9)  Cathlin (31.03.2014 21:25)

Kati, to je právě to - že jeden bez druhého na začátku dokázali být jen dočasně a na chvíli a dlouho to vydržet nemohlo. Zvláště pro Nicka je Susanna životní zlom, obrovská změna, kterou si vlastně ani nepřál, ale zamíchala vším hodně zásadně. A ona? Jak to zvládne? Co udělá? Když víme, že ho miluje i přes to všechno. Z nutnosti. Nevím, co Susanna, ale Nick rozhodně nemůže. On to bez ní zkrátka už nedává. A není to jen otázka Susanny, ale otázka smyslu celého jeho života-neživota.

A ono se to hrozně lehko řekne "máš na ni zapomenout"........ Nejhorší na tom všem je, že člověk to SÁM VÍ NEJLÍP, nikdo mu to obvykle říkat nemusí. Ale ono to prostě nejde. Ne bez obrovských bolestí, pocitů vnitřní smrti........ přeživání, trýzně. A tu vůli, kterou musíš mít k tomu, abys to vydržela tak dlouho, abys zkrátka nakonec, někdy, možná..... za roky... přestala milovat. Někdy se to nepodaří do konce života.

8)  KatkaB (28.03.2014 08:14)

Na začátku kapitoly je Nick vycucnutý, bez energie, bez síly milovat, bez utlumení zemědýmem, který na něj už stejně nepůsobí, a prožívá tohle všechno. I když nemá v sobě příběhy své poslední oběti, pořád je schopen něco cítit, připadá mi, že pořád miluje. Uvědomuje si, jaké utrpení způsobuje Susanně. Připomněla jsem si úvodní kapitoly, kdy Susanna Nickovi nadbíhala, on jí na obědě nalil čistého vína – že nenávidí ženy, nenávidí lásku, zabil stovky lidí - a ona se rozhodla, že takový muž není pro ni, vyhýbala se mu. Oba bez sebe dokázali přestat být. Mysleli na sebe, to ano, táhlo je to k sobě, to ano, ale každý mohl nějak existovat sám. Teď ale nemůžou? Jsou oba dva zhroucení

„Plísní olezlé stěny cely“ opět dokonale vystiženo. Už jen to slovo olezlé, k tomu plíseň a ten správný dojem je na světě.

Tak Sheyla vypěstovala zemědým bez účinné látky? A já myslela, že už se Nick na ten jed natolik adaptoval, že mě něco takovýho vůbec nenapadlo. Zvyšoval dávky jako feťák a jen díky své nesmrtelnosti se nepředávkoval, takhle jsem to chápala. Aspoň že tady je šance na to, čím se otupit, znovu najet do starých kolejí.

Souhlasím s Howardem. Nick by měl na Susannu zapomenout. Bude šťastná s někým normálním. A Nick rozhodně není normální, jak sám řekl při jejich prvním obědě.
Co pro ně máš přichystáno dál, Cathlin? To jsem opravdu zvědavá

7)  Cathlin (10.03.2014 12:42)

Juli, a kdo za to může?

6)  julie (08.03.2014 20:23)

Teda, tomu se říká síla, uffff

Dávka zemědýmu, která stačila na potlačení nutnosti útočit, rozhodně nestačila na tohle všechno. Zmizela potřeba dýmu i schopnost milovat, ano. Ale touha být toho schopen, touha mít a neztrácet, vědomí toho, co jsem už nemohl mít, to zůstávalo. Nezměněné. A devastující

Přitvrdila jsi! A pořádně A skvěle

5)  Cathlin (06.03.2014 10:28)

Máto, proč mám zase pocit, že komentáře jsou snad ještě depresivnější než kapitola? Odporné bahno, potopit, přidržet.... UF. A no comment.
A jako by to bylo málo, tu popravu v podstatě musí vykonat sám.

4)  Mata (06.03.2014 00:03)

Uf... no...
Poprava, při které člověku nezbude nic než dech a svědomí. Vědomí že NĚCO, bylo… je. Kulka, která nezabije, jen rozedře do krve všechny rány, hlouběji a víc, než by si jeden dokázal představit, než si kdy myslel.
Jeho vlastní víra v NĚCO, která ho semlela na prach a vina kterou si naložil, mu ten prach zahustila v odporné bahno…
Jen zbývá mu do něj potopit hlavu a přidržet…

3)  Cathlin (05.03.2014 15:12)

Darkmoon, kapesníčky radši nezapomínej. Už tak pro jistotu... Vážně jsi je potřebovala? Uf… Děkuju.

2)  DarkMoon (05.03.2014 14:50)

Cath, uf… Proč jsem si zase zapomněla vzít si kapesníčky do své nejbližší blízkosti?? Přes slzy se čte těžko, nejspíš proto mi to taky tak dlouho trvalo… Ale ani jediné slovo z těch, co jsi přidala, nebylo navíc. Zvýrazněné krátké úryvky na začátku bych musela zkopírovat celé a všechny, a z dodaných scén mě dostalo tohle:
Nebude mi líp, Shey, copak to nechápeš?
Ale touha být toho schopen, touha mít a neztrácet, vědomí toho, co jsem už nemohl mít, to zůstávalo.
Věřil jsem, že život bez naděje bude o hodně snazší.
Na tom všem nezáleželo naprosto vůbec. Protože já nebyl člověk. Já byl zrůda bez práva, bez nároku. Dokonce i bez nároku na soucit.
Na Susannu musím zapomenout. Stejně jako sám na sebe.
Nádhera. Smutná trýznící nádhera. A já se teď jdu posbírat ze země, slepit zpátky, a najít kapesníčky

1)  Cathlin (04.03.2014 20:40)

Hani... z tvého komentáře je mi snad ještě víc úzko, než z celé té kapitoly. Děkuju...