíjet. Všechno by mohlo být jako dřív a právě to je jediná cesta.

Jenže bolest a prádznota, vědomí toho, co bylo a co není, se jen tak vymazat nedá, i když vymažete potřebu milovat, a otázkou zbývá, jestli na tohle všechno droga ze zemědýmu společně s koupelemi v ledu budou stačit. Zda dostatečně otupí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Cathlin

13)  Cathlin (01.04.2014 10:12)

Hani, nejsmutnější na tom je, že i tak některé příběhy v životě končí. Takhle........ v naprosté nevratné devastaci. Velmi doufám, že až tak daleko Nicka nezaženu, ale vzhledem k tomu, co vím, že přijde - ruku do ohně dát nemohu. Vůbec nevím, jak to nakonec na něj zapůsobí.

Cathlin

12)  Cathlin (31.03.2014 21:30)

Kati, ano, to je zajímavá otázka: Mohl by se Nick prostě přestat prát sám se sebou a být tím, co z něj udělali?????? No... odpověď je, jak vidíš jasná. Nick to nedokáže. Nedokáže se sebou žít, když by se rozhodl prostě zabíjet a neřešit to a tvářit se, že je všechno ok. To je nad jeho síly. Naopak. On se za to nenávidí, nenávidí své stvořitele...... A to, že je nenávidí, to v něm udržuje poslední kus lidskosti. Kdyby se nebránil, ztratil by i to. Otázka na čtenáře: chtěli bychom, aby Nick přestal chtít být člověkem?

ááááááááááááááá, děkuji za poklonu.... ufffffff

Máš zafixováno, že nestárne, Kati. Nevím, proč to všichni dekódují jako že je nesmrtelný. Asi holt stereotyp. Jediná informace, kterou máme, je ale že nestárne a že se hojí rychleji než obyčejní lidé (ne zase ale kdovíjak rychle).

KatkaB

11)  KatkaB (28.03.2014 18:36)


Název kapitoly na mě zapůsobil tak, že jsem si úlevně řekla: Nick nejspíš objevil další medicínu :)
„Některé věci jsou správné a přesto je nechceme. Přesto bychom raději udělali cokoli jiného.“

Když znovu a dokola problesklo Nickovi hlavou, že je v podstatě odepsaný, odsouzený k izolaci a k tomu, aby byl nešťastný a nenáviděl všechny a všechno… napadlo mě, jestli by to nemohlo být jinak. Kdyby "spolupracoval" – pokud se to tak dá označit - s těmi, kteří si k němu chodí pro nakradené příběhy obětí. Nevím, proč mě to napadlo. Mihlo se mi hlavou Stmívání, úplně samo, tak asi proto… a i tam byli upíři, kteří svou roli milovali, nevadilo jim zabíjet, brát si, co potřebovali, připadali si mocní. A byli tam takoví, kteří chtěli popřít, čím byli, hledali a našli způsob, jak nebýt tím, kým se stali, kým je někdo stvořil… Dým není žádná ff na Stmívání, je to samostatný příběh. Mohl by se Nick přidat k těm, kteří ho stvořili, kteří ho okrádají? Měl by se pak líp? Není člověk, ve své podstatě je někým jiným, přesto se jím snaží být, najít si mezi lidmi své místo, ale stojí ho to omezování, přemáhání. Možná je jeho místo někde úplně jinde a vede tam jiná cesta... To víš jen Ty Cath

„Rád bych jí to vrátil. Rád bych jí vrátil tolik lásky, kolik dávala ona mně. Rád bych tu lásku cítil.“

„…tikot hodin se proměnil v neuvěřitelně pomalý pohřební marš…“ Jsi skvělá spisovatelka, klaním se

Ano, taky mě napadlo, jestli Nick sebere odvahu a po nevydařeném pokusu předávkovat se zemědýmem zkusí nějakou jinou formu sebevraždy. Už když si hrál sám s tím nožem, a řezal do sebe a krvácel, napadlo mě, jestli se zkusil zbavit svého mučení a trýznění tímhle způsobem. On na sebevraždu pomýšlel mockrát, i když jak sám přiznal, ještě nechce zemřít. Může vůbec zemřít? Mám nějak zafixováno, že je nesmrtelný. Ale pokud mu bije srdce, pokud se může pořezat, nebo udělat si omrzliny, tak se může i jinak poškodit… nebo ne? Hojí se dobře, to vím, ale pokud si připadá v bezvýchodné situaci, lapený, zatlačený do kouta, neschopný žít normální život, bez naděje na jakékoliv zlepšení, vyléčení, dá-li se to tak nazvat, tak je to asi otázka času, než se pokusí vzít si život nějak jinak.
Teď jsi ho zachránila. Nebo možná Sheyla… to se dozvím v příští kapitole

julie

10)  julie (23.03.2014 18:30)

Teda … to je síla!!!!
Akorát, že teď bych se asi zahřát do vany nešla

Tyhle věty mě donutily jenom lapat po dechu:

Nemohlo to být víc k ničemu. Zbytečná bolest, zbytečné myšlenky, zbytečná snaha.
Stále jsem byl nesmyslně naživu, když jsem už dávno byl v podstatě mrtvý.
Anebo tahle:
A já se vznášel v klidu, v místě, kde nebylo třeba nic řešit, nic prožívat

A zdaleka nejsou všechny. Moc se těším na další kapitolku!

Cathlin

9)  Cathlin (19.03.2014 09:13)

Máto, díky.... No, umřít nenechám? Co na to říct? Tady se snad nehodí ani žádný smajlík.
Každopádně ano... On si uvědomil, že by asi umřít chtěl. Sice si ho to spíš našlo tak nějak samo od sebe, než že by to udělal plánovaně, ale výsledek je stejný.
Díky....

Mata

8)  Mata (19.03.2014 07:16)

Ta beznaděj z toho jen kape. Beznaděj, bezmoc… a touha to prostě vzdát? Bezbolestně, jen jednoduše usnout a nebýt, když už není síla, není naděje… chápu to naprosto… žádná studna není bezedná, každá baterka se jednou vybije. A není co pít, když jsi do té prázdné studny spadl, není nic co by dobylo baterky, chuť do života prostě není kde vzít. Bojovat? Za co? Není za co… když nic z toho po čem touží mít nemůže, cena je příliš vysoká pro něj, pro jeho svědomí a pro všechny okolo… jen vegetovat? Beze smyslu? Proč… smrt je jednoduché elegantní řešení, zbavit problémů sebe i ostatní… ale věděla jsem, že ho umřít nenecháš, i když on by zatraceně hodně chtěl, bylo by to moc jednoduché…

Cathlin

7)  Cathlin (15.03.2014 16:56)

Darkmoon:
„chudáček můj malej“........... Jsi úžasná, Marti.
Ale… ono v téhle situaci… už prostě opravdu nic jiného nezbývá. Bohužel. A tu situaci tu zkrátka máme. Měla přijít. Musela přijít. Ve chvíli, kdy jsem mu sebrala Susannu a nechala mu snahu o to mít čisté svědomí, bylo jasné, co se stane.
Jo, taky jsem si uvědomila, uprostřed toho konce, že to vlastně poprvé, co se pokouším vcítit do kůže někoho, kdo skutečně umřít chtěl. A koho fakt, že je stále naživu, rozloží do nejhorší deprese a nesouhlasu. A ano… DO TOHO JEŠTĚ TEN DÝM..............

Cathlin

6)  Cathlin (15.03.2014 15:51)

Bosi:
"Proč to správné tak moc bolí?"
Proč… Protože v tom správném není láska. A láska je, jak se zdá, opravdu základním stavebním kamenem našeho života, naší společnosti. Toho, jak jsme zvyklí uvažovat. Žijeme láskou nebo alespoň nadějí na lásku. On nemá ani tu naději.
"není nic horšího, než ztratit naději. Smířit se s tím, že jsi prostě v loji a konečná."
ANO. Někdy i když je ta naděje slepá, drží nás nad vodou. On se ale nemá čeho chytit. Už prostě nemá. Takže on se s tím „smířit“ bude muset…
Jo, kolikrát je možné znova vstát a snaži se jít...... Přesně tak. I desetkrát je moc. Po jedenácté už prostě nevstaneš.

A s dýmem???? Ano, bude to potíž. VELKÁ. Tohle je jen část problému, jen herní pole. :-(

Ano, vím, že je Dým teď velmi depresivní a přemýšlím, jestli to náhodou není to nejdepresivnější, co jsem zatím napsala. Protože ano, Dirk a Corinne – také toho měli plné brýle. Ale když se rozhodli zabít a potom vstali z mrtvých, byli za to rádi. Na rozdíl od Nicka. Holt, je třeba vydržet.

Bosi, děkuju za skvělý komentář. Mrazilo mě z něj.

DarkMoon

5)  DarkMoon (14.03.2014 20:24)

"Stále jsem byl nesmyslně naživu, když jsem už dávno byl v podstatě mrtvý. Tak proč jsem měl dýchat, proč cítit. Proč vůbec něco ještě řešit." A bylo jasné, že je to opravdu zlé. On nejen, že spadl na dno, mám pocit, že se momentálně propadl ještě někam pod něj.
Když jsem zjistila (protože jestli to bylo řečeno, tak mi to vypadlo a jestli ne, tak mi to nedošlo), že může na podchlazení vážně umřít, tak jsem začala panikařit. A očividně jsem měla proč, po tom, co tam vlezl zas. On málem umřel! On chtěl umřít!!! Omluv moji reakci ale: chudáček můj malej.
Je to hrozné, ale ne, vlastně se mu nedivím, že uprostřed beznaděje úplně na cokoliv prostě nebyl schopný udělat jediný další krok. Jenže někdo ho k tomu donutil. A i když jsem za to ráda, tak si neumím představit, jak mu musí být. Ještě když doktorka, nebo kdo to je, má kolem sebe tolik dýmu! To už je opravdu jako by se mu vesmír (nebo někdo, že ;) ) Vysmíval do tváře.
Srdce se mi svíralo. A jsem zvědavá, co bude dál.

Bosorka

4)  Bosorka (14.03.2014 19:16)

To čtení bylo stejně zdrcující jako poprvé.
"A uprostřed toho všeho přízrak ženy, kterou jsem miloval a zatraceně dobře jsem si pamatoval, jaké to bylo. Jak nesrovnatelně jiné než to, co bylo nyní. Ten kontrast nemohl být větší. Špatné a správné. Opojně krásné zlo a zničující vražedné dobro. Jedno vše dává a druhé vše bere.".... Dobro, které ho ničí a jen doufám, že nezničí, a zlo, které by ho mohlo zachránit…zachránit jeho duši, kterou tím dobrem zdá se ztrácí čím dál tím víc. A i vůli – žít a bojovat… Proč to správné tak moc bolí?
"Vypadnu odsud. A najdu odpovědi na všechno.
Možná mě ještě čeká normální život. Jde jen o to vydržet tohle děsivé intermezzo.
Ušklíbl jsem se.
Nebo nečeká. Nebo prostě už nečeká."...... asi není nic horšího, než ztratit naději. Smířit se s tím, že jsi prostě v loji a konečná. NEsnažit se…nebojovat.
"Jenže kolikrát je možné najít vůli a překonat sám sebe. Kolikrát je možné vzdorovat, když pochybujete o každém kroku, který uděláte. Když musíte proplouvat absurdním prázdnem, den za dnem, hodinu za hodinou, ve kterých se tikot hodin proměnil v neuvěřitelně pomalý pohřební marš. Když přestanete věřit v to, že to ještě má nějaký smysl.".... to je tak pravdivé. A musím říci, že se mě to dotýká víc, než by asi mělo…
"Jednou, dvakrát, desetkrát. I to je moc.
Led znovu obklopoval mé tělo. Mrazivá postel zapomnění, ze které bylo čím dál těžší vstát.
Stejně jako všechna naděje, všechen děs. Vstoupil jsem do ní, do mlhy, ve které neměla smysl ani láska, nenávist. Ve které nebyl rozdíl mezi žít nebo zemřít.
Neplánoval jsem to.
Přesto jsem to udělal." Nicku… :-(
"Ale celé mě vědomí zachvátil odpor. Zklamání. Nesouhlas. Zděšení." To muselo být děsné probuzení…a zase vše začíná. DÝM je opět na scéně. Jak se mu ale tady má bránit? Může se jeho vyčerpané tělo a duše vůbec bránit? Nenatáhnout se a nevzít si, co se mu přímo nabízí?
A kdo ho našel? Sheyla?

Cathlin

3)  Cathlin (14.03.2014 08:32)

Juli.......... to, že by ses nešla zahřát do vany, to asi chápu. Ta paralela........ že. A sprcha asi ve vaší koupelně nebude mít o moc lepší vyznění, co?
Děkuju za větičky...... Ta beznaděj ho nedostala jen na samu hranu, ale až přes ni. Kdyby ho někdo/něco nezachránil/o, tak už tu třeba nemusel být....... On se toho života vážně vzdal. A já se mu vážně nedivím. Protože tohle není k žití, když všechny cesty jsou špatné. A ta nejmíň špatná cesta je stále ještě příliš špatná.

julie

2)  julie (13.03.2014 21:24)

Teda … to je zase síla!
Akorát, že teď bych se asi zahřát do vany nešla

Tyhle věty mě donutily jenom lapat po dechu:

Nemohlo to být víc k ničemu. Zbytečná bolest, zbytečné myšlenky, zbytečná snaha.
Stále jsem byl nesmyslně naživu, když jsem už dávno byl v podstatě mrtvý.
Anebo tahle:
A já se vznášel v klidu, v místě, kde nebylo třeba nic řešit, nic prožívat

A zdaleka nejsou všechny. Moc se těším na další kapitolku!

Cathlin

1)  Cathlin (12.03.2014 10:14)

Hani, díky za neskutečný komentář, ale po pravdě - tohle vzdávám! :-D V tomhle se vyznat..... ech…
Ale děkuji, děkuji moc!!!
Jen snad - to tvoje podezření na zásah zvenčí je opravdu zajímavé. Máš dojem, že sám by se z toho nedostal?

1

>